Today's Readings
The Scripture readings appointed for today, with the full text in your language. Follow the daily readings for your tradition, every morning, in the Bosko app.
First Reading
Philippians 1:22-30
Jestli mi pak prospěšněji živu býti v těle pro práci, tedy nevím, co bych vyvolil. K obémuť se k tomu nakloňuji, žádost maje umříti, a býti s Kristem, což by mnohem lépe bylo, Ale pozůstati v těle potřebněji jest pro vás. Načež spoléhaje, vím, že pobudu, a s vámi se všemi spolu pozůstanu k vašemu prospěchu, a k radosti víry, Aby se vaše ze mne chlouba v Kristu Ježíši rozhojnila, skrze mou vám zase přítomnost. Toliko, jakž sluší evangelium Kristovu, obcujte, abych, buď přijda a vás vida, buď vzdálen jsa, slyšel o vás, že stojíte v jednom duchu, jednomyslně pracujíce u víře evangelium, A v ničemž se nestrachujíce protivníků, což jest jim jistým znamením zahynutí, vám pak spasení, a to od Boha. Nebo vám jest to z milosti dáno pro Krista, abyste netoliko v něho věřili, ale také pro něj i trpěli, Týž boj majíce, jakýž jste při mně viděli, i nyní o mně slyšíte.
First Reading
Ezekiel 24
Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně léta devátého, měsíce desátého, desátého dne téhož měsíce, řkoucí: Synu člověčí, napiš sobě jméno tohoto dne, vlastně dnešního dne tohoto: nebo oblehl král Babylonský Jeruzalém právě tohoto dnešního dne. A předlož tomu domu zpurnému podobenství, řka k nim: Takto praví Panovník Hospodin: Přistav tento hrnec, přistav a nalej také do něho vody. A sebera kusy náležité do něho, každý kus dobrý, stehno i plece, a nejlepšími kostmi naplň jej. Přivezmi i nejlepších bravů, a udělej oheň z kostí pod ním, způsob, ať to vře, ažby kypělo, ať se i kosti jeho rozvaří v něm. Protož takto praví Panovník Hospodin: Běda městu tomu vražedlnému, hrnci, v němž zůstává připálenina jeho, z něhož, pravím, připálenina jeho nevychází. Po kusích, po kusích vytahuj z něho, nepadneť na něj los. Nebo krev jest u prostřed něho. Na vysedlou skálu vystavilo ji; nevylilo jí na zemi, aby ji prach přikryl. I já zanítě prchlivost k vykonání pomsty, vystavím krev na vysedlou skálu, aby nebyla přikryta. Protož takto praví Panovník Hospodin: Běda městu vražedlnému, i já udělám veliký oheň, Přikládaje dříví, rozněcuje oheň, v nic obraceje maso, a kořeně kořením, tak že i kosti spáleny budou. A postavím ten hrnec na uhlí jeho prázdný, aby se zhřela i rozpálila měď jeho, ažby se vyvařila u prostřed něho nečistota jeho, a vyprázdnila připálenina jeho. Klamy svými bylo mi těžké, protož nevyjde z něho množství šumu jeho; do ohně musí šum jeho. V tvé nečistotě jest nešlechetnost, proto že jsem tě očišťoval, však nejsi očištěno. Nebudeš více očišťováno od nečistoty své, až i doložím prchlivost svou na tebe. Já Hospodin mluvil jsem, dojdeť, a učiním to; neustoupímť, aniž se slituji, ani želeti budu. Podlé cest tvých a činů tvých budou tě souditi, praví Panovník Hospodin. Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí: Synu člověčí, aj, já odejmu od tebe žádost očí tvých v náhle, však nekvěl ani plač, a nechť nevycházejí slzy tvé. Stonati přestaň, smutku, jakž bývá nad mrtvým, nenes, klobouk svůj vstav na sebe, a střevíce své obuj na nohy své, a nezastírej brady své, aniž pokrmu čího jez. Což když jsem pověděl lidu ráno, tedy umřela žena má u večer. I učinil jsem na ráno, jakž mi rozkázáno bylo. I řekl ke mně lid: Což nám neoznámíš, co tyto věci nám znamenají, kteréž činíš? Tedy řekl jsem jim: Slovo Hospodinovo stalo se ke mně, řkoucí: Rci domu Izraelskému: Takto praví Panovník Hospodin: Aj, já poškvrním svatyně své, vyvýšenosti síly vaší, žádosti očí vašich a toho, čehož šanuje duše vaše. Též synové vaši i dcery vaše, kterýchž jste zanechali, mečem padnou. I budete tak činiti, jakž já činím. Brady nezastřete, aniž čího pokrmu jísti budete. A majíce klobouky své na hlavách svých a střevíce na nohách svých, nebudete kvíliti ani plakati, ale svadnouce pro nepravosti své, úpěti budete jeden s druhým. Nebo jest vám Ezechiel zázrakem. Všecko, což on činí, budete činiti, a když to přijde, tedy zvíte, že já jsem Panovník Hospodin. Ty pak synu člověčí, zdali v ten den, když já odejmu od nich sílu jejich, veselé okrasy jejich, žádost očí jejich, a to, po čemž touží duše jejich, syny jejich i dcery jejich, Zdali v ten den přijde k tobě ten, kdož uteče, vypravuje tu novinu? V ten den otevrou se ústa tvá při přítomnosti toho, kterýž ušel, i budeš mluviti, a nebudeš více němým. Takž jim budeš zázrakem, i zvědí, že já jsem Hospodin.
First Reading
Job 42:1-17
Tedy odpovídaje Job Hospodinu, řekl: Vím, že všecko můžeš, a že nemůže překaženo býti tvému myšlení. Kdo jest to ten, ptáš se, ješto zatemňuje radu Boží tak hloupě? Protož přiznávám se, že jsem tomu nerozuměl. Divnějšíť jsou ty věci nad mou stižitelnost, anižť jich mohu poznati. Vyslýchejž, prosím, když bych koli mluvil; když bych se tebe tázal, oznamuj mi. Tolikoť jsem slýchal o tobě, nyní pak i oko mé tě vidí. Pročež mrzí mne to, a želím toho v prachu a v popele. Stalo se pak, když odmluvil Hospodin slova ta k Jobovi, že řekl Hospodin Elifazovi Temanskému: Rozpálil se hněv můj proti tobě, a proti dvěma přátelům tvým, proto že jste nemluvili o mně toho, což pravého jest, tak jako služebník můj Job. Protož nyní vezměte sobě sedm volků, a sedm skopců, a jděte k služebníku mému Jobovi, abyste dali obětovati obět za sebe, a služebník můj Job, aby se modlil za vás. Nebo jistě oblíčej jeho přijmu, abych neučinil s vámi podlé bláznovství vašeho; nebo nemluvili jste toho, což pravého jest, o mně, tak jako služebník můj Job. A tak odšedše Elifaz Temanský a Bildad Suchský a Zofar Naamatský, učinili, jakž jim byl přikázal Hospodin, a přijal Hospodin oblíčej Jobův. Navrátil také Hospodin to, což odjato bylo Jobovi, když se modlil za přátely své, tak že což měl Job, rozmnožil to Hospodin dvénásobně. A sšedše se k němu všickni příbuzní, a všecky příbuzné jeho, a všickni známí jeho prvnější, jedli s ním chléb v domě jeho, a lítost majíce nad ním, potěšovali ho nade vším tím zlým, kteréž byl uvedl Hospodin na něj. A dali jemu jeden každý peníz jeden, a jeden každý náušnici zlatou jednu. A tak požehnal Hospodin Jobovi k posledku více nežli v počátku jeho. Nebo měl čtrnácte tisíc ovcí, a šest tisíc velbloudů, a tisíc spřežení volů, a tisíc oslic. Měl také sedm synů a tři dcery, Z nichž první dal jméno Jemima, jméno pak druhé Keciha, a jméno třetí Kerenhappuch. Aniž se nacházely ženy tak krásné, jako dcery Jobovy, ve vší té krajině; kterýmž dal otec jejich dědictví mezi bratřími jejich. Byl pak živ Job potom sto a čtyřidceti let, a viděl syny své, a syny synů svých, až do čtvrtého pokolení. I umřel Job, stár jsa a pln dnů.
Morning Prayer — First Lesson
Zechariah 10
Žádejte od Hospodina deště v čas příhodný, i způsobí Hospodin pršku, a dá vám déšť hojný, a každému bylinu na poli. Nebo obrazové mluví marnost, a věšťci prorokují faleš, a sny marné mluví, marností potěšují. Protož šli jako stádo, ztrestáni jsou, proto že žádného nebylo pastýře. Proti pastýřům takovým zažžen jest hněv můj, a kozly ty trestati budu, ale stádo své, dům Judský, navštíví Hospodin zástupů, a učiní je jako koně ozdobného k boji. Od něho úhel, od něho hřeb, od něho lučiště válečné, od něho též pojde všeliký úředník. A budou podobni rekům, pošlapávajíce do bláta na ulicích v boji, když bojovati budou; nebo Hospodin s nimi, a zahanbí ty, kteříž jedou na koních. Posilním zajisté domu Judova, a dům Jozefův vysvobodím, a bezpečně je osadím. Nebo lítost mám nad nimi, i budou, jako bych jich nezahnal; nebo já jsem Hospodin Bůh jejich, a vyslyším je. I budou Efraimští jako silný rek, a veseliti se bude srdce jejich jako od vína. I jejich synové vidouce to, rozveselí se, a zpléše srdce jejich v Hospodinu. Šeptati jim budu, a tak je shromáždím; nebo je vykoupím, a rozmnoženi budou, jakož rozmnoženi byli. Nadto rozseji je mezi národy, aby na místech dalekých rozpomínali se na mne, a živi jsouce s syny svými, navrátili se. A tak je zase přivedu z země Egyptské, i z Assyrské shromáždím je, a do země Galád a k Libánu přivedu je, ale nepostačí jim. Protož pro těsnost přejde přes moře, a prorazí na moři vlnobití, i vyschnou všecky hlubiny řeky, budeť snížena i pýcha Assyrie, a berla Egypta odjata bude. A posilním jich v Hospodinu, aby ve jménu jeho ustavičně chodili, praví Hospodin.
Epistle
Nehemiah 8:1-10
I shromáždil se všecken lid jednomyslně do ulice, kteráž jest proti bráně vodné, a řekli Ezdrášovi učiteli, aby přinesl knihu zákona Mojžíšova, kterýž vydal Hospodin lidu Izraelskému. Tedy přinesl Ezdráš kněz zákon před to shromáždění mužů i žen i všech, kteříž by rozumně poslouchati mohli, prvního dne měsíce sedmého. I četl v něm na té ulici, kteráž jest proti bráně vodné, od jitra až do poledne, při přítomnosti mužů i žen, i kteřížkoli rozuměti mohli. A uši všeho lidu obráceny byly k knize zákona. Stál pak Ezdráš učitel na kazatelnici dřevěné, kterouž byli udělali k té věci, a stál podlé něho Mattitiáš, Sema, Anaiáš, Uriáš, Helkiáš a Maaseiáš, po pravé ruce jeho, po levé pak Pedaiáš, Misael, Malkiáš, Chasum, Chasbaddana, Zachariáš a Mesullam. Otevřel tedy Ezdráš knihu před očima všeho lidu, (nebo výše stál než všecken lid). Kterouž jakž otevřel, povstal všecken lid. I dobrořečil Ezdráš Hospodinu Bohu velikému, a všecken lid odpovídal: Amen, amen, pozdvihujíce rukou svých, a skloňujíce hlavy, poklonu učinili Hospodinu tváří k zemi. Tak i Jesua, Báni, Serebiáš, Jamin, Akkub, Sabbetai, Hodiáš, Maaseiáš, Kelita, Azariáš, Jozabad, Chanan, Pelaiáš, a Levítové vyučovali lid zákonu. Lid pak byl na místě svém. Nebo čtli v té knize v zákoně Božím srozumitelně, a vykládajíce smysl, vysvětlovali to, což čtli. Potom řekl Nehemiáš, jinak Tirsata, a Ezdráš kněz, učitel, a Levítové, kteříž lid vyučovali, všemu lidu: Den tento posvěcený jest Hospodinu Bohu vašemu, nekvěltež, ani plačte. (Nebo plakal všecken lid, když slyšeli slova zákona.) Ale jděte, řekl jim, a jezte tučné věci, a píte sladké, sdílejíce se s těmi, kteříž nemají nic připraveno. Den zajisté tento svatý jest Pánu našemu, protož nermuťtež se, nýbrž radost Hospodinova budiž síla vaše.
First Reading
Genesis 23
Živa pak byla Sára sto a sedmmecítma let; ta jsou léta života Sáry. A umřela v městě Arbe, kteréž slove Hebron, v zemi Kananejské. I přišel Abraham, aby kvílil nad Sárou, a plakal jí. Potom vstav Abraham od mrtvého svého, mluvil k synům Het, řka: Hostem a příchozím jsem u vás; dejte mi místo ku pohřbu u vás, abych pochoval mrtvého svého od tváři své. A odpovídajíce synové Het Abrahamovi, řekli jemu: Slyš nás, pane milý! Kníže Boží jsi u prostřed nás, v nejpřednějších hrobích našich pochovej mrtvého svého; žádný z nás hrobu svého nebude zbraňovati tobě, abys neměl pochovati v něm mrtvého svého. Abraham pak vstav, poklonil se lidu země té, totiž synům Het. A mluvil s nimi, řka: Jestliže se vám líbí, abych pochoval mrtvého svého od tváři své, slyšte mne, a přimluvte se za mne k Efronovi synu Sohar, Ať mi dá jeskyni Machpelah, kterouž má na konci pole svého; za slušné peníze ať mi ji dá u prostřed vás, k dědičnému pohřbu. (Ten pak Efron seděl u prostřed synů Het.) Tedy odpověděl Efron Hetejský Abrahamovi při přítomnosti synů Het, přede všemi, kteříž vcházejí do brány města jeho, řka: Nikoli, pane můj, ale slyš mne: Pole to dávám tobě, dávámť také i jeskyni, kteráž na něm jest; před očima synů lidu svého dávám ji tobě; pochovejž mrtvého svého. Tedy poklonil se Abraham před lidem země té, A mluvil k Efronovi v přítomnosti lidu země, řka: A však jestliže ty jsi ten, prosím, vyslyš mne! Dámť stříbro za pole, vezmi je ode mne, a pochovám mrtvého svého tam. A odpovídaje Efron Abrahamovi, řekl jemu: Můj pane, poslechni mne: Země ta za čtyři sta lotů stříbrných jest; ale mezi mnou a tebou co jest o to? Mrtvého svého pochovej. I uposlechl Abraham Efrona, a odvážil mu stříbra, jakž oznámil při přítomnosti synů Het, čtyři sta lotů stříbrných, běžných mezi kupci. A odvedeno jest pole Efronovo, kteréž bylo v Machpelah, proti Mamre, pole a jeskyně na něm, a všecko stromoví, což ho na tom poli i na všech mezech jeho vůkol, Abrahamovi v držení, před očima synů Het, a všech, kteříž vcházejí do brány města toho. A potom pochoval Abraham Sáru, manželku svou, v jeskyni pole Machpelah, proti Mamre, (to slove Hebron), v zemi Kananejské. Protož odevzdáno jest pole to i jeskyně, kteráž byla na něm, Abrahamovi k dědičnému pohřbu od synů Het.
Morning Prayer — Second Lesson
Matthew 24
A vyšed Ježíš, bral se z chrámu. I přistoupili učedlníci jeho, aby ukázali jemu stavení chrámové. Ježíš pak řekl jim: Vidíte-liž tyto všecky věci? Amen pravím vám: Nebude zůstaven tuto kámen na kameni, kterýž by nebyl zbořen. A když se posadil na hoře Olivetské, přistoupili k němu učedlníci soukromí, řkouce: Pověz nám, kdy to bude, a které znamení příchodu tvého a skonání světa? I odpověděv Ježíš, řekl jim: Vizte, aby vás někdo nesvedl. Nebo mnozí přijdou pod jménem mým, řkouce: Jáť jsem Kristus, a svedouť mnohé. Budete slýchati zajisté boje a pověsti bojů. Hleďtež, abyste se nekormoutili; nebo musí to všecko býti; ale ne i hned bude konec. Nebo povstane národ proti národu a království proti království, a budou hladové a morové a země třesení po místech. Ale tyto všecky věci jsou počátkové bolestí. A tehdy vydadí vás v ssoužení, a budou vás mordovati, a budete v nenávisti u všech národů pro jméno mé. A tehdyť se zhorší mnozí, a vespolek se budou zrazovati, a jedni druhých nenáviděti. A mnozí falešní proroci povstanou, a svedou mnohé. A že rozmnožena bude nepravost, ustydne láska mnohých. Ale kdož by setrval až do konce, ten spasen bude. A bude kázáno toto evangelium království po všem světě, na svědectví všechněm národům, a tehdáž přijde skonání. Protož když uzříte ohavnost zpuštění, předpověděnou od Daniele proroka, ana stojí na místě svatém, (kdo čte, rozuměj,) Tehdáž ti, kteříž by byli v Judstvu, nechť utekou na hory. A kdo na střeše, nesstupuj, aby něco vzal z domu svého. A kdo na poli, nevracuj se zase, aby vzal roucha svá. Běda pak těhotným a těm, kteréž kojí v těch dnech. Protož modlte se, aby utíkání vaše nebylo v zimě aneb v svátek. Nebo bude tehdáž ssoužení veliké, jakéhož nebylo od počátku světa až do té chvíle, aniž kdy potom bude. A byť nebyli ukráceni dnové ti, nebyl by spasen žádný člověk. Ale pro vyvolené ukráceni budou ti dnové. Tehdy řekl-li by vám kdo: Aj, tutoť jest Kristus, aneb tamto, nevěřte. Nebo povstanou falešní Kristové a falešní proroci, a činiti budou divy veliké a zázraky, tak že by svedli, (by možné bylo,) také i vyvolené. Aj, předpověděl jsem vám. Protož řeknou-liť vám: Aj, na poušti jest, nevycházejte. Aj, v skrýších, nevěřte. Nebo jakož blesk vychází od východu slunce, a ukazuje se až na západ, tak bude i příchod Syna člověka. Nebo kdežkoli bude tělo, tuť se shromáždí i orlice. A hned po ssoužení těch dnů slunce se zatmí, a měsíc nedá světla svého, a hvězdy budou padati s nebe, a moci nebeské budou se pohybovati. Tehdážť se ukáže znamení Syna člověka na nebi, a tehdyť budou kvíliti všecka pokolení země, a uzříť Syna člověka přicházejícího na oblacích nebeských s mocí a slávou velikou. Kterýž pošle anděly své s hlasem velikým trouby, i shromáždíť vyvolené jeho ode čtyř větrů, a od končin nebes až do končin jejich. Od stromu pak fíkového naučte se podobenství tomuto: Když již ratolest jeho odmladne, a lístí se pučí, porozumíváte, že blízko jest léto. Takéž i vy, když byste uzřeli toto všecko, vězte, žeť blízko jest a ve dveřích. Amen pravím vám, že nepomine věk tento, až se tyto všecky věci stanou. Nebe a země pominou, ale slova má nikoli nepominou. O tom pak dni a hodině té žádný neví, ani andělé nebeští, jediné sám Otec můj. Ale jakož bylo za dnů Noé, takť bude i příchod Syna člověka. Nebo jakož za dnů těch před potopou žrali a pili, ženili se a vdávaly se, až do toho dne, když Noé všel do korábu, A nezvěděli, až přišla potopa, a zachvátila všecky: takť bude i příští Syna člověka. Tehdyť dva budou na poli; jeden bude vzat, a druhý zanechán. Dvě budou mleti ve mlýně; jedna bude vzata, a druhá zanechána. Bdětež tedy, poněvadž nevíte, v kterou hodinu Pán váš přijíti má. Toto pak vězte, že byť věděl hospodář, v které by bdění zloděj měl přijíti, bděl by zajisté, a nedal by podkopati domu svého. Protož i vy buďte hotovi; nebo v tu hodinu, v kterouž se nenadějete, Syn člověka přijde. Kdož tedy jest ten služebník věrný a opatrný, kteréhož ustanovil pán jeho nad čeledí svou, aby jim dával pokrm v čas? Blahoslavený služebník ten, kteréhož přijda pán jeho, nalezl by, an tak činí. Amen pravím vám, že nade vším statkem svým ustanoví jej. Jestliže by pak řekl zlý služebník ten v srdci svém: Prodlívá pán můj přijíti, I počal by bíti spoluslužebníky, jísti pak a píti s opilci: Přijdeť pán služebníka toho v den, v kterýž se nenaděje, a v hodinu, v kterouž neví. I oddělíť jej, a díl jeho položí s pokrytci. Tamť bude pláč a škřipení zubů.
Responsorial Psalm
Psalm 122
Píseň stupňů, Davidova. Veselím se z toho, že mi říkáno bývá: Poďme do domu Hospodinova, A že se postavují nohy naše v branách tvých, ó Jeruzaléme. Jižtě Jeruzalém ušlechtile vystaven, a jako v město k sobě vespolek připojen. Do něhož vstupují pokolení, pokolení Hospodinova, k svědectví Izraelovu, aby oslavovali jméno Hospodinovo. Nebo tamť jsou postaveny stolice soudu, stolice domu Davidova. Žádejtež pokoje Jeruzalému, řkouce: Dějž se pokojně těm, kteříž tě milují. Budiž pokoj v předhradí tvém, a upokojení na palácích tvých. Pro bratří své a přátely své žádati budu pokoje tobě. Pro dům Hospodina Boha našeho budu tvého dobrého hledati.
Gospel
Mark 9:16-28
I otázal se zákonníků: Co se hádáte spolu? A odpovídaje jeden z zástupu, řekl: Mistře, přivedl jsem syna svého k tobě, kterýž má ducha němého. Ten kdyžkoli jej pochopí, lomcuje jím, a on se sliní, a škřipí zubami svými, a svadne. I řekl jsem učedlníkům tvým, aby jej vyvrhli, ale nemohli. A on odpovídaje jemu, řekl: Ó národe nevěrný. Ale dokudž s vámi budu? A dokudž vás trpěti budu? Přiveďte jej ke mně. I přivedli ho k němu. A jakž jej uzřel, hned ním duch lomcoval; a padna na zemi, válel se a slinil. I otázal se otce jeho: Dávno-li se jemu to stalo? A on řekl: Od dětinství. A často jím metal i na oheň i do vody, aby jej zahubil. Ale můžeš-li co, spomoz nám, slituje se nad námi. A Ježíš řekl jemu: Můžeš-li tomu věřiti; všeckoť jest možné věřícímu. A i hned zvolav otec mládence toho s slzami, řekl: Věřím, Pane, spomoz nedověře mé. Uzřev pak Ježíš, že se zbíhá zástup, přimluvil duchu tomu nečistému, řka jemu: Duchu němý a hluchý, já tobě přikazuji, vyjdi z něho, a nevcházej více do něho. Tedy křiče a velmi jím lomcuje, vyšel. I učiněn jest jako mrtvý, tak že mnozí pravili, že umřel. Ale Ježíš ujav jej za ruku, pozdvihl ho. I vstal. A když všel do domu, učedlníci jeho otázali se ho soukromí: Proč jsme my ho nemohli vyvrci?
Responsorial Psalm
Psalm 106
Halelujah. Oslavujte Hospodina, nebo dobrý jest, nebo na věky milosrdenství jeho. Kdo může vymluviti nesmírnou moc Hospodinovu, a vypraviti všecku chválu jeho? Blahoslavení, kteříž ostříhají soudu, a činí spravedlnost každého času. Pamatuj na mne, Hospodine, pro milost k lidu svému, navštěv mne spasením svým, Abych užíval dobrých věcí s vyvolenými tvými, a veselil se veselím národu tvého, a chlubil se spolu s dědictvím tvým. Zhřešili jsme i s otci svými, neprávě jsme činili, a bezbožnost páchali. Otcové naši v Egyptě nerozuměli předivným skutkům tvým, aniž pamatovali na množství milosrdenství tvých, ale odporni byli při moři, při moři Rudém. A však vysvobodil je pro jméno své, aby v známost uvedl moc svou. Nebo přimluvil moři Rudému, a vyschlo; i provedl je skrze hlubiny, jako po poušti. A tak zachoval je od ruky toho, jenž jich nenáviděl, a vyprostil je z ruky nepřítele. V tom přikryly vody ty, kteříž je ssužovali, nezůstalo ani jednoho z nich. A ačkoli věřili slovům jeho, a zpívali chválu jeho, Však rychle zapomenuli na skutky jeho, a nečekali na radu jeho; Ale jati jsouce žádostí na poušti, pokoušeli Boha silného na pustinách. I dal jim, čehož se jim chtělo, a však dopustil hubenost na život jejich. Potom, když horlili proti Mojžíšovi v vojště, a Aronovi, svatému Hospodinovu, Otevřevši se země, požřela Dátana, a přikryla zběř Abironovu. A roznícen byl oheň na rotu jejich, plamen spálil bezbožníky. Udělali i tele na Orébě, a skláněli se slitině. A změnivše slávu svou v podobiznu vola, jenž jí trávu, Zapomněli na Boha silného, spasitele svého, kterýž činil veliké věci v Egyptě. A předivné v zemi Chamově, přehrozné při moři Rudém. Pročež řekl, že je vypléní, kdyby se byl Mojžíš, vyvolený jeho, nepostavil v té mezeře před ním, a neodvrátil prchlivosti jeho, aby nehubil. Za tím zošklivili sobě zemi žádanou, nevěříce slovu jeho. A repcíce v staních svých, neposlouchali hlasu Hospodinova. A protož pozdvihl ruky své proti nim, aby je rozmetal po poušti, A aby rozptýlil símě jejich mezi pohany, a rozehnal je do zemí. Spřáhli se také byli s modlou Belfegor, a jedli oběti mrch. A tak dráždili Boha skutky svými, až se na ně obořila rána, Až se postavil Fínes, a pomstu vykonal, i přetržena jest rána ta. Což jest mu počteno za spravedlnost od národu do pronárodu, a až na věky. Opět ho byli popudili při vodách sváru, až se i Mojžíšovi zle stalo pro ně. Nebo k hořkosti přivedli ducha jeho, a pronesl ji rty svými. K tomu nevyplénili ani národů těch, o kterýchž jim byl Hospodin poručil, Ale směšujíce se s těmi národy, naučili se skutkům jejich, A sloužili modlám jejich, kteréž jim byly osídlem. Obětovali zajisté syny své a dcery své ďáblům. A vylili krev nevinnou, krev synů svých a dcer svých, kteréž obětovali trapidlům Kananejským, tak že poškvrněna jest země těmi vraždami. I zmazali se skutky svými, a smilnili činy svými. Protož rozpáliv se v prchlivosti Hospodin na lid svůj, v ošklivost vzal dědictví své. A vydal je v ruce pohanů. I panovali nad nimi ti, jenž je v nenávisti měli, A utiskali je nepřátelé jejich, tak že sníženi jsou pod ruku jejich. Mnohokrát je vysvobozoval, oni však popouzeli ho radou svou, pročež potlačeni jsou pro nepravost svou. A však patřil na úzkost jejich, a slyšel křik jejich. Nebo se rozpomenul na smlouvu svou s nimi, a želel toho podlé množství milosrdenství svých, Tak že naklonil k nim lítostí všecky, kteříž je u vězení drželi. Zachovej nás, Hospodine Bože náš, a shromažď nás z těch pohanů, abychom slavili jméno tvé svaté, a chlubili se v chvále tvé. Požehnaný Hospodin Bůh Izraelský od věků až na věky. Na to rciž všecken lid: Amen, Halelujah.
Responsorial Psalm
Psalm 116
Miluji Hospodina, proto že vyslýchá hlas můj a pokorné modlitby mé. Nebo naklonil ucha svého ke mně, když jsem ho vzýval ve dnech svých. Obklíčilyť mne byly bolesti smrti, a úzkosti hrobu potkaly mne; sevření a truchlost přišla na mne. I vzýval jsem jméno Hospodinovo, řka: Prosím, ó Hospodine, vysvoboď duši mou. Milostivý Hospodin a spravedlivý, Bůh náš lítostivý. Ostříhá sprostných Hospodin; znuzen jsem byl, a spomohl mi. Navratiž se, duše má, do odpočinutí svého, poněvadž Hospodin jest dobrodince tvůj. Nebo jsi vytrhl duši mou od smrti, oči mé od slz, nohu mou od poklesnutí. Ustavičně choditi budu před Hospodinem v zemi živých. Uvěřil jsem, protož i mluvil jsem, ačkoli jsem byl velmi ztrápený. Já jsem byl řekl v pospíchání: Všeliký člověk jest lhář. Čím se odplatím Hospodinu za všecka dobrodiní jeho mně učiněná? Kalich mnohého spasení vezmu, a jméno Hospodinovo vzývati budu. Sliby své Hospodinu splním, teď přede vším lidem jeho. Drahá jest před očima Hospodinovýma smrt svatých jeho. Ó Hospodine, že jsem služebník tvůj, služebník, pravím, tvůj, syn děvky tvé, rozvázal jsi svazky mé. Tobě obětovati budu obět díků činění, a jméno Hospodinovo vzývati budu. Sliby své Hospodinu splním, teď přede vším lidem jeho, V síňcích domu Hospodinova, u prostřed tebe, Jeruzaléme. Halelujah.
Responsorial Psalm
Psalm 115
Ne nám, Hospodine, ne nám, ale jménu svému dej čest, pro milosrdenství své a pro pravdu svou. Proč mají říkati pohané: Kdež jest nyní Bůh jejich? Ješto Bůh náš jest na nebi, čině všecko, což se mu líbí. Modly pak jejich jsou stříbro a zlato, dílo rukou lidských. Ústa mají, a nemluví, oči mají, a nevidí. Uši mají, a neslyší, nos mají, a nečijí. Ruce mají, a nemakají, nohy mají, a nechodí, aniž volati mohou hrdlem svým. Nechať jsou jim podobni, kteříž je dělají, a kdožkoli v nich doufají. Izraeli, doufej v Hospodina, nebo spomocníkem a štítem takových on jest. Dome Aronův, doufej v Hospodina, spomocníkem a štítem takových on jest. Kteříž se bojíte Hospodina, doufejte v Hospodina, spomocníkem a štítem takových on jest. Hospodin rozpomena se na nás, požehná; požehná domu Izraelovu, požehná i domu Aronovu. Požehná bojícím se Hospodina, malým, i velikým. Rozmnoží Hospodin vás, vás i syny vaše. Požehnaní vy od Hospodina, kterýž učinil nebesa i zemi. Nebesa jsou nebesa Hospodinova, zemi pak dal synům lidským. Ne mrtví chváliti budou Hospodina, ani kdo ze všech těch, kteříž sstupují do místa mlčení, Ale my dobrořečiti budeme Hospodinu od tohoto času až na věky. Halelujah.
Evening Prayer — First Lesson
Zechariah 11
Otevři, Libáne, vrata svá, ať zžíře oheň cedry tvé. Kvěl jedle, nebo padl cedr, nebo znamenití vypléněni jsou; kvělte dubové Bázanští, nebo klesl les ohražený. Hlas kvílení pastýřů, proto že popléněno důstojenství jejich; hlas řvání lvů, proto že popléněna pýcha Jordánu. Takto praví Hospodin Bůh můj: Pas ovce tyto k zbití oddané, Kteříž držitelé jejich mordují, aniž bývají obviňováni, a kdož je prodávají, říkají: Požehnaný Hospodin, že jsme zbohatli, a kteříž je pasou, nemají lítosti nad nimi. Protož nebudu míti lítosti více nad obyvateli této země, praví Hospodin, ale aj, já uvedu ty lidi jednoho druhému v ruku, a v ruku krále jejich. I budou potírati zemi tuto, a nevytrhnu jí z ruky jejich. Nebo jsem pásl ovce k zbití oddané, totiž vás chudé toho stáda, a vzav sobě dvě hole, nazval jsem jednu utěšením, a druhou jsem nazval svazujících. A pásl jsem, pravím, ty ovce, A zahladil jsem tři pastýře měsíce jednoho, ale duše má stýskala sobě s nimi, proto že duše jejich nenáviděla mne. Pročež řekl jsem: Nebudu vás pásti. Kteráž umříti má, nechť umře, a kteráž má vyhlazena býti, nechť jest vyhlazena, a jiné nechažť jedí maso jedna druhé. Protož vzav hůl svou utěšení, posekal jsem ji, zrušiv smlouvu svou, kterouž jsem učinil se vším tím lidem. A v ten den, když zrušena byla, právě poznali chudí toho stáda, kteříž na mne pozor měli, že řeč Hospodinova jest. Nebo jsem řekl jim: Jestliže se vám vidí, dejte mzdu mou; pakli nic, nechte tak. I odvážili mzdu mou třidceti stříbrných. I řekl mi Hospodin: Povrz je před hrnčíře. Znamenitá mzda, kterouž jsem tak draze šacován od nich. A tak vzav třidceti stříbrných, uvrhl jsem je v domě Hospodinově před hrnčíře. Potom posekal jsem hůl svou druhou svazujících, zrušiv bratrství mezi Judou a mezi Izraelem. I řekl mi Hospodin: Vezmi sobě ještě oruží pastýře bláznivého. Nebo aj, já vzbudím pastýře v této zemi. Pobloudilých nebude navštěvovati, ani jehňátka hledati, ani což polámaného jest, léčiti, ani toho, což se zastavuje, nositi, ale maso toho, což tučnějšího jest, jísti bude, a kopyta jejich poláme. Běda pastýři tomu ničemnému, kterýž opouští stádo. Meč na rameno jeho a na oko pravé jeho, rámě jeho docela uschne, a oko pravé jeho naprosto zatmí se.
Second Reading
Ephesians 1
Pavel apoštol Jezukristův, skrze vůli Boží, svatým, kteří jsou v Efezu, a věrným v Kristu Ježíši: Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Jezukrista. Požehnaný Bůh a Otec Pána našeho Jezukrista, kterýž požehnal nám všelikým požehnáním duchovním v nebeských věcech v Kristu, Jakož vyvolil nás v něm před ustanovením světa, abychom byli svatí a nepoškvrnění před oblíčejem jeho v lásce, Předzřídiv nás k zvolení za syny skrze Ježíše Krista pro sebe, podlé dobře libé vůle své, K chvále slávy milosti své, kterouž vzácné nás učinil v tom nejmilejším. V němž máme vykoupení skrze krev jeho, totiž odpuštění hříchů, podlé bohatství milosti jeho, Kterouž rozhojnil k nám ve vší moudrosti a opatrnosti, Oznámiv nám tajemství vůle své podlé dobré líbosti své, kterouž předuložil byl sám v sobě, Aby v dokonání plnosti časů v jedno shromáždil všecko v Kristu, buď nebeské věci, buď zemské. V kterémž i k losu připuštěni jsme, předzřízeni byvše, podlé předuložení toho, kterýž všecko působí podlé rady vůle své, Abychom tak byli k chvále slávy jeho my, kteříž jsme prvé naději měli v Kristu. V kterémž i vy naději máte, slyševše slovo pravdy, totiž evangelium spasení svého, skrze kteréž také, uvěřivše, znamenáni jste Duchem zaslíbení svatým, Kterýž jest závdavek dědictví našeho, na vykoupení toho, což jím dobyto jest, k chvále slávy jeho. Protož i já, slyšev o vaší víře v Pánu Ježíši, a o lásce ke všechněm svatým, Nepřestávám díků činiti z vás, zmínku čině o vás na modlitbách svých, Aby Bůh Pána našeho Jezukrista, Otec slávy, dal vám Ducha moudrosti a zjevení ku poznání jeho, A tak osvícené oči mysli vaší, abyste věděli, která by byla naděje povolání jeho, a jaké bohatství slávy dědictví jeho v svatých, A kterak jest nesmírná velikost moci jeho k nám věřícím podlé působení mocnosti síly jeho. Kteréž dokázal na Kristu, vzkřísiv jej z mrtvých, a posadiv na pravici své na nebesích, Vysoce nade všecko knížatstvo, i mocnosti, i moci, i panstvo, i nad každé jméno, kteréž se jmenuje, netoliko v věku tomto, ale i v budoucím. A všecko poddal pod nohy jeho, a jej dal hlavu nade všecko církvi, Kteráž jest tělo jeho, a plnost všecko ve všech naplňujícího.
Second Reading
Revelation 2
Andělu Efezské církve piš: Totoť praví ten, kterýž drží těch sedm hvězd v pravici své, kterýž se prochází u prostřed těch sedmi svícnů zlatých: Známť skutky tvé, a práci tvou, i trpělivost tvou, a že nemůžeš trpěti zlých; a zkusil jsi těch, kteříž se praví býti apoštolé, ale nejsou, a shledals je, že jsou lháři. A snášel jsi, a trpělivost máš, a pro jméno mé pracovals a neustal. Ale mámť proti tobě to, že jsi tu první lásku svou opustil. Protož pomni, odkud jsi vypadl, a čiň pokání, a první skutky. Pakliť toho nebude, přijdu na tebe rychle, a pohnuť svícnem tvým z místa jeho, nebudeš-li pokání činiti. Ale toto máš, že nenávidíš skutků Mikulášenců, kterýchž i já nenávidím. Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím: Tomu, kdož svítězí, dám jísti z dřeva života, kteréž jest u prostřed ráje Božího. Andělu pak Smyrnenské církve piš: Toto praví ten první i poslední, kterýž byl mrtvý, a ožil: Vím o skutcích tvých, i o ssoužení, a chudobě, (ale bohatý jsi,) i o rouhání těch, kteříž se praví býti Židé, a nejsou, ale zběř satanova. Nebojž se nic toho, co trpěti máš. Aj, uvržeť ďábel některé z vás do vězení, abyste zkušeni byli, a budete míti úzkost za deset dní. Budiž věrný až do smrti, a dámť korunu života. Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím: Kdo svítězí, nebude uražen od smrti druhé. Andělu pak Pergamenské církve piš: Totoť praví ten, kterýž má ten meč s obou stran ostrý: Vím skutky tvé, i kde bydlíš, totiž tu, kdež jest stolice satanova, a že držíš se jména mého, a nezapřel jsi víry mé, ani v těch dnech, když Antipas, svědek můj věrný, zamordován jest u vás, tu, kdež bydlí satan. Ale mámť málo proti tobě, že tam máš ty, kteříž drží učení Balámovo, kterýž učil Baláka pohoršení klásti před oblíčejem synů Izraelských, aby jedli modlám obětované, a smilnili. Tak i ty máš ty, kteříž drží učení Mikulášenců, což já v nenávisti mám. Činiž pokání. Pakli nebudeš, přijdu na tebe brzy, a bojovati budu s nimi mečem úst svých. Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím: Tomu, kdož vítězí, dám jísti tu mannu skrytou, a dám jemu kamének bílý, a na tom kaménku jméno nové napsané, kteréhož žádný neví, než ten, kdož je přijímá. Andělu pak Tyatirské církve piš: Totoť praví Syn Boží, kterýž má oči jako plamen ohně, a jehož nohy podobné jsou mosazi: Známť skutky tvé, i lásku, i přisluhování, i věrnost, i trpělivost tvou, a skutky tvé, i ty poslední větší nežli první. Ale mámť málo proti tobě, že necháváš ženy Jezábel, kteráž se býti praví prorokyní, aby učila a svozovala služebníky mé, aby smilnili, a jedli modlám obětované. Ale dalť jsem jí čas, aby pokání činila z smilstva svého, a však nečinila. Aj, já uvrhu ji na lože, i ty, kteříž cizoloží s ní, v ssoužení převeliké, jestliže nebudou činiti pokání z skutků svých. A syny její zmorduji smrtí; i zvědíť všecky církve, žeť jsem já zpytatel ledví i srdce, a odplatím vám jednomu každému podlé skutků vašich. Vámť pak pravím i jiným Tyatirským, kteřížkoli nemají učení tohoto, a kteříž nepoznali hlubokosti satanovy, jakž říkají: Nevzložímť na vás jiného břemene. A však to, což máte, držte, dokudž nepřijdu. Kdož by pak vítězil, a ostříhal až do konce skutků mých, dám jemu moc nad pohany. I budeť je spravovati prutem železným, a jako nádoba hrnčířova střískáni budou, jakž i já vzal jsem od Otce svého. A dám jemu hvězdu jitřní. Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím.
Second Reading
Romans 12:1-2
Protož prosím vás, bratří, skrze milosrdenství Boží, abyste vydávali těla svá v obět živou, svatou, Bohu libou, rozumnou službu svou. A nepřipodobňujte se světu tomuto, ale proměňtež se obnovením mysli své, tak abyste zkusili, jaká by byla vůle Boží dobrá, libá a dokonalá.
Second Reading
Hebrews 7:11-17
A protož byla-liť dokonalost skrze Levítské kněžství, (nebo za něho vydán jest lidu zákon,) jakáž toho byla potřeba, aby jiný kněz podlé řádu Melchisedechova povstal, a nebyl podlé řádu Aronova jmenován? A poněvadž jest kněžství přeneseno, musiloť také i zákona přenesení býti. Nebo ten, o kterémž se to praví, jiného jest pokolení, z kteréhož žádný při oltáři v službě nebyl. Zjevné jest zajisté, že z pokolení Judova pošel Pán náš, o kterémžto pokolení nic z strany kněžství nemluvil Mojžíš. Nýbrž hojněji to ještě zjevné jest, že povstal jiný kněz podlé řádu Melchisedechova, Kterýž učiněn jest ne podlé zákona přikázaní tělesného, ale podlé moci života neporušitelného. Nebo svědčí: Ty jsi kněz na věky podlé řádu Melchisedechova.
Gospel
Luke 23
Tehdy povstavši všecko množství jich, vedli jej ku Pilátovi. A počali naň žalovati, řkouce: Tohoto jsme nalezli, an převrací lid, a brání daně dávati císaři, pravě se býti Kristem králem. Pilát pak otázal se ho, řka: Jsi-liž ty král ten Židovský? A on odpověděv, řekl jemu: Ty pravíš. I dí Pilát předním kněžím {biskupům} a zástupům: Žádné viny nenalézám na tomto člověku. Oni pak více se silili, řkouce: Bouříť lid, uče po všem Judstvu, počav od Galilee až sem. Tedy Pilát uslyšav o Galilei, otázal se, byl-li by člověk Galilejský. A když zvěděl, že by byl z panství Heródesova, poslal jej k Heródesovi, kterýž také v Jeruzalémě byl v ty dni. Heródes pak uzřev Ježíše, zradoval se velmi. Nebo dávno žádal viděti jej, proto že mnoho o něm slýchal, a nadál se, že nějaký div uzří od něho učiněný. I tázal se ho mnohými řečmi, ale on jemu nic neodpovídal. Stáli pak přední kněží {biskupové} a zákonníci, tuze na něj žalujíce. A pohrdna jím Heródes s svým rytířstvem, a naposmívav se jemu, oblékl jej v roucho bílé, i odeslal zase ku Pilátovi. I učiněni jsou přátelé Pilát s Heródesem v ten den. Nebo před tím nepřátelé byli vespolek. Pilát pak svolav přední kněží {biskupy} a úřadné osoby i lid, Řekl jim: Dali jste mi tohoto člověka, jako by lid odvracel, a aj, já před vámi vyptávaje se ho, žádné viny jsem nenalezl na tom člověku v tom, což na něj žalujete. Ano ani Heródes; nebo odeslal jsem vás k němu, a aj, nic hodného smrti nestalo se jemu. Protože potrestaje, propustím ho. Musil pak propouštívati jim jednoho v svátek. Protož zkřiklo spolu všecko množství, řkouce: Zahlaď tohoto, a propusť nám Barabáše. Kterýž byl pro bouřku nějakou v městě učiněnou a pro vraždu vsazen do žaláře. Tedy Pilát opět mluvil, chtěje propustiti Ježíše. Oni pak vždy volali, řkouce: Ukřižuj ho, ukřižuj. A on potřetí řekl jim: Což pak zlého učinil tento? Žádné příčiny smrti nenalezl jsem na něm. Protož potresce, propustím ho. Oni pak předce dotírali křikem velikým, žádajíce, aby byl ukřižován. A rozmáhali se hlasové jejich i předních kněží {biskupů}. Pilát pak přisoudil, aby se naplnila žádost jejich. I propustil jim toho, kterýž pro bouřku a vraždu vsazen byl do žaláře, za něhož prosili, ale Ježíše vydal k vůli jejich. A když jej vedli, chytivše Šimona nějakého Cyrenenského, jdoucího s pole, vložili na něj kříž, aby nesl za Ježíšem. I šlo za ním veliké množství lidu i žen, kteréž plakaly a kvílily ho. A obrátiv se k nim Ježíš, dí: Dcery Jeruzalémské, neplačte nade mnou, ale raději samy nad sebou plačte a nad svými dětmi. Nebo aj, dnové jdou, v nichž řeknou: Blahoslavené neplodné, a břicha, kteráž nerodila, a prsy, kteréž nekrmily. Tehdyť počnou říci k horám: Padněte na nás, a pahrbkům: Přikrejte nás. Nebo poněvadž na zeleném dřevě toto se děje, i co pak bude na suchém? Vedeni pak byli i jiní dva zločinci, aby spolu s ním byli ukřižováni. A když přišli na místo, kteréž slove popravištné, tu jej ukřižovali, i ty zločince, jednoho na pravici, druhého pak na levici. Tedy Ježíš řekl: Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí. A rozdělivše roucho jeho, metali los. I stál lid, dívaje se. A posmívali se jemu knížata {biskupové} s nimi, řkouce: Jinýmť spomáhal, nechať pomůže sám sobě, jestliže on jest Kristus, ten Boží zvolený. Posmívali se pak jemu i žoldnéři, přistupujíce a octa podávajíce jemu, A říkajíce: Jsi-li ty král ten Židovský, spomoziž sám sobě. A byl také i nápis napsaný nad ním, literami Řeckými a Latinskými a Židovskými: Tento jest král Židovský. Jeden pak z těch zločinců, kteříž s ním viseli, rouhal se jemu, řka: Jsi-li ty Kristus, spomoziž sobě i nám. A odpověděv druhý, trestal ho, řka: Ani ty se Boha nebojíš, ješto jsi v témž potupení? A my zajisté spravedlivě, nebo hodnou pomstu za skutky své béřeme, ale tento nic zlého neučinil. I dí Ježíšovi: Pane, rozpomeň se na mne, když přijdeš do království svého. I řekl mu Ježíš: Amen pravím tobě, dnes budeš se mnou v ráji. A bylo okolo hodiny šesté. I stala se tma po vší zemi až do hodiny deváté. I zatmělo se slunce, a opona chrámová roztrhla se napoly. A zvolav Ježíš hlasem velikým, řekl: Otče, v ruce tvé poroučím ducha svého. A to pověděv, umřel. A viděv centurio, co se stalo, velebil Boha, řka: Jistě člověk tento spravedlivý byl. A všickni zástupové, přítomní tomu divadlu, hledíce na to, co se dálo, tepouce prsy své, navracovali se. Stáli pak všickni známí jeho zdaleka, hledíce na to, i ženy, kteréž byly přišly za ním z Galilee. A aj, muž jménem Jozef, jeden z úřadu, muž dobrý a spravedlivý, Kterýž byl nepovolil radě a skutku jejich, z Arimatie města Judského, kterýž také očekával království Božího; Ten přistoupiv ku Pilátovi, vyprosil tělo Ježíšovo. A složiv je, obvinul v kment, a pochoval je v hrobě vytesaném, v kterémž ještě nikdy nebyl žádný pochován. A byl den připravování, a sobota se začínala. Šedše pak také za ním ženy, kteréž byly s Ježíšem přišly z Galilee, pohleděly na hrob, a kterak pochováno bylo tělo jeho. Vrátivše se pak, připravily vonné věci a masti, ale v sobotu odpočinuly, podlé přikázaní.
Evening Prayer — Second Lesson
1 Corinthians 8
V těch pak věcech, kteréž modlám obětovány bývají, víme, že všickni známost máme. A známost nadýmá, ale láska vzdělává. Zdá-li se pak komu, že něco umí, ještě nic nepoznal, tak jakž by měl znáti. Ale jestliže kdo miluje Boha, tenť jest vyučen od něho, A protož o pokrmích, kteříž se modlám obětují, víme, že modla na světě nic není, a že není jiného žádného Boha než jeden. Nebo ačkoli jsou někteří, ješto slovou bohové, i na nebi i na zemi, (jakož jsou mnozí bohové, a páni mnozí,) Ale my máme jediného Boha Otce, z něhož všecko, a my v něm, a jednoho Pána Ježíše Krista, skrze něhož všecko, i my skrze něho. Ale ne ve všechť jest to umění. Nebo někteří s svědomím pro modlu až do dnes jako modlám obětované jedí, a svědomí jejich, jsuci mdlé, poškvrňuje se. Nečiníť pak nás pokrm vzácných Bohu. Nebo budeme-li jísti, nic tím lepší nebudeme, a nebudeme-li jísti, nic horší nebudeme. Ale vizte, aťby snad ta vaše moc nebyla k urážce mdlým. Nebo uzří-li kdo tebe, majícího známost, a ty sedíš při pokrmu modlám obětovaném, zdaliž svědomí toho, kterýž jest mdlý, nebude přivedeno k tomu, aby také jedl modlám obětované? I zahyne pro to tvé vědění bratr mdlý, za kteréhož Kristus umřel. A tak hřešíce proti bratřím, a urážejíce svědomí jejich mdlé, proti Kristu hřešíte. A protož jestližeť pohoršuje pokrm bratra mého, nebudu jísti masa na věky, abych nezhoršil bratra svého.
Gospel
Matthew 28:16-20
Jedenácte pak učedlníků šli do Galilee na horu, kdež jim byl uložil Ježíš. A uzřevše ho, klaněli se jemu. Ale někteří pochybovali. A přistoupiv Ježíš, mluvil jim, řka: Dána jest mi všeliká moc na nebi i na zemi. Protož jdouce, učte všecky národy, křtíce je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého, Učíce je zachovávati všecko, což jsem koli přikázal vám. A aj, já s vámi jsem po všecky dny, až do skonání světa. Amen.
Gospel
Luke 9:7-11
Uslyšel pak Heródes čtvrták o všech věcech, kteréž se dály od něho. I rozjímal to v mysli své, proto že bylo praveno od některých, že by Jan vstal z mrtvých, A od jiných, že by se Eliáš zjevil, od některých pak, že by jeden z proroků starých vstal. I řekl Heródes: Jana jsem já sťal. Kdož pak jest tento, o kterémž já slyším takové věci? I žádostiv byl ho viděti. Vrátivše se pak apoštolé, vypravovali jemu, cožkoli činili. A pojav je, odšel soukromí na místo pusté města řečeného Betsaida. Zvěděvše pak zástupové, šli za ním; i přijal je, a mluvil jim o království Božím, a ty, kteříž uzdravení potřebovali, uzdravoval.
Gospel
Matthew 2
Když se pak narodil Ježíš v Betlémě Judově za dnů Heródesa krále, aj, mudrci od východu slunce vypravili se do Jeruzaléma, Řkouce: Kde jest ten narozený král Židovský? Nebo viděli jsme hvězdu jeho na východu slunce, a vypravili jsme se, abychom se klaněli jemu. To uslyšev Heródes král, zarmoutil se i všecken Jeruzalém s ním. A protož svolav všecky přední kněží {biskupy} a učitele lidu, tázal se jich, kde by se Kristus měl naroditi. Oni pak řekli jemu: V Betlémě Judově. Nebo tak jest psáno skrze proroka: A ty Betléme, země Judská, nikoli nejsi nejmenší mezi knížaty Judskými; neboť z tebe vyjde vývoda, kterýž pásti bude lid můj Izraelský. Tehdy Heródes tajně povolav mudrců, pilně se jich vyptával, kterého by se jim času hvězda ukázala. A když je propouštěl do Betléma, řekl: Jdouce, vyptejte se pilně na to děťátko, a když naleznete, zvěstujtež mi, ať i já přijda, pokloním se jemu. Oni pak vyslyševše krále, jeli. A aj, hvězda, kterouž byli viděli na východu slunce, předcházela je, až i přišedši, stála nad místem, kdež bylo děťátko. A uzřevše hvězdu, zradovali se radostí velmi velikou. I všedše do domu, nalezli děťátko s Marií matkou jeho, a padše, klaněli se jemu; a otevřevše poklady své, obětovali jemu dary, zlato a kadidlo a mirru. A od Boha napomenuti jsouce ve snách, aby se nenavraceli k Heródesovi, jinou cestou navrátili se do krajiny své. Když pak oni odjeli, aj, anděl Páně ukázal se Jozefovi ve snách, řka: Vstana, vezmi děťátko i matku jeho, a utec do Egypta, a buď tam, dokudž nepovím tobě; neboť bude Heródes hledati děťátka, aby je zahubil. Kterýž vstav v noci, vzal děťátko i matku jeho, a odšel do Egypta. A byl tam až do smrti Heródesovy, aby se naplnilo povědění Páně skrze proroka, řkoucího: Z Egypta povolal jsem Syna svého. Tehdy Heródes uzřev, že by oklamán byl od mudrců, rozhněval se náramně, a poslav, zmordoval všecky dítky, kteréž byly v Betlémě i ve všech končinách jeho, od dvouletých a níže, podlé času, na kterýž se byl pilně vyptal od mudrců. Tehdy naplněno jest to povědění Jeremiáše proroka, řkoucího: Hlas v Ráma slyšán jest, naříkání a pláč a kvílení mnohé; Ráchel plačící synů svých, a nedala se potěšiti, proto že jich není. Když pak umřel Heródes, aj, anděl Páně ukázal se Jozefovi ve snách v Egyptě, Řka: Vstana, vezmi dítě i matku jeho, a jdiž do země Izraelské; neboť jsou zemřeli ti, kteříž hledali bezživotí dítěte. Kterýžto vstav, vzal dítě i matku jeho, a přišel do země Izraelské. Ale uslyšev, že by Archelaus kraloval v Judstvu místo Heródesa otce svého, obával se tam jíti; avšak napomenut byv od Boha ve snách, obrátil se do krajin Galilejských. A přišed, bydlil v městě, kteréž slove Nazarét, aby se naplnilo, což povědíno bylo skrze proroky, že Nazaretský slouti bude.
A daily plan reading through Scripture in course. Bible text is in the public domain. (Bible Kralická)
Today's readings, every morning
Bosko brings the daily readings for your tradition to your day — with a reflection, the full Bible in 30 translations, and the liturgical calendar, in 18 languages.
