Denní čtení

Ranní modlitba — první čtení

Wisdom 1

Ve vašem jazyce neexistuje žádné vydání této knihy, které by bylo volným dílem, proto je tento úryvek uveden v angličtině.

Love righteousness, you⌃ that be judges of the earth, Think you⌃ of the Lord with a good mind, And in singleness of heart seek you⌃ him; Because he is found of those who tempt him not, And is manifested to those who do not distrust him. For crooked thoughts separate from God; And the supreme Power, when it is brought to the proof, puts to confusion the foolish: Because wisdom will not enter into a soul that deviseth evil, Nor dwell in a body that is held in pledge by sin. For a holy spirit of discipline will flee deceit. And will start away from thoughts that are without understanding, And will be put to confusion when unrighteousness has come in. For wisdom is a spirit that loves man, And she will not hold a blasphemer guiltless for his lips; Because God bears witness of his reins, And is a true overseer of his heart, And a hearer of his tongue: Because the spirit of the Lord has filled the world, And that which holds all things together has knowledge of every voice. Therefore no man that utters unrighteous things will be unseen; Neither will Justice, when it convicts, pass him by. For in the midst of his counsels the ungodly will be searched out; And the sound of his words will come to the Lord To bring to conviction his lawless deeds: Because there is an ear of jealousy that listens to all things, And the noise of murmurings is not hid. Beware then of unprofitable murmuring, And refrain your tongue from backbiting; Because no secret utterance will go on its way void, And a mouth that belies destroys a soul. Court not death in the error of your life; Neither draw upon yourselves destruction by the works of your hands: Because God made not death; Neither delights he when the living perish: For he created all things that they might have being: And the generative powers of the world are healthsome, And there is no poison of destruction in them: Nor has Hades royal dominion upon earth, For righteousness is immortal: But ungodly men by their hands and their words called death to them: Deeming him a friend they consumed away, And they made a covenant with him, Because they are worthy to be of his portion.

Ranní modlitba — druhé čtení

Marek 16

A když pominula sobota, Maria Magdaléna a Maria Jakubova a Salome nakoupily vonných věcí, aby přijdouce, pomazaly Ježíše. Protož velmi ráno v první den po sobotě přišly k hrobu, an již slunce vzešlo. I pravily vespolek: Kdo nám odvalí kámen ode dveří hrobových? (A vzhlédše, uzřely odvalený kámen.) Byl zajisté veliký velmi. A všedše do hrobu, uzřely mládence, an sedí na pravici, oděného rouchem bílým. I ulekly se. On pak řekl jim: Nebojte se. Ježíše hledáte Nazaretského, toho ukřižovaného. Vstalť jest, neníť ho tuto; aj, místo, kdež jej byli položili. Ale jděte, povězte učedlníkům jeho i Petrovi, žeť vás předejde do Galilee. Tam jej uzříte, jakž pověděl vám. A vyšedše rychle, utekly od hrobu; nebo přišel na ně strach a hrůza. A aniž komu co řekly, nebo se bály. Vstav pak Ježíš z mrtvých ráno v neděli, ukázal se nejprv Marii Magdaléně, z níž byl vyvrhl sedm ďáblů. Ona pak šedši, zvěstovala těm, kteříž s ním bývali, lkajícím a plačícím. A oni slyšavše, že by živ byl, a vidín od ní, nevěřili. Potom pak dvěma z nich jdoucím ukázal se v jiné způsobě, když šli přes pole. A ti šedše, pověděli jiným. Ani těm nevěřili. Potom sedícím spolu jedenácti ukázal se, a trestal nedověru jejich a tvrdost srdce, že těm, kteříž jej viděli vzkříšeného, nevěřili. A řekl jim: Jdouce po všem světě, kažte evangelium všemu stvoření. Kdož uvěří a pokřtí se, spasen bude; kdož pak neuvěří, budeť zatracen. Znamení pak ti, kteříž uvěří, tato míti budou: Ve jménu mém ďábly budou vymítati, jazyky novými mluviti, Hady bráti, a jestliže by co jedovatého pili, nikoliť jim neuškodí; na nemocné ruce vzkládati budou, a dobře se míti budou. Když pak jim odmluvil Pán, zhůru vzat jest do nebe, a sedí na pravici Boží. A oni vyšedše, kázali všudy, a Pán jim pomáhal, a slov jejich potvrzoval činěním divů.

Večerní modlitba — první čtení

Wisdom 2

Ve vašem jazyce neexistuje žádné vydání této knihy, které by bylo volným dílem, proto je tento úryvek uveden v angličtině.

For they said within themselves, reasoning not aright, Short and sorrowful is our life; And there is no healing when a man comes to his end, And none was ever known that gave release from Hades. Because by mere chance were we born, And hereafter we will be as though we had never been: Because the breath in our nostrils is smoke, And while our heart beats reason is a spark, Which being extinguished, the body will be turned into ashes, And the spirit will be dispersed as thin air; And our name will be forgotten in time, And no man will remember our works; And our life will pass away as the traces of a cloud, And will be scattered as is a mist, When it is chased by the beams of the sun, And overcome by the heat thereof. For our alloted time is the passing of a shadow, And our end retreats not; Because it is fast sealed, and none turns it back. Come therefore and let us enjoy the good things that now are; And let us use the creation with all our soul as youth’s possession. Let us fill ourselves with costly wine and perfumes; And let no flower of spring pass us by: Let us crown ourselves with rosebuds, before they be withered: Let none of us go without his share in our proud revelry: Everywhere let us leave tokens of our mirth: Because this is our portion, and our lot is this. Let us oppress the righteous poor; Let us not spare the widow, Nor reverence the hairs of the old man gray for length of years. But let our strength be to us a law of righteousness; For that which is weak is found to be of no service. But let us lie in wait for the righteous man, Because he is of disservice to us, And is contrary to our works, And upbraids us with sins against the law, And lays to our charge sins against our discipline. He professes to have knowledge of God, And names himself servant of the Lord. He became to us a reproof of our thoughts. He is grievous to us even to behold, Because his life is unlike other men’s, And his paths are of strange fashion. We were accounted of him as worthless metal, And he abstains from our ways as from uncleannesses. The latter end of the righteous he calls happy; And he vaunts that God is his father. Let us see if his words be true, And let us try what shall befall in the ending of his life. For if the righteous man is God’s son, he will uphold him, And he will deliver him out of the hand of his adversaries. With outrage and torture let us put him to the test, That we may learn his gentleness, And may prove his patience under wrong. Let us condemn him to a shameful death; For he will be visited according to his words. Thus reasoned they, and they were led astray; For their wickedness blinded them, And they knew not the mysteries of God, Neither hoped they for wages of holiness, Nor did they judge that there is a prize for blameless souls. Because God created man for incorruption, And made him an image of his own proper being; But by the envy of the devil death entered into the world, And those who are of his portion make trial thereof.

Večerní modlitba — druhé čtení

2. Korintským 12

Ale chlubiti mi se není dobré, nebo přišel bych k viděním a zjevením Páně. Znám člověka v Kristu před lety čtrnácti, (v těle-li, nevím, čili krom těla, nevím, Bůhť ví,) kterýž byl vtržen až do třetího nebe. A vím takového člověka, (bylo-li v těle, čili krom těla, nevím, Bůh ví,) Že byl vtržen do ráje, a slyšel nevypravitelná slova, kterýchž nesluší člověku mluviti. Takovým budu se chlubiti, ale sám sebou nebudu se chlubiti, než toliko nemocmi svými. Nebo budu-li se chtíti chlubiti, nebuduť nemoudrým, pravdu zajisté povím; ale uskrovnímť, aby někdo nesmýšlel více o mně, nežli vidí při mně, aneb slyší ode mne. A abych se vysokostí zjevení nad míru nepozdvihl, dán mi jest osten do těla, anděl satan, aby mne zašijkoval, abych se nad míru nepovyšoval. Za to třikrát jsem Pána prosil, aby to odstoupilo ode mne. Ale řekl mi: Dosti máš na mé milosti, neboť moc má v nemoci dokonává se. Nejraději tedy chlubiti se budu nemocmi svými, aby ve mně přebývala moc Kristova. Protož líbost mám v nemocech, v pohaněních, v nedostatcích, v protivenstvích, a v úzkostech, pro Krista. Nebo když mdlím, tehdy silen jsem. Učiněn jsem nemoudrým, chlubě se; vy jste mne k tomu přinutili. Nebo já od vás měl jsem chválen býti; neboť jsem nic menší nebyl nežli ti velicí apoštolé, ačkoli nic nejsem. Znamení zajisté apoštolství prokázána jsou mezi vámi ve vší trpělivosti, i v divích, a v zázracích, a v mocech. Nebo co jest, čeho byste vy méně měli nežli jiné církve, leč to, že jsem já nezahálel s obtížením vaším? Odpusťtež mi to bezpráví. Aj, již potřetí hotov jsem přijíti k vám, a nebuduť zaháleti s obtížením vaším. Neboť nehledám toho, což jest vašeho, ale vás. Nemajíť zajisté synové rodičům pokladů shromažďovati, ale rodičové synům. Jáť pak velmi rád náklad učiním, i sám se vynaložím za duše vaše, ačkoli velmi vás miluje, málo jsem milován. Ale nechť jest tak, že jsem já vás neobtěžoval, než chytrý jsa, lstí jsem vás zjímal. Zdali skrze někoho z těch, kteréž jsem poslal k vám, obloupil jsem vás? Dožádal jsem se Tita, a poslal jsem s ním bratra toho. Zdali vás Titus podvedl? Zdaliž jsme jedním duchem nechodili? Zdaliž ne jedněmi šlepějemi? A zase domníváte-li se, že se vymlouváme před vámi? Před oblíčejemť Božím v Kristu mluvíme, a to všecko, nejmilejší, k vašemu vzdělání. Neboť se bojím, abych snad přijda, nenalezl vás takových, jakýchž bych nechtěl, a já nebyl nalezen od vás, jakéhož byste vy nechtěli, aby snad nebylo svárů, závistí, hněvů, vád, utrhání, reptání, nadýmání, různic, Aby mne opět, když bych přišel, neponížil Bůh můj u vás, a plakal bych mnohých z těch, kteříž prvé hřešili, a nečinili pokání z nečistoty, a z smilstva, a z nestydatosti, kterouž páchali.