Today's Readings
The Scripture readings appointed for today, with the full text in your language. Follow the daily readings for your tradition, every morning, in the Bosko app.
Morning Prayer — First Lesson
Job 6
Odpovídaje pak Job, řekl: Ó kdyby pilně zváženo bylo hořekování mé, a bída má na váze aby spolu vyzdvižena byla. Jistě že by se nad písek mořský těžší ukázala, pročež mi se i slov nedostává. Nebo střely Všemohoucího vězí ve mně, jejichž jed vysušil ducha mého, a hrůzy Boží bojují proti mně. Zdaliž řve divoký osel nad mladistvou travou? Řve-liž vůl nad picí svou? Zdaliž jedí to, což neslaného jest, bez soli? Jest-liž chut v věci slzké? Ach, kterýchž se ostýchala dotknouti duše má, ty jsou již bolesti těla mého. Ó by se naplnila žádost má, a aby to, čehož očekávám, dal Bůh, Totiž, aby se líbilo Bohu setříti mne, vztáhnouti ruku svou, a zahladiti mne. Neboť mám ještě, čím bych se potěšoval, (ačkoli hořím bolestí, aniž mne Bůh co lituje), že jsem netajil řečí Nejsvětějšího. Nebo jaká jest síla má, abych potrvati mohl? Aneb jaký konec můj, abych prodlel života svého? Zdali síla má jest síla kamenná? Zdali tělo mé ocelivé? Zdaliž pak obrany mé není při mně? Aneb zdravý soud vzdálen jest ode mne, Proti tomu, jehož lítostivost k bližnímu mizí, a kterýž bázeň Všemohoucího opustil? Bratří moji zmýlili mne jako potok, pominuli jako prudcí potokové, Kteříž kalní bývají od ledu, a v nichž se kryje sníh. V čas horka vysychají; když sucho bývá, mizejí z místa svého. Sem i tam roztěkají se od toku svého obecného, v nic se obracejí a hynou. To vidouce houfové jdoucích z Tema, zástupové Sabejských, jenž naději měli v nich, Zastyděli se, že v nich doufali; nebo přišedše až k nim, oklamáni jsou. Tak zajisté i vy byvše, nejste; vidouce potření mé, děsíte se. Zdali jsem řekl: Přineste mi, aneb z zboží svého udělte darů pro mne? Aneb: Vysvoboďte mne z ruky nepřítele, a z ruky násilníků vykupte mne? Poučte mne, a budu mlčeti, a v čem bych bloudil, poslužte mi k srozumění. Ó jak jsou pronikavé řeči upřímé! Ale co vzdělá obviňování vaše? Zdali jen z slov mne viniti myslíte, a převívati řeči choulostivého? Také i na sirotka se obořujete, anobrž jámu kopáte příteli svému. A protož nyní chtějtež popatřiti na mne, a suďte, klamám-liť před oblíčejem vaším. Napravte se, prosím, nechť není nepravostí; napravte se, pravím, a tak poznáte, žeť jest spravedlnost v té řeči mé. A jest-li na jazyku mém nepravost, neměl-liž bych, čitedlen býti bíd?
Morning Prayer — Second Lesson
Mark 7
I sešli se k němu farizeové a někteří z zákonníků, kteříž byli přišli z Jeruzaléma. A uzřevše některé z učedlníků jeho obecnýma rukama, (to jest neumytýma,) jísti chleby, reptali o to. Nebo farizeové i všickni Židé nejedí, leč by ruce umyli, držíce ustanovení starších. A po trhu nejedí, leč se umyjí. A jiné mnohé věci jsou, kteréž přijali, aby je zachovávali, jako umývání koflíků, žejdlíků a medenic i stolů. Potom otázali se ho farizeové a zákonníci: Proč učedlníci tvoji nezachovávají ustanovení starších, ale neumytýma rukama jedí chléb? On pak odpověděv, řekl jim: Dobře prorokoval Izaiáš o vás pokrytcích, jakož psáno jest: Lid tento rty mne ctí, srdce pak jejich daleko jest ode mne. Ale nadarmoť mne ctí, učíce učení a ustanovení lidská. Nebo opustivše přikázaní Boží, držíte ustanovení lidská, umývání žejdlíků a koflíků, a jiné věci mnohé těm podobné činíte. I pravil jim: Čistě vy rušíte přikázaní Boží, abyste ustanovení svá zachovali. Nebo Mojžíš pověděl: Cti otce svého i matku svou, a kdož by zlořečil otci neb mateři, ať smrtí umře. Ale vy pravíte: Řekl-li by člověk otci neb mateři: Korban, (totiž, dar jest to,) čímž by tobě ode mne pomoženo býti mohlo. A nedopustíte mu nic více učiniti otci svému neb mateři své, Rušíce slovo Boží ustanovením svým, kteréž jste ustanovili. A mnohé těm podobné věci činíte. I svolav všecken zástup, pravil jim: Slyšte mne všickni a rozumějte. Nic není z zevnitřku vcházejícího do člověka, což by jej poškvrniti mohlo; ale to, což pochází z něho, toť jest, což poškvrňuje člověka. Má-li kdo uši k slyšení, slyš. A když všel do domu od zástupu, tázali se ho učedlníci jeho o tom podobenství. I řekl jim: Tak jste i vy nerozumní? Což nerozumíte, že všecko, což z zevnitřku do člověka vchází, nemůže ho poškvrniti? Nebo nevchází v srdce jeho, ale v břicho, a potom ven vychází, čistěci všeliké pokrmy. Pravil pak, že to, což pochází z člověka, to poškvrňuje člověka. Nebo z vnitřku z srdce lidského zlá myšlení pocházejí, cizoložstva, smilstva, vraždy, Krádeže, lakomství, nešlechetnosti, lest, nestydatost, oko zlé, rouhání, pýcha, bláznovství. Všecky tyto zlé věci pocházejí z vnitřku, a poškvrňují člověka. A vstav odtud, odšel do končin Týru a Sidonu, a všed do domu, nechtěl, aby kdo věděl, ale nemohl se tajiti. Nebo uslyševši o něm žena, jejíž dcerka měla ducha nečistého, přišla a padla k nohám jeho. (Byla pak ta žena pohanka, Syrofenitská rodem.) I prosila ho, aby ďábelství vyvrhl z její dcery. Ale Ježíš řekl jí: Nechať se prvé nasytí dítky; nebť není slušné vzíti chléb dětem a vrci štěňatům. A ona odpověděla a řekla mu: Ovšem, Pane, nebo štěňátka jedí pod stolem drobty synů. I řekl jí: Pro tu řeč jdi, vyšloť jest ďábelství z tvé dcery. I odšedši do domu svého, nalezla děvečku, ana leží na loži, a ďábelství z ní vyšlo. Tedy vyšed zase z končin Tyrských a Sidonských, přišel k moři Galilejskému, prostředkem krajin Desíti měst. I přivedli jemu hluchého a zajikavého, a prosili ho, aby na něj ruku vzložil. A pojav jej soukromí ven z zástupu, vložil prsty své v uši jeho, a plinuv, dotekl se jazyka jeho. A vzezřev k nebi, vzdechl a řekl jemu: Efata, to jest, otevři se. A hned otevříny jsou uši jeho, a rozvázán jest svazek jazyka jeho, i mluvil právě. I přikázal jim, aby žádnému nepravili. Ale jakžkoli on jim přikazoval, oni mnohem více ohlašovali. A převelmi se divili, řkouce: Dobře všecky věci učinil. I hluchým rozkázal slyšeti, i němým mluviti.
Evening Prayer — First Lesson
Job 7
Zdaliž nemá vyměřeného času člověk na zemi? A dnové jeho jako dnové nájemníka. Jako služebník, kterýž touží po stínu, a jako nájemník, jenž očekává skonání díla svého: Tak jsou mi dědičně přivlastněni měsícové marní, a noci plné trápení jsou mi odečteny. Jestliže ležím, říkám: Kdy vstanu? A brzo-li pomine noc? Tak pln bývám myšlení až do svitání. Tělo mé odíno jest červy a strupem i prachem, kůže má puká se a rozpouští. Dnové moji rychlejší byli nežli člunek tkadlce, nebo stráveni jsou bez prodlení. Rozpomeň se, ó Pane, že jako vítr jest život můj, a oko mé že více neuzří dobrých věcí, Aniž mne spatří oko, jenž mne vídalo. Oči tvé budou ke mně, a mne již nebude. Jakož oblak hyne a mizí, tak ten, kterýž sstupuje do hrobu, nevystoupí zase, Aniž se opět navrátí do domu svého, aniž ho již více pozná místo jeho. Protož nemohuť já zdržeti úst svých, mluvím v ssoužení ducha svého, naříkám v hořkosti duše své. Zdali jsem já mořem čili velrybem, že jsi mne stráží osadil? Když myslím: Potěší mne lůže mé, poodejme naříkání mého postel má: Tedy mne strašíš sny, a viděními děsíš mne, Tak že sobě zvoluje zaškrcení duše má, a smrt nad život. Mrzí mne, nebuduť déle živ. Poodstupiž ode mne, nebo marní jsou dnové moji. Co jest člověk, že ho sobě tak vážíš, a že tak o něj pečuješ? A že ho navštěvuješ každého jitra, a každé chvíle jej zkušuješ? Dokudž se neodvrátíš ode mne, a nedáš mi aspoň polknouti mé sliny? Zhřešil jsem, což mám učiniti, ó strážce lidský? Proč jsi mne položil za cíl sobě, tak abych sám sobě byl břemenem? Nýbrž proč neodejmeš přestoupení mého, a neodpustíš nepravosti mé? Nebo již v zemi lehnu. Potom bys mne i pilně hledal, nebude mne.
Evening Prayer — Second Lesson
2 Corinthians 4
Protož majíce toto přisluhování, jakž jsme milosrdenství došli, neoblevujeme. Ale odmítáme ukrývání neslušnosti, nechodíce v chytrosti, aniž se lstivě obírajíce s slovem Božím, ale zjevováním pravdy v příjemnost uvodíce sebe u každého svědomí lidského před oblíčejem Božím. Pakliť zakryté jest evangelium naše, před těmi, kteříž hynou, zakryté jest. V nichž Bůh světa tohoto oslepil mysli, totiž v nevěrných, aby se jim nezasvítilo světlo evangelium slávy Kristovy, kterýž jest obraz Boží. Neboť ne sami sebe kážeme, ale Krista Ježíše Pána, sebe pak služebníky vašimi pro Ježíše. Bůh zajisté, kterýž rozkázal, aby se z temností světlo zablesklo, tenť se osvítil v srdcích našich k osvícení známosti slávy Boží v tváři Ježíše Krista. Mámeť pak poklad tento v nádobách hliněných, aby důstojnost té moci byla Boží, a ne z nás, Když se všech stran úzkost míváme, ale nebýváme cele potlačeni; býváme vrtkáni, ale nebýváme docela zvrtkáni; Protivenství trpíme, ale nebýváme opuštěni; býváme opovrženi, ale nehyneme. Vždycky mrtvení Pána Ježíše na těle nosíme, aby i život Ježíšův na těle našem zjeven byl. Vždycky zajisté my, kteříž živi jsme, na smrt býváme vydáváni pro Ježíše, aby i život Ježíšův zjeven byl na smrtelném těle našem. A tak smrt v nás moc provodí, ale v vás život. Majíce tedy téhož ducha víry, podlé toho, jakž psáno jest: Uvěřil jsem, protož jsem mluvil, i myť věříme, protož i mluvíme, Vědouce, že ten, kterýž vzkřísil Pána Ježíše, i nás skrze Ježíše vzkřísí, a postaví s vámi. Nebo to všecko děje se pro vás, aby ta přehojná milost skrze díků činění od mnohých rozmohla se k slávě Boží. Protož neoblevujeme, ale ačkoli ten zevnitřní člověk náš ruší se, však ten vnitřní obnovuje se den ode dne. Nebo toto nynější lehoučké ssoužení naše převelmi veliké věčné slávy břímě nám působí, Když nepatříme na ty věci, kteréž se vidí, ale na ty, kteréž se nevidí. Nebo ty věci, kteréž se vidí, jsou časné, ale které se nevidí, jsou věčné.
Readings follow the 1662 Book of Common Prayer (public domain). Scripture text is in the public domain. (Bible Kralická)
Today's readings, every morning
Bosko brings the daily readings for your tradition to your day — with a reflection, the full Bible in 30 translations, and the liturgical calendar, in 18 languages.
