Today's Readings

First Reading

1 Timothy 3:14-16

Totoť píši tobě, maje naději, že brzo příjdu k tobě. Pakliť prodlím, abys věděl, kterak máš v domě Božím obcovati, kterýž jest církev Boha živého, sloup a utvrzení pravdy. A v pravdě velikéť jest tajemství pobožnosti, že Bůh zjeven jest v těle, ospravedlněn v Duchu, ukázal se andělům, kázán jest pohanům, uvěřeno jemu na světě, zhůru přijat jest v slávu.

First Reading

Hosea 14

Obratiž se, ó Izraeli, cele k Hospodinu Bohu svému, nebo jsi padl příčinou nepravosti své. Vezměte s sebou slova, a obraťte se k Hospodinu, a rcete jemu: Sejmi všelikou nepravost, a dej to, což dobrého jest, a budemeť se odplaceti volky rtů našich. Assurť nemůže zachovati nás, na koních nepojedeme, aniž díme více dílu rukou našich: Bůh náš; nebo v tobě smilování nalézá sirotek. Uzdravím odvrácení jejich, budu je milovati dobrovolně; nebo odvrácen bude hněv můj od nich. Budu jako rosa Izraelovi, zkvetne jako lilium, a hluboce vpustí kořeny své jako Libán. Rozloží se ratoléstky jeho, a bude jako oliva okrasa jeho, a vůně jeho jako Libánská. Ti, kteříž by seděli pod stínem jeho, navrátí se, oživou jako obilé, a pučiti se budou jako kmen vinný, jehož památka bude jako vína Libánského. Efraime, což jest mi již do modl? Já vyslýchati, a patřiti budu na tě; já jsem jako jedle zelenající se, ze mneť ovoce tvé jest. Kdo jest moudrý, porozuměj těmto věcem, a rozumný poznej je; nebo přímé jsou cesty Hospodinovy, a spravedliví choditi budou po nich, přestupníci pak na nich padnou.

First Reading

Psalms 100:1-5

Žalm k díků činění. Prokřikuj Hospodinu všecka země. Služte Hospodinu s veselím, předstupte před oblíčej jeho s prozpěvováním. Vězte, že Hospodin jest Bůh; on učinil nás, a ne my sami sebe, abychom byli lid jeho, a ovce pastvy jeho. Vcházejte do bran jeho s díkčiněním, a do síní jeho s chvalami; oslavujte jej, a dobrořečte jménu jeho. Nebo dobrý jest Hospodin, na věky milosrdenství jeho, a od národu až do pronárodu pravda jeho.

Morning Prayer — First Lesson

Sirach 37

Epistle

1 Peter 5:1-4;5:10-11

Starších, kteříž mezi vámi jsou, prosím já spolustarší, a svědek Kristových utrpení, a budoucí, kteráž zjevena bude, slávy účastník, Paste stádo Boží, kteréž při vás jest, opatrujíce je, ne bezděky, ale dobrovolně, ne pro mrzký zisk, ale ochotně, Ani jako panujíce nad dědictvím Páně, ale příkladem jsouce stádu. A když se ukáže kníže pastýřů, vezmete tu neuvadlou korunu slávy. Bůh pak všeliké milosti, kterýž povolal nás k věčné slávě své v Kristu Ježíši, když maličko potrpíte, on dokonalé vás učiň, utvrď, zmocni, i upevni, Jemuž sláva a císařství na věky věků. Amen.

First Reading

I Chronicles 27

Synové pak Izraelští podlé počtu svého, knížata čeledí otcovských a hejtmané a setníci a úředníci nad těmi, kteříž přisluhovali králi ve všech věcech jedni po druhých, vcházejíce a vycházejíce na každý měsíc, přes všecky měsíce roku: V jednom každém houfě bylo jich čtyřmecítma tisíců. Nad houfem prvním první měsíc byl Jasobam, syn Zabdielův, a v houfě jeho bylo čtyřmecítma tisíců. Z synů Fáresových bylo to kníže všech knížat nad vojsky, měsíce prvního. Zatím nad houfem na měsíc druhý byl Dodai Achochitský i s houfem svým, potom Miklot vývoda, a v houfě jeho čtyřmecítma tisíců. Kníže vojska třetího na třetí měsíc Banaiáš syn Joiady, nejvyššího kněze, a v houfě jeho čtyřmecítma tisíců. Ten Banaiáš byl silný mezi třidcíti a nad třidcíti, a v houfě jeho Amizabad syn jeho. Čtvrtého houfu kníže na čtvrtý měsíc Azael, bratr Joábův, a Zebadiáš syn jeho po něm, a v houfě jeho čtyřmecítma tisíců. Pátého na pátý měsíc kníže Samhut Izrachitský, a v houfě jeho čtyřmecítma tisíců. Šestého na šestý měsíc Híra, syn Ikeše Tekoitského, a v houfě jeho čtyřmecítma tisíců. Sedmého na sedmý měsíc Chelez Pelonský z synů Efraimových, a v houfě jeho čtyřmecítma tisíců. Osmého na osmý měsíc Sibbechai Chusatský z Zarchejských, a v houfě jeho čtyřmecítma tisíců. Devátého na devátý měsíc Abiezer Anatotský z Beniaminských, a v houfě jeho čtyřmecítma tisíců. Desátého na měsíc desátý Maharai Netofatský z Zarchejských, a v houfě jeho čtyřmecítma tisíců. Jedenáctého na jedenáctý měsíc Banaiáš Faratonský z synů Efraimových, a v houfě jeho čtyřmecítma tisíců. Dvanáctého na dvanáctý měsíc Cheldai Netofatský z Otoniele, a v houfě jeho čtyřmecítma tisíců. Mimo to byli nad pokoleními Izraelskými, nad Rubenskými vývoda Eliezer syn Zichrův, nad Simeonskými Sefatiáš syn Maachův, Nad pokolením Léví Chasabiáš syn Kemuelův, nad Aronovým Sádoch, Nad Judovým Elihu z bratří Davidových, nad Izacharovým Amri syn Michaelův, Nad Zabulonovým Izmaiáš syn Abdiášův, nad Neftalímovým Jerimot syn Azrielův, Nad syny Efraimovými Ozeáš syn Azaziášův, nad polovicí pokolení Manasse Joel syn Pedaiášův, Nad druhou pak polovicí Manasse v Gálad Iddo syn Zachariášův, nad Beniaminovým Jaasiel syn Abnerův, Nad Danovým Azarel syn Jerochamův. Ta jsou knížata pokolení Izraelských. Nesečtl jich pak David všech od dvadcítiletých a níže; nebo byl řekl Hospodin, že rozmnoží Izraele jako hvězdy nebeské. A ačkoli Joáb syn Sarvie počal jich počítati, však nedokonal; nebo proto přišel hněv Boží na Izraele, aniž jest vložen počet ten v knihu o králi Davidovi. Nad poklady pak královskými byl Azmavet syn Adielův, a nad důchody z polí, z měst a ze vsí i z zámků byl Jonatan syn Uziášův. A nad dělníky na poli, při dělání rolí, Ezri syn Chelubův. A nad vinicemi Semeiáš Ramatský, a nad úrodami z vinic i nad sklepy vinnými Zabdi Sifmejský. A nad olivovím a planým fíkovím, kteréž jest na polích, Baalchanan Gederský, a nad špižírnami olejnými Joas. A nad skoty, kteříž se pásli v Sáron, Sitrai Sáronský, a nad skoty v údolích Safat syn Adlai. A nad velbloudy Obil Izmaelský, nad oslicemi Jechdeiáš Meronotský, Nad bravy pak Jazim Agarejský. Všickni ti úředníci byli nad statkem krále Davida. Ale Jonatan strýc Davidův byl rada, muž rozumný a kancléř. On a Jechiel syn Chachmonův býval s syny královskými. Achitofel též rada králova, a Chusai Architský přítel králův. Po Achitofelovi potom byl Joiada syn Banaiášův, a Abiatar, a kníže vojska králova Joáb.

Morning Prayer — Second Lesson

John 4

A jakž poznal Pán, že slyšeli farizeové, že by Ježíš více učedlníků činil a křtil než Jan, (Ačkoli Ježíš sám nekřtil, ale učedlníci jeho,) Opustil Judstvo, a odšel opět do Galilee. Musil pak jíti skrze Samaří. I přišel k městu Samařskému, kteréž slove Sichar, vedlé popluží, kteréž byl dal Jákob Jozefovi, synu svému. Byla pak tu studnice Jákobova. Protož ustav na cestě Ježíš, posadil se tak na studnici. A bylo okolo šesté hodiny. I přišla žena z Samaří vážiti vody. Kteréž řekl Ježíš: Dej mi píti. Nebo učedlníci jeho byli odešli do města, aby nakoupili pokrmů. I řekla jemu žena ta Samaritánka: Kterakž ty, jsa Žid, žádáš ode mne nápoje od ženy Samaritánky? (Nebo neobcují Židé s Samaritány.) Odpověděl Ježíš a řekl jí: Kdybys znala ten dar Boží, a kdo jest ten, kterýž praví tobě: Dej mi píti, ty bys prosila jeho, a dal by tobě vody živé. I dí jemu žena: Pane, aniž máš, čím bys navážil, a studnice jest hluboká. Odkudž tedy máš tu vodu živou? Zdaliž jsi ty větší nežli otec náš Jákob, kterýž nám dal tuto studnici, a sám z ní pil, i synové jeho, i dobytek jeho? Odpověděl Ježíš a řekl jí: Každý, kdož pije vodu tuto, žízniti bude opět. Ale kdož by se napil vody té, kterouž já dám jemu, nežíznil by na věky, ale voda ta, kterouž já dám jemu, bude v něm studnicí vody prýštící se k životu věčnému. Řekla jemu žena: Pane, dej mi té vody, abych nežíznila, ani chodila sem vážiti. Řekl jí Ježíš: Jdi, zavolej muže svého, a přiď sem. Odpověděla žena a řekla: Nemám muže. Dí jí Ježíš: Dobřes řekla: Nemám muže. Nebos pět mužů měla, a nyní kteréhož máš, není tvůj muž. To jsi pravdu pověděla. Řekla jemu žena: Pane, vidím, že jsi ty prorok. Otcové naši na této hoře modlívali se, a vy pravíte, že v Jeruzalémě jest místo, kdež náleží se modliti. Dí jí Ježíš: Ženo, věř mi, žeť jde hodina, kdyžto ani na této hoře, ani v Jeruzalémě nebudete se modliti Otci. Vy se modlíte, a nevíte, čemu; my se modlíme, čemuž víme, nebo spasení z Židů jest. Ale jdeť hodina, a nyníť jest, kdyžto praví modlitebníci modliti se budou Otci v duchu a v pravdě. Neboť takových Otec hledá, aby se modlili jemu. Bůh duch jest, a ti, kteříž se jemu modlí, v duchu a v pravdě musejí se modliti. Dí jemu žena: Vím, že Mesiáš přijde, kterýž slove Kristus. Ten, když přijde, oznámí nám všecko. Dí jí Ježíš: Jáť jsem, kterýž mluvím s tebou. A v tom přišli učedlníci jeho, i divili se, že by s ženou mluvil, a však žádný neřekl: Nač se ptáš, aneb proč mluvíš s ní? I nechala tu žena vědra svého, a šla do města, a řekla těm lidem: Poďte, vizte člověka, kterýž pověděl mi všecko, což jsem koli činila. Není-li on ale Kristus? Tedy vyšli z města, a přišli k němu. Mezi tím pak prosili ho učedlníci, řkouce: Mistře, pojez. A on řekl jim: Jáť mám pokrm jísti, kteréhož vy nevíte. Učedlníci pak mluvili vespolek: Zdali jemu kdo přinesl jísti? Dí jim Ježíš: Můjť pokrm jest, abych činil vůli toho, kterýž mne poslal, a dokonal dílo jeho. Však vy pravíte, že ještě čtyři měsícové jsou, a žeň přijde. Aj, pravím vám: Pozdvihněte očí svých, a patřte na krajiny, žeť se již bělejí ke žni. Kdož pak žne, odplatuť béře, a shromažďuje užitek k životu věčnému, aby i ten, kdož rozsívá, radoval se spolu, i kdo žne. Nebo v tom pravé jest slovo, žeť jiný jest, kdož rozsívá, a jiný, kterýž žne. Jáť jsem vás poslal žíti, o čemž jste vy nepracovali. Jiníť pracovali, a vy jste v jejich práce vešli. Z města pak toho mnozí z Samaritánů uvěřili v něho, pro řeč té ženy, svědčící: Že mi pověděl všecko, což jsem činila. A když k němu přišli Samaritáni, prosili ho, aby s nimi zůstal. I pobyl tu za dva dni. A mnohem jich více uvěřilo pro řeč jeho. A ženě té řekli: Již ne pro tvé vypravování věříme; nebo sami jsme slyšeli, a víme, že tento jest právě spasitel světa, Kristus. Po dvou pak dnech vyšel odtud, a šel do Galilee. Nebo sám Ježíš byl svědectví vydal, že prorok v vlasti své v poctivosti není. A když přišel do Galilee, přijali jej Galilejští, všecko viděvše, co činil v Jeruzalémě v svátek; nebo i oni byli přišli k svátku. Tedy opět přišel Ježíš do Kány Galilejské, kdež učinil byl z vody víno. I byl jeden královský služebník v Kafarnaum, jehožto syn nemocen byl. Ten uslyšev, že by Ježíš přišel z Judstva do Galilee, šel k němu, a prosil ho, aby sstoupil a uzdravil syna jeho; nebo počínal umírati. I řekl jemu Ježíš: Neuzříte-li divů a zázraků, neuvěříte. Dí jemu ten královský služebník: Pane, podiž prvé, nežli umře syn můj. Dí jemu Ježíš: Jdi, syn tvůj živ jest. I uvěřil člověk řeči, kterouž mluvil jemu Ježíš, a šel. Když pak on již šel, potkali se s ním služebníci jeho a zvěstovali, řkouce: Syn tvůj živ jest. Tedy otázal se jich na hodinu, v kterou by se lépe měl. I řekli jemu: Včera v hodinu sedmou přestala mu zimnice. Tedy poznal otec, že právě ta hodina byla, v kterouž řekl byl jemu Ježíš: Syn tvůj živ jest. I uvěřil on i dům jeho všecken. To opět druhý div učinil Ježíš, přišed z Judstva do Galilee.

Responsorial Psalm

Psalm 47

Přednímu zpěváku z synů Chóre, žalm. Všickni národové plésejte rukama, trubte Bohu s hlasitým prozpěvováním. Nebo Hospodin nejvyšší, hrozný, jest král veliký nade vší zemi. Uvozuje lidi v moc naši, a národy pod nohy naše. Oddělil nám za dědictví naše slávu Jákobovu, kteréhož miloval. Sélah. Vstoupil Bůh s troubením, Hospodin s zvukem trouby. Žalmy zpívejte Bohu, zpívejte; zpívejte žalmy králi našemu, zpívejte. Nebo král vší země Bůh jest, zpívejte žalmy rozumně. Kralujeť Bůh nad národy, Bůh sedí na trůnu svém svatém. Knížata národů připojili se k lidu Boha Abrahamova; nebo pavézy země Boží jsou, pročež on náramně vyvýšen jest.

Gospel

Matthew 16:13-19

Přišed pak Ježíš do krajin Cesaree Filipovy, otázal se učedlníků svých, řka: Kým praví lidé býti mne, Syna člověka? A oni řekli: Někteří Janem Křtitelem, jiní pak Eliášem, jiní pak Jeremiášem, aneb jedním z proroků. I dí jim: Vy pak kým mne býti pravíte? I odpověděv Šimon Petr, řekl: Ty jsi Kristus, ten Syn Boha živého. A odpovídaje Ježíš, řekl mu: Blahoslavený jsi Šimone, synu Jonášův; nebo tělo a krev nezjevilo tobě, ale Otec můj, kterýž jest v nebesích. I jáť pravím tobě, že jsi ty Petr, a na téť skále vzdělám církev svou, a brány pekelné nepřemohou jí. A tobě dám klíče království nebeského. A což bys koli svázal na zemi, budeť svázáno i na nebi; a což bys koli rozvázal na zemi, budeť rozvázáno i na nebi.

Responsorial Psalm

Psalm 6

Přednímu kantoru na neginot, k nízkému zpěvu, žalm Davidův. Hospodine, netresci mne v hněvě svém, ani v prchlivosti své kárej mne. Smiluj se nade mnou, Hospodine, neboť jsem zemdlený; uzdrav mne, Hospodine, nebo ztrnuly kosti mé. Ano i duše má předěšena jest náramně, ty pak, Hospodine, až dokavad? Navratiž se, Hospodine, a vytrhni duši mou; spomoz mi pro milosrdenství své. Nebo mrtví nezpomínají na tebe, a v hrobě kdo tě bude oslavovati? Ustávám v úpění svém, ložce své každé noci svlažuji, slzami svými postel svou smáčím. Sškvrkla se zámutkem tvář má, sstarala se příčinou všech nepřátel mých. Odstuptež ode mne všickni činitelé nepravosti; neboť jest vyslyšel Hospodin hlas pláče mého. Vyslyšel Hospodin pokornou modlitbu mou, Hospodin modlitbu mou přijal. Nechažť se zastydí a předěsí zřejmě všickni nepřátelé moji, nechažť jsou zpět obráceni a rychle zahanbeni.

Responsorial Psalm

Psalm 16

Zlatý zpěv Davidův. Ostříhej mne, Bože silný, neboť v tebe doufám. Rciž, duše má, Hospodinu: Ty jsi Pán můj, dobrota má nic tobě neprospěje. Ale svatým, kteříž jsou na zemi, a znamenitým, v nichž všecka líbost má. Rozmnožují bolesti své ti, kteříž k cizímu bohu chvátají; neokusím obětí jejich ze krve, aniž vezmu jména jejich ve rty své. Hospodin jest částka dílu mého a kalicha mého; ty zdržuješ los můj. Provazcové padli mi na místech veselých, a dědictví rozkošné dostalo se mi. Dobrořečiti budu Hospodinu, kterýž mi radí; nebo i v noci vyučují mne ledví má. Představuji Hospodina před oblíčej svůj vždycky, a kdyžť jest mi po pravici, nikoli se nepohnu. Z té příčiny rozveselilo se srdce mé, a zplésala sláva má, ano i tělo mé v bezpečnosti přebývati bude. Nebo nenecháš duše mé v pekle, aniž dopustíš svatému svému viděti porušení. Známou učiníš mi cestu života; sytost hojného veselí jest před oblíčejem tvým, a dokonalé utěšení po pravici tvé až na věky.

Responsorial Psalm

Psalm 106

Halelujah. Oslavujte Hospodina, nebo dobrý jest, nebo na věky milosrdenství jeho. Kdo může vymluviti nesmírnou moc Hospodinovu, a vypraviti všecku chválu jeho? Blahoslavení, kteříž ostříhají soudu, a činí spravedlnost každého času. Pamatuj na mne, Hospodine, pro milost k lidu svému, navštěv mne spasením svým, Abych užíval dobrých věcí s vyvolenými tvými, a veselil se veselím národu tvého, a chlubil se spolu s dědictvím tvým. Zhřešili jsme i s otci svými, neprávě jsme činili, a bezbožnost páchali. Otcové naši v Egyptě nerozuměli předivným skutkům tvým, aniž pamatovali na množství milosrdenství tvých, ale odporni byli při moři, při moři Rudém. A však vysvobodil je pro jméno své, aby v známost uvedl moc svou. Nebo přimluvil moři Rudému, a vyschlo; i provedl je skrze hlubiny, jako po poušti. A tak zachoval je od ruky toho, jenž jich nenáviděl, a vyprostil je z ruky nepřítele. V tom přikryly vody ty, kteříž je ssužovali, nezůstalo ani jednoho z nich. A ačkoli věřili slovům jeho, a zpívali chválu jeho, Však rychle zapomenuli na skutky jeho, a nečekali na radu jeho; Ale jati jsouce žádostí na poušti, pokoušeli Boha silného na pustinách. I dal jim, čehož se jim chtělo, a však dopustil hubenost na život jejich. Potom, když horlili proti Mojžíšovi v vojště, a Aronovi, svatému Hospodinovu, Otevřevši se země, požřela Dátana, a přikryla zběř Abironovu. A roznícen byl oheň na rotu jejich, plamen spálil bezbožníky. Udělali i tele na Orébě, a skláněli se slitině. A změnivše slávu svou v podobiznu vola, jenž jí trávu, Zapomněli na Boha silného, spasitele svého, kterýž činil veliké věci v Egyptě. A předivné v zemi Chamově, přehrozné při moři Rudém. Pročež řekl, že je vypléní, kdyby se byl Mojžíš, vyvolený jeho, nepostavil v té mezeře před ním, a neodvrátil prchlivosti jeho, aby nehubil. Za tím zošklivili sobě zemi žádanou, nevěříce slovu jeho. A repcíce v staních svých, neposlouchali hlasu Hospodinova. A protož pozdvihl ruky své proti nim, aby je rozmetal po poušti, A aby rozptýlil símě jejich mezi pohany, a rozehnal je do zemí. Spřáhli se také byli s modlou Belfegor, a jedli oběti mrch. A tak dráždili Boha skutky svými, až se na ně obořila rána, Až se postavil Fínes, a pomstu vykonal, i přetržena jest rána ta. Což jest mu počteno za spravedlnost od národu do pronárodu, a až na věky. Opět ho byli popudili při vodách sváru, až se i Mojžíšovi zle stalo pro ně. Nebo k hořkosti přivedli ducha jeho, a pronesl ji rty svými. K tomu nevyplénili ani národů těch, o kterýchž jim byl Hospodin poručil, Ale směšujíce se s těmi národy, naučili se skutkům jejich, A sloužili modlám jejich, kteréž jim byly osídlem. Obětovali zajisté syny své a dcery své ďáblům. A vylili krev nevinnou, krev synů svých a dcer svých, kteréž obětovali trapidlům Kananejským, tak že poškvrněna jest země těmi vraždami. I zmazali se skutky svými, a smilnili činy svými. Protož rozpáliv se v prchlivosti Hospodin na lid svůj, v ošklivost vzal dědictví své. A vydal je v ruce pohanů. I panovali nad nimi ti, jenž je v nenávisti měli, A utiskali je nepřátelé jejich, tak že sníženi jsou pod ruku jejich. Mnohokrát je vysvobozoval, oni však popouzeli ho radou svou, pročež potlačeni jsou pro nepravost svou. A však patřil na úzkost jejich, a slyšel křik jejich. Nebo se rozpomenul na smlouvu svou s nimi, a želel toho podlé množství milosrdenství svých, Tak že naklonil k nim lítostí všecky, kteříž je u vězení drželi. Zachovej nás, Hospodine Bože náš, a shromažď nás z těch pohanů, abychom slavili jméno tvé svaté, a chlubili se v chvále tvé. Požehnaný Hospodin Bůh Izraelský od věků až na věky. Na to rciž všecken lid: Amen, Halelujah.

Evening Prayer — First Lesson

Sirach 38

Second Reading

I Thessalonians 4

Dále pak, bratří, prosíme vás, a napomínáme v Pánu Ježíši, jakož jste přijali od nás, kterak byste měli choditi, a líbiti se Bohu, v tom abyste se rozhojnili více. Víte zajisté, jaká přikázaní vydali jsme vám skrze Pána Ježíše. Tať jest zajisté vůle Boží, totiž posvěcení vaše, abyste se zdržovali od smilstva, A aby uměl jeden každý z vás svým osudím vládnouti v svatosti a v poctivosti, Ne v líbosti žádostí jako i pohané, kteříž Boha neznají; A aby neutiskal ani oklamával v jednání bratra svého, proto že mstitel jest Pán všeho toho, jakož i předpověděli jsme vám, a osvědčili. Nebo nepovolal nás Bůh k nečistotě, ale ku posvěcení. A protož kdo tím pohrdá, ne člověkem pohrdá, ale Bohem, kterýž i nám dal Ducha svého svatého. O lásce pak bratrské není potřebí psáti vám; nebo jste vy od Boha naučeni, abyste milovali jedni druhé. A jistě činíte to všechněm bratřím ve vší Macedonii. Napomínámeť pak vás, bratří, abyste se v tom více rozhojnili, A snažili se pokojni býti, a hleděti toho, což komu náleží, a pracovati rukama svýma vlastníma, jakož jsme přikázali vám, Abyste poctivě chodili před těmi, kteříž jsou vně, a v ničemž abyste neměli nedostatku. Nechciť pak, abyste nevěděli, bratří, o těch, kteříž zesnuli, abyste se nermoutili, jako i jiní, kteříž naděje nemají. Nebo jakož věříme, že Ježíš umřel, a z mrtvých vstal, takť Bůh i ty, kteříž by zesnuli v Ježíšovi, přivede s ním. Toto zajisté vám pravíme slovem Páně, že my, kteříž živi pozůstaneme do příchodu Páně, nepředejdeme těch, kteříž zesnuli. Nebo sám ten Pán s zvukem ponoukajícím, s hlasem archanděla a s troubou Boží sstoupí s nebe, a mrtví v Kristu vstanou nejprvé. Potom my živí pozůstavení spolu s nimi zachváceni budeme do oblaků, vstříc Pánu v povětří, a tak vždycky se Pánem budeme. A protož potěšujte jedni druhých těmito slovy.

Second Reading

I Corinthians 14

Stůjtež o lásku, horlivě žádejte duchovních věcí, nejvíce však, abyste prorokovali. Nebo ten, kdož mluví cizím jazykem, ne lidem mluví, ale Bohu; nebo žádný neposlouchá, ale duchem vypravuje tajemství. Kdož pak prorokuje, lidem mluví vzdělání, i napomínání, i potěšení. Kdož mluví cizím jazykem, sám sebe vzdělává, ale ten, kdož prorokuje, církev vzdělává. Chtělť bych pak, abyste všickni jazyky mluvili, ale však raději, abyste prorokovali. Nebo větší jest ten, kterýž prorokuje, nežli ten, kdož jazyky mluví, leč by také vykládal, aby se vzdělávala církev. A protož, bratří, přišel-li bych k vám, jazyky mluvě, což vám prospěji, nebudu-liť vám mluviti, buď v zjevení neb v umění, buď v proroctví neb v učení? Však i bezdušné věci, vydávající zvuk, jako píšťalka neb harfa, kdyby rozdílného zvuku nevydávaly, kterak by vědíno bylo, co se píská, aneb na harfu hrá? Ano trouba vydala-li by nejistý hlas, kdož se bude strojiti k boji? Tak i vy, nevydali-li byste jazykem srozumitelných slov, kterak bude rozumíno, co se mluví? Budete jen u vítr mluviti. Tak mnoho, (jakž vidíme,) rozdílů hlasů jest na světě, a nic není bez hlasu. Protož nebudu-liť znáti moci hlasu, budu tomu, kterýž mluví, cizozemec, a ten, kdož mluví, bude mi cizozemec. Tak i vy, poněvadž jste horliví milovníci duchovních věcí, toho hledejte, abyste se k vzdělání církve rozhojnili. A protož, kdož mluví jazykem, modl se, aby mohl vykládati. Nebo modlím-liť se jazykem, duch můj se modlí, ale mysl má bez užitku jest. Což tedy jest? Modliti se budu duchem a modliti se budu i myslí; plésati budu duchem, a plésati budu i myslí. Nebo kdybys dobrořečil duchem, kterakž ten, kterýž prostý člověk jest, k tvému díků činění řekne Amen, poněvadž neví, co pravíš? Nebo ač ty dobře díky činíš, ale jiný se nevzdělává. Děkuji Bohu svému, že více než vy všickni jazyky mluvím; Ale v zboru raději bych chtěl pět slov srozumitelně promluviti, abych také jiných poučil, nežli deset tisíců slov jazykem. Bratří, nebuďte děti v smyslu, ale zlostí buďte děti, smyslem pak buďte dospělí. Psáno jest v zákoně: Protož rozličnými jazyky a cizími rty budu mluviti lidu tomuto, a aniž tak mne slyšeti budou, praví Pán. A tak jazykové jsou za div ne těm, kteříž věří, ale nevěřícím, proroctví pak ne nevěřícím, ale věřícím. A protož když by se sešla všecka církev spolu, a všickni by jazyky mluvili, a vešli by tam i neučení neb nevěřící, zdaliž neřeknou, že blázníte? Ale kdyby všickni prorokovali, a všel by někdo nevěřící neb neučený, přemáhán by byl ode všech, a souzen ode všech. A tak tajnosti srdce jeho zjeveny budou, a padna na tvář, klaněti se bude Bohu, vyznávaje, že jistě Bůh jest mezi vámi. Což tedy, bratří? Když se scházíte, jeden každý z vás píseň má, učení má, jazyk má, zjevení má, vykládání má, všecko to budiž k vzdělání. Buď že kdo jazykem mluví, tedy skrze dva neb nejvíce tři, a to jeden po druhém, a jeden ať vykládá. Pakli by nebylo vykladače, nechť mlčí v shromáždění, sám pak sobě nechažť mluví a Bohu. Proroci pak dva neb tři ať mluví, a jiní nechť rozsuzují. Pakliť by jinému tu přísedícímu zjeveno bylo, první mlč. Nebo můžete všickni, jeden po druhém, prorokovati, aby se všickni učili, a všickni se potěšovali. Duchovéť pak proroků prorokům poddání jsou. Neboť Bůh není původ neřádu, ale pokoje, jako i ve všech shromážděních svatých. Ženy vaše v shromážděních ať mlčí, nebo nedopouští se jim mluviti, ale aby poddány byly, jakž i zákon praví. Pakli se chtí čemu naučiti, doma mužů svých nechať se ptají. Nebo mrzká věc jest ženám mluviti v shromáždění. Zdali od vás slovo Boží pošlo? Zdali k samým vám přišlo? Zdá-li se sobě kdo býti prorokem neb duchovním, nechažť pozná, co vám píši, žeť jsou přikázaní Páně. Pakli kdo neví, nevěz. A takž, bratří, snažte se o to, abyste prorokovali, a jazyky mluviti nezbraňujte. Všecko slušně a podlé řádu ať se děje.

Second Reading

Revelation 3:14-22

Andělu pak církve Laodicenské piš: Toto praví Amen, svědek ten věrný a pravý, počátek stvoření Božího: Vímť skutky tvé, že ani jsi studený, ani horký. Ó bys studený byl aneb horký. A tak že jsi vlažný, a ani studený, ani horký, vyvrhu tě z úst svých. Nebo pravíš: Bohatý jsem, a zbohatl jsem, a žádného nepotřebuji, a nevíš, že jsi bídný, a mizerný, i chudý, i slepý, i nahý. Radímť, abys sobě koupil ode mne zlata ohněm zprubovaného, abys byl bohatý, a roucho bílé, abys oblečen byl, a neokazovala se hanba nahoty tvé. A očí svých pomaž kollyrium, abys viděl. Já kteréžkoli miluji, kárám a tresci; rozhorliž se tedy, a čiň pokání. Aj, stojímť u dveří, a tluku. Jestližeť by kdo uslyšel hlas můj, a otevřel dvéře, vejduť k němu, a budu s ním večeřeti, a on se mnou. Kdož svítězí, dám jemu seděti s sebou na trůnu svém, jako i já svítězil jsem, a sedím s Otcem svým na trůnu jeho. Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím.

Second Reading

Romans 9:1-13

Pravduť pravím v Kristu, a neklamámť, čemuž i svědomí mé svědectví vydává v Duchu svatém, Žeť mám veliký zámutek, a ustavičnou bolest v srdci svém. Nebo žádal bych já sám zavrženým býti od Krista místo bratří svých, příbuzných svých podlé těla. Kteřížto jsou Izraelští, jejichž jest přijetí za syny, i sláva, i smlouvy, i zákona dání, i služba, i zaslíbení. Jejichž jsou otcové, a ti, z nichž jest Kristus podlé těla, kterýž jest nade všecky Bůh požehnaný na věky. Amen. A však nemůže zmařeno býti slovo Boží. Nebo ne všickni, kteříž jsou z Izraele, Izraelští jsou. Aniž proto, že jsou símě Abrahamovo, všickni jsou synové, ale v Izákovi nazváno bude tvé símě. To jest, ne ti, kteříž jsou synové těla, jsou synové Boží, ale kteříž jsou synové zaslíbení, ti se počítají za símě. Nebo toto jest slovo zaslíbení: V týž čas přijdu, a Sára bude míti syna. A netoliko to, ale i Rebeka z jednoho počavši, totiž z Izáka, otce našeho. Nebo ještě před narozením, a prvé než co dobrého neb zlého učinili, aby uložení Boží, kteréž jest podlé vyvolení, ne z skutků, ale z toho, kterýž povolává, pevné bylo, Řečeno jest jí: Větší sloužiti bude menšímu, Jakož psáno jest: Jákoba jsem miloval, ale Ezau nenáviděl jsem.

Gospel

Matthew 28

Na skonání pak soboty, když již svitalo na první den toho téhodne, přišla Maria Magdaléna, a druhá Maria, aby pohleděly na hrob. A aj, země třesení stalo se veliké. Nebo anděl Páně sstoupiv s nebe a přistoupiv, odvalil kámen ode dveří, a posadil se na něm. A byl oblíčej jeho jako blesk, a roucho jeho bílé jako sníh. A pro strach jeho zděsili se strážní, a učiněni jsou jako mrtví. I odpověděv anděl, řekl ženám: Nebojte se vy, neboť vím, že Ježíše ukřižovaného hledáte. Neníť ho tuto; nebo vstalť jest, jakož předpověděl. Poďte, vizte místo, kdež ležel Pán. A rychle jdouce, povězte učedlníkům jeho, že vstal z mrtvých. A aj, předchází vás do Galilee, tam jej uzříte. Aj, pověděl jsem vám. I vyšedše rychle z hrobu s bázní a s radostí velikou, běžely, aby učedlníkům jeho zvěstovaly. Když pak šly zvěstovati učedlníkům jeho, aj, Ježíš potkal se s nimi, řka: Zdrávy buďte. A ony přistoupivše, chopily se noh jeho, a klaněly se jemu. Tedy dí jim Ježíš: Nebojtež se. Jděte, zvěstujte bratřím mým, ať jdou do Galilee, a tamť mne uzří. Když pak ony odešly, aj, někteří z stráže přišedše do města, oznámili předním kněžím {biskupům} všecko, co se stalo. Kteřížto shromáždivše se s staršími, a uradivše se, mnoho peněz dali žoldnéřům, Řkouce: pravte, že učedlníci jeho nočně přišedše, ukradli jej, když jsme my spali. A uslyší-liť o tom hejtman, myť ho spokojíme, a vás bezpečny učiníme. A oni vzavše peníze, učinili, jakž naučeni byli. I rozhlášeno jest slovo to u Židů až do dnešního dne. Jedenácte pak učedlníků šli do Galilee na horu, kdež jim byl uložil Ježíš. A uzřevše ho, klaněli se jemu. Ale někteří pochybovali. A přistoupiv Ježíš, mluvil jim, řka: Dána jest mi všeliká moc na nebi i na zemi. Protož jdouce, učte všecky národy, křtíce je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého, Učíce je zachovávati všecko, což jsem koli přikázal vám. A aj, já s vámi jsem po všecky dny, až do skonání světa. Amen.

Evening Prayer — Second Lesson

2 Thessalonians 3

Dále pak, bratří, modlte se za nás, aby slovo Páně rozmáhalo se a slaveno bylo, jako i u vás, A abychom vysvobozeni byli od nezbedných a zlých lidí. Neboť ne všech jest víra. Ale věrnýť jest Pán, kterýž utvrdí vás, a ostříhati bude od zlého. Doufámeť pak v Pánu o vás, že to, což vám předkládáme, činíte i činiti budete. Pán pak spravujž srdce vaše k lásce Boží, a k trpělivému očekávání Krista. Přikazujemeť pak vám, bratří, ve jménu Pána našeho Jezukrista, abyste se oddělovali od každého bratra, kterýž by se choval neřádně, a ne podlé naučení vydaného, kteréž přijal od nás. Nebo sami víte, kterak jest potřebí následovati nás, poněvadž jsme se nechovali mezi vámi neslušně. Aniž jsme darmo chleba jedli u koho, ale s prací a s těžkostí, ve dne i v noci dělajíce, abychom žádnému z vás nebyli k obtížení. Ne jako bychom neměli k tomu práva, ale abychom se vám za příklad vydali, abyste nás následovali. Nebo i když jsme byli u vás, to jsme vám předkládali: Kdo nechce dělati, aby také nejedl. Slyšímeť zajisté, že někteří mezi vámi chodí nezpůsobně, nic nedělajíce, ale v neužitečné věci se vydávajíce. Protož takovým přikazujeme, a napomínáme jich skrze Pána našeho Jezukrista, aby pokojně pracujíce, svůj chléb jedli. Vy pak, bratří, neoblevujte dobře činíce. Pakli kdo neuposlechne skrze psání řeči naší, toho znamenejte, a nemějte s ním nic činiti, aťby se zastyděl. A však nemějte ho za nepřítele, ale napomínejte jako bratra. Sám pak ten Pán pokoje dejž vám vždycky pokoj všelijakým způsobem. Pán budiž se všemi vámi. Pozdravení mou rukou Pavlovou, což jest za znamení v každém listu. Takť obyčejně píši. Milost Pána našeho Jezukrista se všechněmi vámi. Amen.

Gospel

John 10:1-10

Amen, amen pravím vám: Kdož nevchází dveřmi do ovčince ovcí, ale vchází jinudy, ten zloděj jest a lotr. Ale kdož vchází dveřmi, pastýř jest ovcí. Tomuť vrátný otvírá, a ovce hlas jeho slyší, a on svých vlastních ovec ze jména povolává, a vyvodí je. A jakž ovce své vlastní vypustí, před nimi jde, a ovce jdou za ním; nebo znají hlas jeho. Cizího pak nikoli následovati nebudou, ale utekou od něho; nebo neznají hlasu cizích. To podobenství pověděl jim Ježíš, ale oni nevěděli, co by to bylo, což jim mluvil. Tedy opět řekl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Že já jsem dvéře ovcí. Všickni, kolikž jich koli přede mnou příšlo, zloději jsou a lotři, ale neslyšeli jich ovce. Já jsem dvéře. Skrze mne všel-li by kdo, spasen bude, a vejde i vyjde, a pastvu nalezne. Zloděj nepřichází, než aby kradl a mordoval a hubil; já jsem přišel, aby život měly, a hojně měly.

Gospel

Luke 17:26-37

A jakož se dálo za dnů Noé, tak bude i za dnů Syna člověka. Jedli, pili, ženili se, vdávaly se až do toho dne, v kterémž Noé všel do korábu; i přišla potopa, a zahladila všecky. A též podobně, jakž se dálo ve dnech Lotových: Jedli, pili, kupovali, prodávali, štěpovali, stavěli. Ale dne toho, když vyšel Lot z Sodomy, dštil ohněm a sirou s nebe, a zahladil všecky. Takť nápodobně bude v ten den, když se Syn člověka zjeví. V ten den kdo by byl na střeše, a nádobí jeho v domu, nesstupuj, aby je pobral; a kdo na poli, též nevracuj se zase. Pomněte na Lotovu ženu. Kdož by koli hledal duši svou zachovati, ztratíť ji; a kdož by ji koli ztratil, obživíť ji. Pravímť vám: V tu noc budou dva na loži jednom; jeden bude vzat, a druhý opuštěn. Dvě budou mleti spolu; jedna bude vzata, a druhá opuštěna. Dva budou na poli; jeden bude vzat, a druhý opuštěn. I odpověděvše, řekli jemu: Kde, Pane? On pak řekl jim: Kdežť bude tělo, tamť se shromáždí i orlice.

Gospel

Luke 12

A v tom, když se na tisíce lidu sešlo, tak že jedni druhé velmi tlačili, počal mluviti k učedlníkům svým: Nejpředněji se varujte od kvasu farizeů, kterýž jest pokrytství. Neboť nic není skrytého, což by nemělo býti zjeveno; aniž jest co tajného, ješto by nemělo býti zvědíno. Protož to, co jste pravili ve tmách, bude na světle slyšáno, a co jste v uši šeptali v pokojích, hlásánoť bude na střechách. Pravím pak vám přátelům svým: Nestrachujte se těch, kteříž tělo zabíjejí, a potom nemají, co by více učinili. Ale ukážiť vám, koho se máte báti: Bojte se toho, kterýž, když zabije, má moc uvrci do pekelného ohně. Jistě pravím vám, toho se bojte. Zdaliž nebývá pět vrabečků prodáváno za dva penížky? A jeden z nich není v zapomenutí před Bohem. Nýbrž i vlasové hlavy vaší všickni v počtu jsou. Protož nebojtež se, mnohoť vy vrabečků převyšujete. Pravímť pak vám: Každý kdož by koli vyznal mne před lidmi, i Syn člověka vyzná jej před anděly Božími. Kdož by mne pak zapřel před lidmi, zapřínť bude před anděly Božími. A každý kdož dí slovo proti Synu člověka, bude mu odpuštěno, ale tomu, kdož by se Duchu svatému rouhal, nebudeť odpuštěno. Když pak vás voditi budou do škol a k vládařům a k mocným, nepečujte, kterak aneb co byste odpovídali, aneb co byste mluvili. Duch svatý zajisté naučí vás v tu hodinu, co byste měli mluviti. I řekl jemu jeden z zástupu: Mistře, rci bratru mému, ať rozdělí se mnou dědictví. A on řekl jemu: Člověče, kdo mne ustavil soudcím aneb děličem nad vámi? I řekl jim: Viztež a vystříhejte se od lakomství; neboť ne v rozhojnění statku něčího život jeho záleží. Pověděl pak jim podobenství, řka: Člověka jednoho bohatého hojné úrody pole přineslo. I přemyšloval sám v sobě, řka: Co učiním? Nebo nemám, kde bych shromáždil úrody své. I řekl: Toto učiním: Zbořím stodoly své, a větších nastavím, a tu shromáždím všecky své úrody i zboží svá. A dím duši své: Duše, máš mnoho statku složeného za mnohá léta, odpočívej, jez, pí, měj dobrou vůli. I řekl jemu Bůh: Ó blázne, této noci požádají duše tvé od tebe, a to, cožs připravil, čí bude? Takť jest, kdož sobě poklady shromažďuje, a není v Bohu bohatý. Řekl pak učedlníkům svým: Protož pravím vám: Nebuďte pečliví o život svůj, co byste jedli, ani o tělo, čím byste se odívali. Život více jest nežli pokrm, i tělo nežli oděv. Patřte na havrany, žeť nesejí, ani nežnou, a nemají špižírny {pivnice}, ani stodoly a však Bůh živí je. I čím v větší vážnosti jste vy než ptactvo? A kdož pak z vás pečlivě mysle, můž přidati ku postavě své loket jeden? Poněvadž tedy nemůžete s to býti, což nejmenšího jest, proč se o jiné věci staráte? Patřte na kvítí, kterak rostou, nedělají, ani předou, pravímť pak vám, že ani Šalomoun ve vší slávě své nebyl tak odín, jako jedno z těchto. A poněvadž trávu, kteráž dnes na poli jest, a zítra do peci uvržena bývá, Bůh tak odívá, čím více vás, ó malé víry? I vy nehledejtež toho, co byste jedli, aneb co byste pili, aniž o to roztržité mysli buďte. Nebo těch všech věcí národové světa tohoto hledají, Otec pak váš ví, že těch věcí potřebujete. Ale raději hledejte království Božího, a tyto všecky věci budou vám přidány. Neboj se, ó maličké stádce, neboť se zalíbilo Otci vašemu dáti vám království. Prodávejte statky své, a dávejte almužnu. Dělejte sobě pytlíky, kteříž nevetšejí, poklad, kterýž nehyne v nebesích, kdež zloděj dojíti nemůž, aniž mol kazí. Nebo kdež jest poklad váš, tuť bude i srdce vaše. Buďtež bedra vaše přepásaná, a svíce hořící. A vy podobni lidem očekávajícím Pána svého, až by se vrátil z svadby, aby hned, jakž by přišel a potloukl, otevřeli jemu. Blaze služebníkům těm, kteréž přijda Pán, nalezl by, a oni bdí. Amen pravím vám, že přepáše se, a vsadí je za stůl, a chodě, bude jim sloužiti. A přišel-liť by v druhé bdění, a pakliť by v třetím bdění přišel, a tak je nalezl, blahoslavení jsou ti služebníci, Toto pak vězte, že byť věděl hospodář, v kterou by hodinu měl zloděj přijíti, bděl by zajisté, a nedal by podkopati domu svého. Protož i vy buďte hotovi, nebo v kterou hodinu nenadějete se, Syn člověka přijde. I řekl jemu Petr: Pane, nám-li pravíš toto podobenství, čili všechněm? I dí Pán: Kdo jest věrný šafář a opatrný, jehož by ustanovil pán nad čeledí svou, aby jim v čas dával vyměřený pokrm? Blahoslavený služebník ten, kteréhož, když by přišel pán jeho, nalezne, an tak činí. V pravdě pravím vám, že nade vším statkem svým ustanoví jej. Pakli by řekl služebník ten v srdci svém: Prodlévá přijíti pán můj, i počal by bíti služebníky a děvky, a jísti a píti i opíjeti se: Přijdeť pán služebníka toho v den, v kterýž se nenaděje, a v hodinu, kteréž neví. I oddělíť jej, a díl jeho položí s nevěrnými. Služebník pak ten, kterýž by znal vůli pána svého, a nebyl hotov, a nečinil podlé vůle jeho, bit bude velmi. Ale kterýž neznal, a činil hodné věci trestání, bit bude méně. Každému pak, komuž jest mnoho dáno, mnoho bude od něho požádáno; a komuť mnoho poručili, víceť požádají od něho. Oheň přišel jsem pustiti na zemi, a co chci, jestliže již hoří? Ale křtem mám křtěn býti, a kterak jsem ssoužen, dokudž se nevykoná! Což se domníváte, že bych přišel pokoj uvésti na zemi? Nikoli, pravím vám, ale rozdělení. Nebo již od této chvíle bude jich pět v jednom domě rozděleno, tři proti dvěma, a dva proti třem. Bude rozdělen otec proti synu, a syn proti otci, mátě proti dceři, a dcera proti mateři, svegruše proti nevěstě své, a nevěsta proti svegruši své. Pravil také i zástupům: Když vídáte oblak, an vzchází od západu, hned pravíte: Příval jde, a tak bývá. A když od poledne vítr věje, říkáte: Bude horko, a býváť. Pokrytci, způsob země i nebe umíte souditi, a kterakž pak tohoto času nesoudíte? Ano proč i sami od sebe nesoudíte, což spravedlivého? Když pak jdeš s protivníkem svým k vrchnosti, na cestě přičiň se o to, abys byl zproštěn od něho, aby snad netáhl tebe k soudci, a soudce dal by tebe biřici, a biřic vsadil by tě do žaláře. Pravím tobě: Nevyjdeš odtud, dokudž bys i toho posledního haléře nenavrátil.