Denní čtení
Biblická čtení určená na daný den, s plným textem ve vašem jazyce. Sledujte každé ráno denní čtení své tradice v aplikaci Bosko.
První čtení
Dvadcátého pátého léta od zajetí našeho, na počátku roku, desátého dne měsíce, čtrnáctého léta po dobytí města, právě v tentýž den byla nade mnou ruka Hospodinova, a uvedl mne tam. U viděních Božích přivedl mne do země Izraelské, a postavil mne na hoře velmi vysoké, při níž bylo jako stavení města, ku poledni. I uvedl mne tam, a aj, muž, kterýž na pohledění byl jako měď, maje šňůru lněnou v ruce své, a prut k rozměřování, a ten stál v bráně. I mluvil ke mně ten muž: Synu člověčí, viz očima svýma, a ušima svýma slyš, a přilož srdce své ke všemu, což já ukáži tobě; nebo proto aťbych ukazoval, přiveden jsi sem. Ty pak oznámíš všecko domu Izraelskému, což vidíš. A aj, zed zevnitř při domu vůkol a vůkol, a v ruce muže toho prut míry, šesti loket, (loket o dlaň delší než obecní). Změřil šířku toho stavení jednoho prutu, a výšku jednoho prutu. A všed do brány, kteráž byla naproti východu, šel na horu po stupních jejích, i změřil prah brány jednoho prutu zšíří, a prah druhý jednoho prutu zšíří. A pokojíky jednoho prutu zdélí, a jednoho prutu zšíří, mezi pokojíky pak pět loket, a prah brány podlé síňce brány vnitř prutu jednoho. I změřil síňci brány vnitř na jeden prut. Změřil také síňci brány osmi loket, a veřeje její dvou loket, totiž síňce brány vnitř. I pokojíky brány východní, tři s jedné a tři s druhé strany. Jedné míry byly všecky tři, a míra jednostejná veřejí po obou stranách. Změřil též i širokost dveří té brány desíti loket, a dlouhost též brány třinácti loket, A přístřeší před pokojíky jednoho lokte, a na jeden loket přístřeší s této strany, pokojíky pak šesti loket s jedné, a šesti loket s druhé strany. A tak změřil bránu od střechy pokojíka do střechy druhého, širokost pětmecítma loket, dvéře naproti dveřím. A udělal veřeje šedesáti loket, a každé veřeje síně i brány vůkol a vůkol jedna míra. Od předku pak brány, kudyž se vchází do předku síňce brány vnitřní, bylo padesáte loket. A byla okna possoužená v pokojících i nad veřejemi jejich, do vnitřku brány vůkol a vůkol, takž i při klenutí, a na okních vůkol a vůkol do vnitřku, a na veřejích byly palmy. Potom mne uvedl do síně zevnitřní, a aj, komůrky a půda udělaná při síni vůkol a vůkol. Třidceti komůrek na té půdě bylo. Ta pak půda po straně těch bran, naproti dlouhosti bran, půda nižší byla. Změřil také šířku od předku brány dolejší až k předku síně vnitřní, zevnitř na sto loket k východu a půlnoci. Též bránu, kteráž byla na půlnoci při síni zevnitřní, změřil na dél i na šíř. (Jejíž pokojíkové tři s jedné a tři s druhé strany, i veřeje její i síňce její byly podlé míry brány prvnější.) Padesáti loket dlouhost její, širokost pak pětmecítma loket. Okna také její i síňce její i palmy její byly podlé míry brány té, kteráž byla k východu, a vstupovalo se k ní po sedmi stupních, před nimiž síňce její byly. A byla ta brána u síně vnitřní naproti bráně půlnoční a východní; i odměřil od brány k bráně sto loket. Potom mne vedl ku poledni, a aj, brána ku poledni; i změřil veřeje její, i síňce její podlé těch měr, (A okna v ní i síňce její vůkol a vůkol podobná oknům oněm), padesáti loket zdélí a pětmecítma loket zšíří. A k vstupování k ní stupňů sedm, a síňce její před nimi; též palmy při ní, jedna s jedné a druhá s druhé strany při veřejích jejích. Též bránu síně vnitřní ku poledni změřil od brány k bráně, na poledne, sto loket. I uvedl mne do síně vnitřní branou polední, a změřil tu bránu polední podlé týchž měr, I pokojíky její i veřeje její, i síňce její podlé týchž měr, i okna její i síňce její vůkol a vůkol, padesáti loket na dél, a na šíř pětmecítma loket. A síňce vůkol a vůkol zšíří pětmecítma loket, a zdélí padesáti loket. A síňce její jako síň zevnitřní, i palmy při veřejích jejích, též stupňů osm k vstupování k ní. Uvedl mne také do síně vnitřní k východu, i změřil bránu tu podlé týchž měr, Též pokojíky její i veřeje její, i síňce její, podlé týchž měr, i okna její i síňce její vůkol a vůkol, zdélí padesáti loket, zšíří pak pětmecítma loket. Též síňce její při síni zevnitřní, a palmy při veřejích s obou stran, a osm stupňů k vstupování k ní. Přivedl mne též k bráně půlnoční, a změřil ji podlé týchž měr, Pokojíky její, veřeje její i síňce její i okna její vůkol a vůkol, zdélí padesáti loket, a zšíří pětmecítma loket. I veřeje její při síni zevnitřní a palmy při veřejích s obou stran, též osm stupňů k vstupování k ní, I komůrky a dvéře její při veřejích bran, kdež obmývali oběti zápalné. A v síňci brány byli dva štokové s jedné strany, a dva štokové s druhé strany, aby na nich zabíjeli oběti zápalné, a za hřích i vinu. A po boku, kudyž se tam vstupuje při dveřích brány půlnoční, dva štokové; tolikéž po boku druhém síňce též brány dva štokové. Čtyři štokové s jedné, a čtyři štokové s druhé strany po boku brány, osm štoků, na nichž zabíjeli. Čtyři pak štokové k zápalu byli z kamení tesaného, zdélí půldruhého lokte, a zšíří půldruhého lokte, a zvýší lokte jednoho, na nichž nechávali nádobí, kterýmž zabíjeli k zápalům a obětem. A kotliska ztlouští na jednu dlaň připravená v domě vůkol a vůkol, na štocích pak maso věcí obětovaných. Potom zevnitř, při bráně vnitřní, komůrky zpěváků v síni vnitřní, kteráž byla po boku brány půlnoční, a ty byly na poledne; jedna při boku brány východní byla na půlnoci. I mluvil ke mně: Tyto komůrky na poledne jsou kněží stráž držících nad domem; Ty pak komůrky na půlnoci jsou kněží stráž držících nad oltářem, totiž synů Sádochových, kteříž přistupují z synů Léví k Hospodinu, aby sloužili jemu. I změřil tu síň čtverhranou zdélí sto loket, a zšíří sto loket, i oltář před domem. I přivedl mne k síňci domu, a změřil veřeje té síňce, pěti loket s jedné a pěti loket s druhé strany, širokost pak brány byla tří loket s jedné a tří loket s druhé strany. Dlouhost síňce dvadcíti loket, širokost pak jedenácti loket i s stupni, po nichž se vstupovalo k ní; sloupové pak byli při veřejích, jeden s jedné, a druhý s druhé strany.
První čtení
Ale vyjdeť proutek z pařezu Izai, a výstřelek z kořenů jeho vyroste, a ovoce ponese. Na němž odpočine Duch Hospodinův, Duch moudrosti a rozumnosti, Duch rady a síly. Duch umění a bázně Hospodinovy. A bude stižitelný v bázni Hospodinově, a nebudeť podlé vidění očí svých souditi, ani podlé slyšení uší svých trestati. Ale souditi bude chudé podlé spravedlnosti, a v pravosti trestati tiché v zemi. Bíti zajisté bude zemi holí úst svých, a duchem rtů svých zabije bezbožného. Nebo spravedlnost bude pasem bedr jeho, a pravda přepásaním ledví jeho. I bude bydliti vlk s beránkem a pardus s kozlátkem ležeti; tolikéž tele a lvíče i krmný dobytek spolu budou, a malé pacholátko je povede. Také i kráva a nedvědice spolu pásti se budou, a plod jejich spolu ležeti, lev pak jako vůl plevy jísti bude. A lítý had nad děrou pohrávati bude s dítětem prsí požívajícím, a to, kteréž ostaveno jest, směle sáhne rukou svou do díry bazališkovy. Neuškodí, aniž zahubí na vší mé hoře svaté; nebo země naplněna bude známostí Hospodina, tak jako vodami moře naplněno jest. A budeť v ten den, že na kořen Izai, kterýž stane za korouhev národům, pohané pilně ptáti se budou; nebo odpočívání jeho bude slavné. I bude v ten den, že přičiní Pán po druhé ruky své, aby shledal ostatky lidu svého, což jich zanecháno bude od Assura, a od Egypta, a od Patros, a od Chus, a od Elam, a od Sinear, a od Emat, a od ostrovů mořských. A vyzdvihne korouhev mezi pohany, a sbéře zahnané Izraelské, a rozptýlené Judovy shromáždí ode čtyř stran země. I přestane nenávist Efraimova, a nepřátelé Judovi vyhlazeni budou. Efraim nebude nenáviděti Judy, a Juda nebude ssužovati Efraima.
První čtení
Jericho pak velmi pilně zavříno bylo pro strach synů Izraelských, a žádný nevycházel ven, ani tam nevcházel. I řekl Hospodin k Jozue: Aj, dal jsem v ruku tvou Jericho, a krále jeho s silnými muži jeho. Protož obcházeti budete město všickni muži bojovní, okolo města chodíce, jednou za den; tak učiníš po šest dní. Kněží pak sedm ať nesou sedm trub z rohů beraních před truhlou; dne pak sedmého obejdete město sedmkrát, a kněží troubiti budou v trouby. A když zdlouha troubiti budou na roh beraní, jakž nejprvé uslyšíte hlas trouby, zkřikne všecken lid křikem velikým, i oboří se zed městská na místě svém, a vejde lid do města, jeden každý proti místu, kdež stál. Tedy povolav Jozue, syn Nun, kněží, řekl jim: Vezměte truhlu smlouvy, a sedm kněží ať vezmou sedm trub beraních před truhlou Hospodinovou. Řekl také lidu: Jděte a obejděte město, a zbrojní ať jdou před truhlou Hospodinovou. A když to oznámil Jozue lidu, sedm kněží, nesouce sedm trub beraních, šli před truhlou Hospodinovou, a troubili v trouby; truhla také smlouvy Hospodinovy brala se za nimi. Zbrojní pak šli před kněžími, kteříž troubili na trouby, a ostatní šli za truhlou, jdouce a v trouby troubíce. (Lidu pak byl přikázal Jozue, řka: Nebudete křičeti, ani slyšán bude hlas váš, ani vyjde slovo z úst vašich až do dne toho, v němž řeknu vám: Křičte, i budete křičeti.) Tedy obešla truhla Hospodinova město vůkol jednou, a navrátili se do stanů a zůstali v nich. Opět povstal Jozue ráno a kněží nesli truhlu Hospodinovu. Sedm pak kněží, nesouce sedm trub beraních, předcházeli truhlu Hospodinovu, jdouce, a troubili v trouby; a zbrojní šli před nimi, a ostatní šli za truhlou Hospodinovou, když kněží šli, v trouby troubíce. I obešli město druhého dne opět, a navrátili se do stanů. Tak činili po šest dní. V den pak sedmý vstali, jakž zasvitávalo, a obešli město týmž způsobem sedmkrát; toliko toho dne obešli město sedmkrát. Stalo se pak, když po sedmé obcházeli, a kněží v trouby troubili, řekl Jozue lidu: Křičtež již, dalť jest Hospodin vám město. A budiž to město proklaté, ono i všecky věci, kteréž v něm jsou, Hospodinu; toliko Raab nevěstka ať jest živa, ona i všickni, kteříž by s ní byli v domě, nebo skryla posly, kteréž jsme byli poslali. Avšak vystříhejte se od proklatého, abyste i vy nebyli učiněni proklatí, berouce z proklatých věcí, a uvedli byste stany Izraelské v prokletí, a zkormoutili byste je. Všecko pak stříbro a zlato, a nádoby měděné a železné, svaté bude Hospodinu; na poklad Hospodinu složeno bude. Tedy křičel lid, když zatroubili v trouby. Nebo když slyšel lid hlas trub, křičeli i oni křikem velikým, i obořila se zed na místě svém. Tedy všel lid do města, jeden každý proti místu, kdež stál. I vzali je.
První čtení
Nyní tedy, ó Izraeli, slyš ustanovení a soudy, kteréž já učím vás činiti, abyste živi byli, a vejdouce, dědičně vládli zemí, kterouž Hospodin Bůh otců vašich vám dává. Nepřidáte nic k slovu, kteréž já přikazuji vám, aniž co ujmete od něho, abyste tak přikázaní Hospodina Boha svého, kteréž já přikazuji vám, zachovali. Oči vaše viděly, co učinil Hospodin pro Belfegor, jak všecky lidi, kteříž odešli po Belfegor, vyhladil Hospodin Bůh tvůj z prostředku tvého. Vy pak, přídržející se Hospodina Boha vašeho, živi jste do dnešního dne všickni. Viztež, učilť jsem vás ustanovením a soudům, jakž mi přikázal Hospodin Bůh můj, abyste tak činili v zemi, do kteréž vejdete k dědičnému držení jí. Ostříhejtež tedy a čiňte je, nebo to jest moudrost vaše a opatrnost vaše před očima národů, kteříž, slyšíce všecka ustanovení tato, řeknou: Jistě lid moudrý a rozumný národ veliký tento jest. Nebo který národ tak veliký jest, kterýž by měl bohy sobě tak blízké, jako jest Hospodin Bůh váš ve všem volání našem k němu? A který jest národ tak veliký, kterýž by měl ustanovení a soudy spravedlivé, jako jest všecken zákon tento, kterýž já vám dnes předkládám? A však hleď se a bedlivě ostříhej duše své, abys nezapomenul na ty věci, kteréž viděly oči tvé, a aby nevyšly z srdce tvého po všecky dny života tvého; a v známost je uvedeš synům i vnukům svým. A nezapomínej, že jsi onoho dne stál před Hospodinem Bohem svým na Orébě, když mi byl řekl Hospodin: Shromažď mi lid, ať jim předložím slova má, z nichž by se učili mne báti po všecky dny, dokudž živi budou na zemi, a témuž aby syny své učili. Tedy přistoupili jste, a stáli jste pod horou; (hora pak ta hořela ohněm až do samého nebe, a byly na ní tmy, oblak a mrákota.) I mluvil k vám Hospodin z prostředku ohně. Hlas slov slyšeli jste, ale obrazu žádného jste neviděli kromě hlasu, Jímž vyhlásil vám smlouvu svou, kteréžto přikázal vám ostříhati, totiž desíti slov, a napsal je na dvou dskách kamenných. Mně také přikázal Hospodin toho času, abych učil vás ustanovením a soudům, abyste činili je v zemi, do kteréž jdete k dědičnému držení jí. Protož pilně pečujte o duše své, (nebo neviděli jste žádného obrazu toho dne, když k vám mluvil Hospodin na Orébě z prostředku ohně,) Abyste neporušili cesty své, a neučinili sobě rytiny aneb podobenství nějakého obrazu, tvárnosti muže neb ženy, Podobenství nějakého hovada, kteréž jest na zemi, aneb podobenství jakéhokoli ptáka křídla majícího, kterýž létá v povětří, Podobenství jakéhokoli zeměplazu na zemi, aneb podobenství jakékoli ryby, kteráž jest u vodě pod zemí. Ani pozdvihuj očí svých k nebi, abys, vida slunce a měsíc, i hvězdy se vším zástupem nebeským a ponuknut jsa, klaněl bys se jim a sloužil bys jim, ješto ty věci oddal Hospodin Bůh tvůj všechněm lidem pode vším nebem, Vás pak vzal Hospodin, a vyvedl vás jako z peci železné z Egypta, abyste byli jeho lid dědičný, jako jste dne tohoto. Ale na mne rozhněval se Hospodin příčinou vaší, a přisáhl, že nepřejdu Jordánu, ani nevejdu do země té výborné, kterouž Hospodin Bůh tvůj dává tobě v dědictví. Nebo já umru v zemi této, a nepřejdu Jordánu, vy pak přejdete, a dědičně obdržíte zemi tu výbornou. Hleďtež, abyste se nezapomínali na smlouvu Hospodina Boha svého, kterouž učinil s vámi, a nečinili sobě rytiny, aneb obrazu jakékoli věci, jakož přikázal tobě Hospodin Bůh tvůj. Nebo Hospodin Bůh tvůj jest oheň sžírající, Bůh silný, horlivý. Když zplodíš syny a vnuky, a zstaráte se v zemi té, jestliže porušíte cestu svou, a uděláte rytinu ku podobenství jakékoli věci, aneb učiníte něco zlého před očima Hospodina Boha svého, popouzejíce ho: Osvědčuji proti vám dnes před nebem i zemí, že hrozně a rychle vyhlazeni budete z země, do kteréž půjdete přes Jordán, abyste vládli jí. Nedlouho bydliti budete v ní, ale do konce vyhlazeni budete. A rozptýlí vás Hospodin mezi národy, a maličký počet vás zůstane mezi pohany, do kterýchž zavede vás Hospodin, A sloužiti tam budete bohům, dílu rukou lidských, dřevu a kameni, ješto nevidí ani slyší, ani jedí, ani čijí. Jestliže pak i tam hledati budeš Hospodina Boha svého, tedy nalezneš, budeš-li ho hledati z celého srdce svého a z celé duše své. Kdyžť úzko bude, a přijdou na tě všecky ty věci, naposledy však, jestliže bys se navrátil k Hospodinu Bohu svému, a poslouchal bys hlasu jeho, (Poněvadž Hospodin Bůh tvůj jest Bůh silný, milosrdný,) neopustí tebe, ani tě nezkazí, ani zapomene se na smlouvu otců tvých, kterouž s přísahou utvrdil jim. Nebo ptej se nyní na dni staré, kteříž byli před tebou, od toho dne, v kterémž stvořil Bůh člověka na zemi, a od jednoho kraje nebe až do druhého, stala-li se kdy věc podobná této tak veliké, aneb slýcháno-li kdy co takového? Zdali kdy slyšel který lid hlas Boha mluvícího z prostředku ohně, jako jsi ty slyšel a živ zůstal? Aneb zdali se kdy který Bůh pokusil, aby přijda, vzal sobě národ některý z jiného národu s zkušováním, znameními a s zázraky, skrze boje a ruku silnou, v rameni vztaženém a v hrůzi veliké, jako učinil všecko toto pro vás Hospodin Bůh váš v Egyptě před očima vašima? Toběť jest to ukázáno, abys věděl, že Hospodin jest Bůh, a že není jiného kromě něho. Dalť s nebe slyšeti hlas svůj, aby vyučil tebe, a na zemi ukázal tobě oheň svůj veliký, a slova jeho slyšel jsi z prostředku ohně. Proto že miloval otce tvé, vyvolil símě jejich po nich, a vyvedl tě před sebou mocí svou velikou z Egypta, Aby vyžena národy veliké a silnější, než jsi ty, před tváří tvou, uvedl tebe a dal tobě zemi jejich v dědictví, jakož dnes vidíš. Věziž tedy dnes a obnov to v srdci svém, že Hospodin jest Bůh na nebi svrchu i na zemi dole, a není žádného jiného. Protož ostříhej po všecky dny ustanovení a přikázaní jeho, kteráž já dnes přikazuji tobě, aby dobře bylo tobě i synům tvým po tobě, a abys prodlil dnů v zemi, kterouž Hospodin Bůh tvůj dá tobě. Tehdy oddělil Mojžíš tři města před Jordánem k východu slunce, Aby utekl do nich vražedlník, kterýž by zabil bližního svého nechtě, a neměl by ho před tím v nenávisti; když by utekl do jednoho z těch měst, aby živ zůstal: Bozor na poušti, na rovinách v kraji Rubenitských, a Rámot v Galád, v pokolení Gád, a Golan v Bázan, v pokolení Manasse. Ten jest zákon, kterýž předložil Mojžíš synům Izraelským, A tato jsou svědectví a ustanovení i soudové, kteréž předložil Mojžíš synům Izraelským, když vyšli z Egypta, Před Jordánem v údolí naproti Betfegor, v zemi Seona, krále Amorejského, kterýž bydlil v Ezebon, jejž porazil Mojžíš a synové Izraelští, když vyšli z Egypta, A uvázali se dědičně v zemi jeho, a v zemi Oga, krále Bázan, dvou králů Amorejských, v zemi, kteráž jest před Jordánem k východu slunce, Od Aroer, (jenž leží při břehu potoka Arnon,) až k hoře Sion, kteráž jest Hermon, I ve všecku rovinu před Jordánem k východu až k moři pustému, ležící pod horou Fazga.
Epištola
Ve vašem jazyce neexistuje žádné vydání této knihy, které by bylo volným dílem, proto je tento úryvek uveden v angličtině.
Then Daniel took pitch, and fat, and hair, and did seethe them together, and made lumps thereof: this he put in the dragon’s mouth, so the dragon did eat and burst in sunder: and Daniel said, Behold, these are the gods you⌃ worship. When they of Babylon heard that, they took great indignation, and conspired against the king, saying, The king is become a Jew, and he has pulled down Bel, and slain the dragon, and put the priests to the sword. So they came to the king, and said, Deliver us Daniel, or else we will destroy you and your house. Now when the king saw that they pressed him sore, being constrained, the king delivered Daniel to them: who cast him into the lion’s den: where he was six days. And in the den there were seven lions, and they had given them every day two carcases, and two sheep: which then were not given to them, to the intent they might devour Daniel. Now there was in Jewry the prophet Habakkuk, who had made pottage, and had broken bread into a bowl, and was going into the field, for to bring it to the reapers. But the angel of the Lord said to Habakkuk, Go carry the dinner that you have into Babylon to Daniel, in the lions’ den. And Habakkuk said, Lord, I never saw Babylon; neither do I know where the den is. Then the angel of the Lord took him by the crown, and lifted him up by the hair of his head, and with the blast of his breath set him in Babylon over the den. And Habakkuk cried, saying, O Daniel, Daniel, take the dinner which God has sent you. And Daniel said, You have remembered me, O God: neither have you forsaken those who love you. So Daniel arose, and did eat: and the angel of God set Habakkuk in his own place again immediately. Upon the seventh day the king came to bewail Daniel: and when he came to the den, he looked in, and, behold, Daniel was sitting. Then cried the king with a loud voice, saying, Great are you, O Lord, you God of Daniel, and there is none other beside you. And he drew him out, and cast those that were the cause of his destruction into the den: and they were devoured in a moment before his face.
Responsoriální žalm
Halelujah. Zpívejte Hospodinu píseň novou, chválu jeho v shromáždění svatých. Vesel se Izrael v tom, kterýž ho učinil, synové Sionští plésejte v králi svém. Chvalte jméno jeho na píšťalu, na buben a na citaru prozpěvujte jemu. Nebo zalíbilo se Hospodinu v lidu jeho; onť ozdobuje pokorné spasením. Plésati budou svatí v Boží slávě, a zpívati v pokojích svých. Oslavování Boha silného bude ve rtech jejich, a meč na obě straně ostrý v rukou jejich, K vykonávání pomsty nad pohany, a k strestání národů, K svazování králů jejich řetězy, a šlechticů jejich pouty železnými, K nakládání s nimi podlé práva zapsaného, k slávě všechněm svatým jeho. Halelujah.
Responsoriální žalm
Vyučující, složený od Etana Ezrachitského. O milosrdenstvích Hospodinových na věky zpívati budu, od národu do pronárodu zvěstovati budu pravdu tvou ústy svými. Nebo jsem řekl: Na věky milosrdenství vzdělávati se bude, na nebi utvrdíš pravdu svou, o nížs řekl: Učinil jsem smlouvu s vyvoleným svým, přisáhl jsem Davidovi služebníku svému, Že až na věky utvrdím símě tvé, a vzdělám od národu do národu trůn tvůj. Sélah. Protož oslavují nebesa div tvůj, Hospodine, i pravdu tvou v shromáždění svatých. Nebo kdo na nebi přirovnán býti může Hospodinu? Kdo jest podobný Hospodinu mezi syny silných? Bůh i v shromáždění svatých strašlivý jest náramně, a hrozný nade všecky vůkol něho. Hospodine Bože zástupů, kdo jest jako ty, silný Hospodin? Nebo pravda tvá tobě přístojí všudy vůkol. Ty panuješ nad dutím moře; když se zdvihají vlny jeho, ty je skrocuješ. Ty jsi jako raněného potřel Egypt, a silným ramenem svým rozptýlil jsi nepřátely své. Tváť jsou nebesa, tvá také i země, okršlek i plnost jeho ty jsi založil. Půlnoční i polední strana, kteréž jsi ty stvořil, i Tábor a Hermon o tvém jménu zpívají. Tvé rámě jest přemocné, silná ruka tvá, a vyvýšená pravice tvá. Spravedlnost a soud jsou základem trůnu tvého, milosrdenství a pravda předcházejí tvář tvou. Blahoslavený lid, kterýž zná zvuk tvůj; tiť, Hospodine, v světle oblíčeje tvého choditi budou. Ve jménu tvém plésati budou každého dne, a v spravedlnosti tvé vyvýší se. Nebo sláva síly jejich ty jsi, a z milosti tvé k zvýšení přijde roh náš. Nebo štít náš jest Hospodinův, a svatého Izraelského král náš. Tehdy mluvě u vidění k svatému svému, řekl jsi: Složil jsem pomoc v reku udatném, zvýšil jsem vybraného z lidu. Nalezl jsem Davida služebníka svého, olejem svým svatým pomazal jsem ho. A protož budeť s ním stále ruka má, ano i ramenem svým posilovati ho budu. Nebudeť ho moci nuziti nepřítel, ani člověk nešlechetný trápiti. Nebo potru před tváří jeho protivníky jeho, a ty, kteříž ho nenávidí, porazím. Nadto pravda má a milosrdenství mé s ním bude, a ve jménu mém vyvýšen bude roh jeho. A vložím na moře ruku jeho, a na řeky pravici jeho. On volaje ke mně, dí: Ty jsi otec můj, Bůh silný můj a skála spasení mého. Já také za prvorozeného vystavím jej, a za vyššího králů zemských. Na věky zachovám jemu milosrdenství své, a smlouva s ním stálá bude. Učiním i to, aby na věky trvalo símě jeho, a trůn jeho jako dnové nebes. Jestliže by pak synové jeho opustili zákon můj, a v soudech mých nechodili, Jestliže by ustanovení mých poškvrnili, a přikázaní mých neostříhali: Tedy navštívím metlou přestoupení jejich, a trestáním nepravost jejich, Ale milosrdenství svého neodejmu od něho, aniž klamati budu proti pravdě své. Nepoškvrnímť smlouvy své, a toho, což vyšlo z úst mých, nezměním. Jednou jsem přisáhl skrze svatost svou, nesklamámť Davidovi, Že símě jeho na věky bude, a trůn jeho jako slunce přede mnou, Jako měsíc utvrzeno bude na věky, a jako svědkové na obloze hodnověrní. Ale ty jsi jej zavrhl a potupil, rozhněvals se na pomazaného svého. Zavrhl jsi smlouvu s služebníkem svým, povrhls korunu jeho na zem. Roztrhal jsi všecky ohrady jeho, a bašty jeho jsi rozválel. Derou jej všickni, kteříž tudy jdou; jest ku posměchu i sousedům svým. Vyvýšil jsi pravici protivníků jeho, obveselils všecky nepřátely jeho. Ztupils i ostří meče jeho, aniž jsi dal jemu, aby ostáti mohl v boji. Učinils přítrž okrase jeho, a trůn jeho svrhl jsi na zem. Ukrátil jsi dnů mladosti jeho, a hanbous jej přiodíl. Sélah. Až dokud, Hospodine? Na věky-liž se skrývati budeš? Tak-liž hořeti bude jako oheň prchlivost tvá? Rozpomeniž se na mne, jak kratičký jest věk můj. Zdaliž jsi pak nadarmo stvořil všecky syny lidské? Kdo z lidí může tak živ býti, aby neokusil smrti? Kdo vytrhne život svůj z hrobu? Sélah. Kdež jsou milosrdenství tvá první, ó Pane? Přísahuť jsi učinil Davidovi, v pravdě své. Pamatuj, Pane, na útržky činěné služebníkům tvým, a jak jsem já nosil v lůně svém potupu ode všech nejmocnějších národů, Jak jsou utrhali nepřátelé tvoji, Hospodine, jak jsou utrhali šlepějím pomazaného tvého. Budiž pochválen Hospodin na věky, Amen i Amen.
Evangelium
Potom pak chodil Ježíš po Galilei; nebo nechtěl býti v Judstvu, proto že ho hledali Židé zabiti. A byl blízko svátek Židovský, stánků. Tedy řekli jemu bratří jeho: Vyjdi odsud, a jdi do Judstva, ať i učedlníci tvoji vidí skutky tvé, kteréž činíš. Nižádný zajisté v skrytě nic nedělá, kdož chce vidín býti. Protož ty, činíš-li takové věci, zjev se světu. Nebo ani bratří jeho nevěřili v něho. I dí jim Ježíš: Čas můj ještě nepřišel, ale čas váš vždycky jest hotov. Nemůžeť vás svět nenáviděti, ale mneť nenávidí; nebo já svědectví vydávám o něm, že skutkové jeho zlí jsou. Jděte vy k svátku tomuto. Jáť ještě nepůjdu k svátku tomuto, nebo čas můj se ještě nenaplnil. To pak pověděv jim, zůstal v Galilei. A když odešli bratří jeho, tehdy i on šel k svátku, ne zjevně, ale jako ukrytě. Židé pak hledali ho v svátek, a pravili: Kde jest onen? A mnoho řečí bylo o něm v zástupu. Nebo někteří pravili, že dobrý jest, a jiní pravili: Není, ale svodí zástup. Žádný však o něm nemluvil zjevně pro bázeň Židů.
Responsoriální žalm
Vyučující, složený od Etana Ezrachitského. O milosrdenstvích Hospodinových na věky zpívati budu, od národu do pronárodu zvěstovati budu pravdu tvou ústy svými. Nebo jsem řekl: Na věky milosrdenství vzdělávati se bude, na nebi utvrdíš pravdu svou, o nížs řekl: Učinil jsem smlouvu s vyvoleným svým, přisáhl jsem Davidovi služebníku svému, Že až na věky utvrdím símě tvé, a vzdělám od národu do národu trůn tvůj. Sélah. Protož oslavují nebesa div tvůj, Hospodine, i pravdu tvou v shromáždění svatých. Nebo kdo na nebi přirovnán býti může Hospodinu? Kdo jest podobný Hospodinu mezi syny silných? Bůh i v shromáždění svatých strašlivý jest náramně, a hrozný nade všecky vůkol něho. Hospodine Bože zástupů, kdo jest jako ty, silný Hospodin? Nebo pravda tvá tobě přístojí všudy vůkol. Ty panuješ nad dutím moře; když se zdvihají vlny jeho, ty je skrocuješ. Ty jsi jako raněného potřel Egypt, a silným ramenem svým rozptýlil jsi nepřátely své. Tváť jsou nebesa, tvá také i země, okršlek i plnost jeho ty jsi založil. Půlnoční i polední strana, kteréž jsi ty stvořil, i Tábor a Hermon o tvém jménu zpívají. Tvé rámě jest přemocné, silná ruka tvá, a vyvýšená pravice tvá. Spravedlnost a soud jsou základem trůnu tvého, milosrdenství a pravda předcházejí tvář tvou. Blahoslavený lid, kterýž zná zvuk tvůj; tiť, Hospodine, v světle oblíčeje tvého choditi budou. Ve jménu tvém plésati budou každého dne, a v spravedlnosti tvé vyvýší se. Nebo sláva síly jejich ty jsi, a z milosti tvé k zvýšení přijde roh náš. Nebo štít náš jest Hospodinův, a svatého Izraelského král náš. Tehdy mluvě u vidění k svatému svému, řekl jsi: Složil jsem pomoc v reku udatném, zvýšil jsem vybraného z lidu. Nalezl jsem Davida služebníka svého, olejem svým svatým pomazal jsem ho. A protož budeť s ním stále ruka má, ano i ramenem svým posilovati ho budu. Nebudeť ho moci nuziti nepřítel, ani člověk nešlechetný trápiti. Nebo potru před tváří jeho protivníky jeho, a ty, kteříž ho nenávidí, porazím. Nadto pravda má a milosrdenství mé s ním bude, a ve jménu mém vyvýšen bude roh jeho. A vložím na moře ruku jeho, a na řeky pravici jeho. On volaje ke mně, dí: Ty jsi otec můj, Bůh silný můj a skála spasení mého. Já také za prvorozeného vystavím jej, a za vyššího králů zemských. Na věky zachovám jemu milosrdenství své, a smlouva s ním stálá bude. Učiním i to, aby na věky trvalo símě jeho, a trůn jeho jako dnové nebes. Jestliže by pak synové jeho opustili zákon můj, a v soudech mých nechodili, Jestliže by ustanovení mých poškvrnili, a přikázaní mých neostříhali: Tedy navštívím metlou přestoupení jejich, a trestáním nepravost jejich, Ale milosrdenství svého neodejmu od něho, aniž klamati budu proti pravdě své. Nepoškvrnímť smlouvy své, a toho, což vyšlo z úst mých, nezměním. Jednou jsem přisáhl skrze svatost svou, nesklamámť Davidovi, Že símě jeho na věky bude, a trůn jeho jako slunce přede mnou, Jako měsíc utvrzeno bude na věky, a jako svědkové na obloze hodnověrní. Ale ty jsi jej zavrhl a potupil, rozhněvals se na pomazaného svého. Zavrhl jsi smlouvu s služebníkem svým, povrhls korunu jeho na zem. Roztrhal jsi všecky ohrady jeho, a bašty jeho jsi rozválel. Derou jej všickni, kteříž tudy jdou; jest ku posměchu i sousedům svým. Vyvýšil jsi pravici protivníků jeho, obveselils všecky nepřátely jeho. Ztupils i ostří meče jeho, aniž jsi dal jemu, aby ostáti mohl v boji. Učinils přítrž okrase jeho, a trůn jeho svrhl jsi na zem. Ukrátil jsi dnů mladosti jeho, a hanbous jej přiodíl. Sélah. Až dokud, Hospodine? Na věky-liž se skrývati budeš? Tak-liž hořeti bude jako oheň prchlivost tvá? Rozpomeniž se na mne, jak kratičký jest věk můj. Zdaliž jsi pak nadarmo stvořil všecky syny lidské? Kdo z lidí může tak živ býti, aby neokusil smrti? Kdo vytrhne život svůj z hrobu? Sélah. Kdež jsou milosrdenství tvá první, ó Pane? Přísahuť jsi učinil Davidovi, v pravdě své. Pamatuj, Pane, na útržky činěné služebníkům tvým, a jak jsem já nosil v lůně svém potupu ode všech nejmocnějších národů, Jak jsou utrhali nepřátelé tvoji, Hospodine, jak jsou utrhali šlepějím pomazaného tvého. Budiž pochválen Hospodin na věky, Amen i Amen.
Responsoriální žalm
Bože silný pomst, Hospodine, Bože silný pomst, zastkvěj se. Zdvihni se, ó soudce vší země, a dej odplatu pyšným. Až dokud bezbožní, Hospodine, až dokud bezbožní budou plésati, Žváti a hrdě mluviti, honosíce se, všickni činitelé nepravosti? Lid tvůj, Hospodine, potírati a dědictví tvé bědovati? Vdovy a příchozí mordovati, a sirotky hubiti, Říkajíce: Nehledíť na to Hospodin, aniž tomu rozumí Bůh Jákobův? Rozumějte, ó vy hovadní v lidu, a vy blázni, kdy srozumíte? Zdali ten, jenž učinil ucho, neslyší? A kterýž stvořil oko, zdali nespatří? Zdali ten, jenž tresce národy, nebude kárati, kterýž učí lidi umění? Hospodinť zná myšlení lidská, že jsou pouhá marnost. Blahoslavený jest ten muž, kteréhož ty cvičíš, Hospodine, a z zákona svého jej vyučuješ. Abys mu způsobil pokoj před časy zlými, až by za tím vykopána byla bezbožníku jáma. Neboť neopustí Hospodin lidu svého, a dědictví svého nezanechá, Ale až k spravedlnosti navrátí se soud, a za ním všickni upřímého srdce. Kdož by se byl o mne zasadil proti zlostníkům? Kdo by se byl za mne postavil proti těm, jenž páší nepravost? Kdyby mi Hospodin nebyl ku pomoci, tudíž by se byla octla duše má v mlčení. Již jsem byl řekl: Klesla noha má, ale milosrdenství tvé, ó Hospodine, zdrželo mne. Ve množství přemyšlování mých u vnitřnosti mé, tvá potěšování obveselovala duši mou. Zdaliž se k tobě přitovaryší stolice převráceností těch, jenž vynášejí nátisk mimo spravedlnost, Jenž se shlukují proti duši spravedlivého, a krev nevinnou odsuzují? Ale Hospodin jest mým hradem vysokým, a Bůh můj skalou útočiště mého. Onť obrátí na ně nepravost jejich, a zlostí jejich zahladí je, zahladí je Hospodin Bůh náš.
Druhé čtení
K komu tedy připodobníte Boha silného? A jaké podobenství přirovnáte jemu? Jakžkoli rytinu líčí řemeslník, a zlatník zlatem ji potahuje, a řetízky stříbrné k ní slévá; A ten, kterýž pro chudobu nemá co obětovati, dřevo, kteréž by nepráchnivělo, vybírá, a řemeslníka umělého sobě hledá k přistrojení rytiny, aby se nepohnula. Zdaliž nevíte? Zdaliž neslýcháte? Zdaliž se vám nezvěstuje od počátku? Zdaliž nesrozumíváte z základů země? Ten, kterýž sedí nad okršlkem země, jejížto obyvatelé jako kobylky, kterýž rozprostřel jako kortýnu nebesa, a roztáhl je jako stánek k přebývání, Onť přivodí knížata na nic, soudce zemské jako nic rozptyluje, Tak že nebývají štípeni ani sáti, aniž kořene pouští do země pařez jejich. Nebo jakž jen zavane na ně, hned usychají, a vicher jako plevu zanáší je. K komu tedy připodobníte mne, abych podobný byl jemu, praví Svatý? Pozdvihněte zhůru očí svých, a vizte, kdo to stvořil? Kdo vyvodí v počtu vojsko jejich, a všeho toho zejména povolává? Vedlé množství síly a veliké moci ani jedno z nich nehyne. Pročež tedy říkáš, Jákobe, a mluvíš, Izraeli: Skrytať jest cesta má před Hospodinem, a pře má před Boha mého nepřichází? Zdaliž nevíš, zdaž jsi neslýchal, že Bůh věčný Hospodin, kterýž stvořil končiny země, neustává ani zemdlívá, a že vystižena býti nemůže moudrost jeho? On dává ustalému sílu, a tomu, ješto žádné síly nemá, moci hojně udílí. Ustává a umdlévá mládež, a mládenci těžce klesají, Ale ti, jenž očekávají na Hospodina, nabývají nové síly. Vznášejí se peřím jako orlice; běží, a však neumdlévají, chodí, a neustávají.
Druhé čtení
Připomínámť pak vám, bratří, evangelium, kteréž jsem zvěstoval vám, kteréž jste i přijali, v němž i stojíte, Skrze kteréž, (jestliže, kterak jsem vám kázal, v paměti máte,) i spasení béřete, leč byste na darmo uvěřili. Vydal jsem zajisté vám nejpředněji, což jsem i vzal, že Kristus umřel za hříchy naše podlé písem, A že jest pohřben, a že vstal z mrtvých třetího dne podlé písem, A že vidín jest od Petra, potom od dvanácti. Potom vidín více než od pěti set bratří spolu, z nichž mnozí ještě živi jsou až dosavad, a někteří zesnuli. Potom vidín jest od Jakuba, potom ode všech apoštolů. Nejposléze pak ze všech, jako nedochůdčeti, ukázal se i mně. Nebo já jsem nejmenší z apoštolů, kterýž nejsem hoden slouti apoštol, proto že jsem se protivil církvi Boží. Ale milostí Boží jsem to, což jsem, a milost jeho ve mně daremná nebyla, ale hojněji, než oni všickni, pracoval jsem, a však ne já, ale milost Boží mně přítomná. Protož i já i oni tak kážeme, a tak jste uvěřili. Poněvadž se pak káže o Kristu, že z mrtvých vstal, kterakž někteří mezi vámi praví, že by nebylo z mrtvých vstání? Nebo není-liť z mrtvých vstání, anižť Kristus z mrtvých vstal. A nevstal-liť z mrtvých Kristus, tedyť jest daremné kázaní naše, a daremnáť jest i víra vaše. A byli bychom nalezeni i křiví svědkové Boží; nebo vydali jsme svědectví o Bohu, že vzkřísil z mrtvých Krista. Kteréhož nevzkřísil, (totiž) jestliže mrtví z mrtvých nevstávají. Nebo jestližeť mrtví z mrtvých nevstávají, anižť Kristus vstal. A nevstal-liť z mrtvých Kristus, marná jest víra vaše, ještě jste v svých hříších. A takť i ti, kteříž zesnuli v Kristu, zahynuli. Jestližeť pak v tomto životě toliko naději máme v Kristu, nejbídnější jsme ze všech lidí. Ale vstalť z mrtvých Kristus, prvotiny těch, kteříž zesnuli. Nebo poněvadž skrze člověka smrt, skrze člověka i vzkříšení z mrtvých. Nebo jakož v Adamovi všickni umírají, tak i skrze Krista všickni obživeni budou. Ale jeden každý v svém pořádku: Prvotiny Kristus, potom ti, kteříž jsou Kristovi, v příští jeho. Potom bude konec, když vzdá království Bohu a Otci, když vyprázdní všeliké knížatstvo, i všelikou vrchnost i moc. Neboť musí on kralovati, dokudž nepoloží všech nepřátel pod nohy jeho. Nejposlednější pak nepřítel zahlazen bude smrt. Nebo všecky věci poddal pod nohy jeho. Když pak praví, že všecky věci poddány jsou, zjevnéť jest, že kromě toho, kterýž jemu poddal všecko. A když poddáno jemu bude všecko, tehdy i sám Syn poddá se tomu, kterýž jemu poddati má všecko, aby byl Bůh všecko ve všech. Sic jinak co činí ti, kteříž se křtí za mrtvé? Jestližeť jistotně nevstávají mrtví z mrtvých, i proč se křtí za mrtvé. Proč i my nebezpečenství trpíme každé hodiny? Na každý den umírám, skrze slávu naši, kterouž mám v Kristu Ježíši Pánu našem. Jestližeť jsem obyčejem jiných lidí bojoval s šelmami v Efezu, co mi to prospěje, nevstanou-liť mrtví? Jezme tedy a píme, nebo zítra zemřeme. Nedejte se svoditi. Porušujíť dobré obyčeje zlá rozmlouvání. Prociťte k konání spravedlnosti, a nehřešte. Nebo někteří neznají Boha; k zahanbení vašemu mluvím. Ale řekneť někdo: Kterakž vstanou mrtví? V jakém pak těle přijdou? Ó nemoudrý, to, což ty rozsíváš, nebývá obživeno, leč umře. A což rozsíváš, ne to tělo, kteréž potom zroste, rozsíváš, ale holé zrno, jaké se trefí, pšenice neb kteréžkoli jiné. Bůh pak dává jemu tělo, jakž ráčí, a jednomu každému z těch semen jeho vlastní tělo. Ne každé tělo jest jednostejné tělo, ale jiné zajisté tělo lidské, jiné pak tělo hovadí, jiné pak rybí, a jiné ptačí. A jsou těla nebeská, a jsou těla zemská, ale jináť jest zajisté sláva nebeských, a jiná zemských, Jiná sláva slunce, a jiná sláva měsíce, a jiná sláva hvězd; nebo hvězda od hvězdy dělí se v slávě. Takť bude i vzkříšení z mrtvých. Rozsívá se porušitelné, vstane neporušitelné; Rozsívá se nesličné, vstane slavné; rozsívá se nemocné, vstane mocné; Rozsívá se tělo tělesné, vstane tělo duchovní. Jest tělo tělesné, jest i duchovní tělo. Takť i psáno jest: Učiněn jest první člověk Adam v duši živou, ale ten poslední Adam v ducha obživujícího. Však ne nejprvé duchovní, ale tělesné, potom duchovní. První člověk z země zemský, druhý člověk sám Pán s nebe. Jakýž jest ten zemský, takoví jsou i zemští, a jakýž ten nebeský, takovíž budou i nebeští. A jakož jsme nesli obraz zemského, takť poneseme obraz nebeského. Totoť pak pravím, bratří: Že tělo a krev království Božího dědictví dosáhnouti nemohou, aniž porušitelnost neporušitelnosti dědičně obdrží. Aj, tajemství vám pravím: Ne všickni zajisté zesneme, ale všickni proměněni budeme, hned pojednou, v okamžení, k zatroubení poslednímu. Neboť zatroubí, a mrtví vstanou neporušitelní, a my proměněni budeme. Musí zajisté toto porušitelné tělo obléci neporušitelnost, a smrtelné toto obléci nesmrtelnost. A když porušitelné toto obleče neporušitelnost, a smrtelné toto obleče nesmrtelnost, tehdy se naplní řeč, kteráž napsána jest: Pohlcena jest smrt v vítězství. Kde jest, ó smrti, osten tvůj? Kde jest, ó peklo, vítězství tvé? Osten pak smrti jestiť hřích, a moc hřícha jest zákon. Ale Bohu díka, kterýž dal nám vítězství skrze Pána našeho Jezukrista. Protož, bratří moji milí, stálí buďte a nepohnutelní, rozhojňujíce se v díle Páně vždycky, vědouce, že práce vaše není daremná v Pánu.
Druhé čtení
Nebo ten Melchisedech byl král Sálem, kněz Boha nejvyššího, kterýž vyšel v cestu Abrahamovi, navracujícímu se od pobití králů, a dal jemu požehnání. Kterémuž Abraham i desátek dal ze všeho. Kterýž nejprvé vykládá se král spravedlnosti, potom pak i král Sálem, to jest král pokoje, Bez otce, bez matky, bez rodu, ani počátku dnů, ani skonání života nemaje, ale připodobněn jsa Synu Božímu, zůstává knězem věčně. Pohleďtež tedy, kteraký ten byl, jemuž i desátky z kořistí dal Abraham patriarcha. A ješto ti, kteříž jsou z synů Léví kněžství přijímající, přikázaní mají desátky bráti od lidu podlé zákona, to jest od bratří svých, ačkoli pošlých z bedr Abrahamových, Tento pak, jehož rod není počten mezi nimi, desátky vzal od Abrahama, a tomu, kterýž měl zaslíbení, požehnání dal. A jistě beze všeho odporu menší od většího požehnání béře. A tuto desátky berou smrtelní lidé, ale tamto ten, o němž se vysvědčuje, že jest živ. A ať tak dím, i sám Léví, kterýž desátky béře, v Abrahamovi desátky dal. Nebo ještě v bedrách otce byl, když vyšel proti němu Melchisedech. A protož byla-liť dokonalost skrze Levítské kněžství, (nebo za něho vydán jest lidu zákon,) jakáž toho byla potřeba, aby jiný kněz podlé řádu Melchisedechova povstal, a nebyl podlé řádu Aronova jmenován? A poněvadž jest kněžství přeneseno, musiloť také i zákona přenesení býti. Nebo ten, o kterémž se to praví, jiného jest pokolení, z kteréhož žádný při oltáři v službě nebyl. Zjevné jest zajisté, že z pokolení Judova pošel Pán náš, o kterémžto pokolení nic z strany kněžství nemluvil Mojžíš. Nýbrž hojněji to ještě zjevné jest, že povstal jiný kněz podlé řádu Melchisedechova, Kterýž učiněn jest ne podlé zákona přikázaní tělesného, ale podlé moci života neporušitelného. Nebo svědčí: Ty jsi kněz na věky podlé řádu Melchisedechova. Stalo se zajisté složení onoho předešlého přikázaní, proto že bylo mdlé a neužitečné. Nebo ničeho k dokonalosti nepřivedl zákon, ale na místo jeho uvedena lepší naděje, skrze niž přibližujeme se k Bohu. A to i podlé toho, že ne bez přísahy jest uvedena. Nebo onino bez přísahy kněžími učiněni bývali, tento pak s přísahou, skrze toho, kterýž řekl k němu: Přisáhl Pán, a nebudeť toho litovati: Ty jsi kněz na věky podlé řádu Melchisedechova. Podlé čehož lepší smlouvy prostředníkem učiněn jest Ježíš. A také onino mnozí bývali kněží, proto že smrt bránila jim vždycky trvati; Ale tento poněvadž zůstává na věky, věčné má kněžství. A protož i dokonale spasiti může ty, kteříž přistupují skrze něho k Bohu, vždycky jsa živ k orodování za ně. Takovéhoť zajisté nám slušelo míti nejvyššího kněze {biskupa}, svatého, nevinného, nepoškvrněného, odděleného od hříšníků, a kterýž by vyšší nad nebesa učiněn byl, Kterýž by nepotřeboval na každý den, jako onino kněží, nejprv za své vlastní hříchy oběti obětovati, potom za lid. Nebo učinil to jednou, samého sebe obětovav. Zákon zajisté lidi mající nedostatky ustavoval za nejvyšší kněží {biskupy}, ale slovo přísežné, kteréž se stalo po zákonu, ustanovilo Syna dokonalého na věky.
Druhé čtení
Radujte se v Pánu vždycky; opět pravím, radujte se. Mírnost vaše známa buď všechněm lidem. Pán blízko. O nic nebuďte pečliví, ale ve všech věcech skrze modlitbu a poníženou žádost s díků činěním prosby vaše známy buďte Bohu. A pokoj Boží, kterýž převyšuje všeliký rozum, hájiti bude srdcí vašich i smyslů vašich v Kristu Ježíši. Dále pak, bratří, kterékoli věci jsou pravé, kterékoli poctivé, kterékoli spravedlivé, kterékoli čisté, kterékoli milé, kterékoli dobropověstné, jestli která ctnost, a jestli která chvála, o těch věcech přemyšlujte. Kterýmž jste se i naučili, je i přijali, a slyšeli i viděli na mně. Ty věci čiňte, a Bůh pokoje budeť s vámi.
Evangelium
A když pominula sobota, Maria Magdaléna a Maria Jakubova a Salome nakoupily vonných věcí, aby přijdouce, pomazaly Ježíše. Protož velmi ráno v první den po sobotě přišly k hrobu, an již slunce vzešlo. I pravily vespolek: Kdo nám odvalí kámen ode dveří hrobových? (A vzhlédše, uzřely odvalený kámen.) Byl zajisté veliký velmi. A všedše do hrobu, uzřely mládence, an sedí na pravici, oděného rouchem bílým. I ulekly se. On pak řekl jim: Nebojte se. Ježíše hledáte Nazaretského, toho ukřižovaného. Vstalť jest, neníť ho tuto; aj, místo, kdež jej byli položili. Ale jděte, povězte učedlníkům jeho i Petrovi, žeť vás předejde do Galilee. Tam jej uzříte, jakž pověděl vám. A vyšedše rychle, utekly od hrobu; nebo přišel na ně strach a hrůza. A aniž komu co řekly, nebo se bály. Vstav pak Ježíš z mrtvých ráno v neděli, ukázal se nejprv Marii Magdaléně, z níž byl vyvrhl sedm ďáblů. Ona pak šedši, zvěstovala těm, kteříž s ním bývali, lkajícím a plačícím. A oni slyšavše, že by živ byl, a vidín od ní, nevěřili. Potom pak dvěma z nich jdoucím ukázal se v jiné způsobě, když šli přes pole. A ti šedše, pověděli jiným. Ani těm nevěřili. Potom sedícím spolu jedenácti ukázal se, a trestal nedověru jejich a tvrdost srdce, že těm, kteříž jej viděli vzkříšeného, nevěřili. A řekl jim: Jdouce po všem světě, kažte evangelium všemu stvoření. Kdož uvěří a pokřtí se, spasen bude; kdož pak neuvěří, budeť zatracen. Znamení pak ti, kteříž uvěří, tato míti budou: Ve jménu mém ďábly budou vymítati, jazyky novými mluviti, Hady bráti, a jestliže by co jedovatého pili, nikoliť jim neuškodí; na nemocné ruce vzkládati budou, a dobře se míti budou. Když pak jim odmluvil Pán, zhůru vzat jest do nebe, a sedí na pravici Boží. A oni vyšedše, kázali všudy, a Pán jim pomáhal, a slov jejich potvrzoval činěním divů.
Evangelium
Tedy přistoupil jeden z zákonníků, slyšev je spolu se hádající, a vida, že jim dobře odpověděl, otázal se ho: Které jest přikázaní první ze všech? A Ježíš odpověděl jemu, že první ze všech přikázaní jest: Slyš, Izraeli, Pán Bůh náš Pán jeden jest. Protož milovati budeš Pána Boha svého ze všeho srdce svého, a ze vší duše své, a ze vší mysli své, i ze všech mocí svých. To jest první přikázaní. Druhé pak podobné toto: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého. Většího přikázaní jiného nad tato není. I řekl jemu ten zákonník: Mistře, dobře jsi v pravdě pověděl. Nebo jeden jest Bůh, a není jiného kromě něho; A milovati ho ze všeho srdce, a ze vší mysli, a ze vší duše, i ze všech mocí, a milovati bližního jako sebe samého jest nade všecky zápaly a oběti. A viděv Ježíš, že by moudře odpověděl, dí jemu: Nejsi daleko od království Božího. A žádný více nesměl se ho tázati.
Evangelium
Tedy vyšed zase z končin Tyrských a Sidonských, přišel k moři Galilejskému, prostředkem krajin Desíti měst. I přivedli jemu hluchého a zajikavého, a prosili ho, aby na něj ruku vzložil. A pojav jej soukromí ven z zástupu, vložil prsty své v uši jeho, a plinuv, dotekl se jazyka jeho. A vzezřev k nebi, vzdechl a řekl jemu: Efata, to jest, otevři se. A hned otevříny jsou uši jeho, a rozvázán jest svazek jazyka jeho, i mluvil právě. I přikázal jim, aby žádnému nepravili. Ale jakžkoli on jim přikazoval, oni mnohem více ohlašovali. A převelmi se divili, řkouce: Dobře všecky věci učinil. I hluchým rozkázal slyšeti, i němým mluviti.
Evangelium
Potom byl svátek Židovský, i šel Ježíš do Jeruzaléma. Byl pak v Jeruzalémě rybník bravný, kterýž slove Židovsky Bethesda, patero přístřeší maje. Kdež leželo množství veliké neduživých, slepých, kulhavých, suchých, očekávajících hnutí vody. Nebo anděl jistým časem sstupoval do rybníka, a kormoutil vodu. Protož kdož nejprvé sstoupil po tom zkormoucení vody, uzdraven býval, od kterékoli nemoci trápen byl. I byl tu člověk jeden, kterýž osm a třidceti let nemocen byl. Toho uzřev Ježíš ležícího, a poznav, že jest již dávno nemocen, dí jemu: Chceš-li zdráv býti? Odpověděl mu ten nemocný: Pane, nemám člověka, kterýž by, když se zkormoutí voda, uvrhl mne do rybníka, ale když já jdu, jiný přede mnou sstupuje. Dí jemu Ježíš: Vstaň, vezmi lože své a choď. A hned zdráv jest učiněn člověk ten, a vzav lože své, i chodil. Byla pak sobota v ten den. Tedy řekli Židé tomu uzdravenému: Sobota jest, nesluší tobě lože nositi. Odpověděl jim: Ten, kterýž mne uzdravil, onť mi řekl: Vezmi lože své a choď. I otázali se ho: Kdo jest ten člověk, kterýž tobě řekl: Vezmi lože své a choď? Ten pak uzdravený nevěděl, kdo by byl. Nebo Ježíš byl poodšel od zástupu shromážděného na tom místě. Potom pak nalezl jej Ježíš v chrámě, a řekl jemu: Aj, zdráv jsi učiněn; nikoli víc nehřeš, aťby se něco horšího nepřihodilo. Odšel ten člověk, a pověděl Židům, že by Ježíš byl ten, kterýž ho zdravého učinil. A protož protivili se Židé Ježíšovi, a hledali ho zabiti, že to učinil v sobotu. Ježíš pak odpověděl jim: Otec můj až dosavad dělá, i jáť dělám. Tedy Židé ještě víc proto hledali ho zamordovati, že by netoliko rušil sobotu, ale že Otce svého pravil býti Boha, rovného se čině Bohu. I odpověděl Ježíš a řekl jim: Amen, amen pravím vám: Nemůžeť Syn sám od sebe nic činiti, jediné což vidí, an Otec činí. Nebo cožkoli on činí, toť i Syn též podobně činí. Otec zajisté miluje Syna, a ukazuje mu všecko, což sám činí; a větší nad to ukáže jemu skutky, abyste vy se divili. Nebo jakož Otec křísí mrtvé a obživuje, tak i Syn, kteréž chce, obživuje. Aniž zajisté Otec soudí koho, ale všecken soud dal Synu. Aby všickni ctili Syna, tak jakž Otce ctí. Kdo nectí Syna, nectí ani Otce, kterýž ho poslal. Amen, amen pravím vám: Že kdož slovo mé slyší, a věří tomu, kterýž mne poslal, máť život věčný, a na soud nepřijde, ale přešelť jest z smrti do života. Amen, amen pravím vám: Že přijde hodina, a nyníť jest, když mrtví uslyší hlas Syna Božího, a kteříž uslyší, živi budou. Nebo jakož Otec má život sám v sobě, tak dal i Synu, aby měl život v samém sobě. A dal jemu moc i soud činiti, nebo Syn člověka jest. Nedivtež se tomu; neboť přijde hodina, v kterouž všickni, kteříž v hrobích jsou, uslyší hlas jeho. A půjdou ti, kteříž dobré věci činili, na vzkříšení života, ale ti, kteříž zlé věci činili, na vzkříšení soudu. Nemohuť já sám od sebe nic činiti. Jakžť slyším, takť soudím, a soud můj spravedlivý jest. Nebo nehledám vůle své, ale vůle toho, kterýž mne poslal, Otcovy. Vydám-liť já svědectví sám o sobě, svědectví mé není pravé. Jinýť jest, kterýž svědectví vydává o mně, a vím, že pravé jest svědectví, kteréž vydává o mně. Vy jste byli poslali k Janovi, a on svědectví vydal pravdě. Ale jáť nepřijímám svědectví od člověka, než totoť pravím, abyste vy spaseni byli. Onť byl svíce hořící a svítící, vy pak chtěli jste se na čas poradovati v světle jeho. Ale já mám větší svědectví, než Janovo. Nebo skutkové, kteréž mi dal Otec, abych je vykonal, tiť skutkové, kteréž já činím, svědčí o mně, že mne Otec poslal. A kterýž mne poslal, Otec, onť svědectví vydal o mně, jehož jste vy hlasu nikdy neslyšeli, ani tváři jeho neviděli. A slova jeho nemáte v sobě zůstávajícího. Nebo kteréhož on poslal, tomu vy nevěříte. Ptejte se na písma; nebo vy domníváte se v nich věčný život míti, a tať svědectví vydávají o mně. Ale nechcete přijíti ke mně, abyste život měli. Chvály od lidí nepřijímám. Ale poznal jsem vás, že milování Božího nemáte v sobě. Já jsem přišel ve jménu Otce svého, a nepřijímáte mne. Kdyby jiný přišel ve jménu svém, toho přijmete. Kterak vy můžete věřiti, chvály jedni od druhých hledajíce, poněvadž chvály, kteráž jest od samého Boha, nehledáte? Nedomnívejte se, bychť já na vás žalovati měl před Otcem. Jestiť, kdo by žaloval na vás, Mojžíš, v němž vy naději máte. Nebo kdybyste věřili Mojžíšovi, věřili byste i mně; neb on o mně psal. Ale poněvadž jeho písmům nevěříte, i kterak slovům mým uvěříte?
Denní plán postupného čtení celé Bible. Text Bible je volným dílem. (Bible Kralická)
Denní čtení, každé ráno
V aplikaci Bosko na vás denní čtení čekají každé ráno — označte každé jako přečtené, abyste nikdy neztratili přehled, čtěte je v kterémkoli z 30 překladů a spočiňte u krátkého zamyšlení. Denní čtení vaší tradice, sledovaná a vždy po ruce.