Žalmy 58

¹Přednímu z kantorů, jako: Nevyhlazuj, Davidův žalm zlatý. Právě-liž vy, ó shromáždění, spravedlnost vypovídáte? Upřímě-liž soudy činíte, vy synové lidští?

²Anobrž raději nepravosti v srdci ukládáte, a násilí rukou svých v zemi této odvažujete.

³Uchýlili se bezbožníci hned od narození, pobloudili hned od života matky, mluvíce lež.

⁴Jed v sobě mají jako jedovatý had, jako lítý had hluchý, kterýž zacpává ucho své,

⁵Aby neslyšel hlasu zaklinačů, a čarodějníka v čářích vycvičeného.

⁶Ó Bože, potři jim zuby v ústech jejich, střenovní zuby lvíčat těch polámej, Hospodine.

⁷Nechť se rozplynou jako voda, a zmizejí; ať jsou jako ten, kterýž napíná luk, jehož však střely se lámí,

⁸Jako hlemejžď, kterýž tratí se a mizí, jako nedochůdče ženy, ješto nespatřilo slunce.

⁹Prvé než lidé pocítí trní jejich a bodláku, hned za živa zapálením jako vichřicí zachváceni budou.

¹⁰I bude se veseliti spravedlivý, když uzří pomstu, nohy své umyje ve krvi bezbožníka.

¹¹Ano dí každý: V pravdě, žeť má užitek spravedlivý, jistě, žeť jest Bůh soudce na zemi.