Denní čtení
Biblická čtení určená na daný den, s plným textem ve vašem jazyce. Sledujte každé ráno denní čtení své tradice v aplikaci Bosko.
Ranní modlitba — první čtení
Tedy odpovídaje Bildad Suchský, řekl: Dokudž mluviti budeš takové věci, a slova úst tvých budou jako vítr násilný? Což by Bůh silný neprávě soudil, a Všemohoucí což by převracel spravedlnost? Synové zajisté tvoji že zhřešili proti němu, proto pustil je po nepravosti jejich. Kdybys ty opravdově hledal Boha silného, a Všemohoucímu se modlil, A byl čistý a upřímý: jistě žeť by se hned probudil k tobě, a napravil by příbytek spravedlnosti tvé. A byly by první věci tvé špatné, poslední pak rozmnožily by se náramně. Nebo vzeptej se, prosím, věku starého, a nastroj se k zpytování otců jejich. (Myť zajisté včerejší jsme, aniž jsme čeho povědomi; k tomu dnové naši jsou jako stín na zemi.) Zdaliž tě oni nenaučí, a nepovědí tobě, a z srdce svého nevynesou-liž slov? Zdali roste třtí bez bahna? Roste-liž rákosí bez vody? Nýbrž ještě za zelena, dříve než vytrháno bývá, ano prvé než jaká jiná tráva, usychá. Tak stezky všech zapomínajících se na Boha silného, tak, pravím, naděje pokrytce zahyne. Klesne naděje jeho, a doufání jeho jako dům pavouka. Spolehne-li na dům svůj, neostojí; chytí-li se ho, nezdrží. Vláhu má před sluncem, tak že z zahrady jeho výstřelkové jeho vynikají. Při vrchovišti kořenové jeho hustě rostou, i na místech skalnatých rozkládá se. A však bývá-li zachvácen z místa svého, až by se ho i odečtlo, řka: Nevidělo jsem tě: Tožť ta radost života jeho, a z země jiný vykvetá. Aj, Bůh silný nepohrdá upřímým, ale nešlechetným ruky nepodává: Až i naplní smíchem ústa tvá, a rty tvé plésáním, Když nenávidící tebe v hanbu oblečeni budou, a stánku lidí bezbožných nikdež nebude.
Ranní modlitba — druhé čtení
V těch dnech když velmi veliký zástup byl, a neměli, co by jedli, svolav Ježíš učedlníky své, řekl jim: Lítost mám nad zástupy; nebo již tři dni trvají se mnou, a nemají, co by jedli. A rozpustím-li je lačné do domů jejich, zhynou na cestě; nebo někteří z nich zdaleka přišli. Odpověděli mu učedlníci jeho: I odkud bude moci kdo tyto nakrmiti chleby zde na poušti? I otázal se jich: Kolik máte chlebů? A oni řekli: Sedm. I kázal zástupu posaditi se na zemi. A vzav těch sedm chlebů, díky učiniv, lámal a dával učedlníkům svým, aby předkládali. I kladli před zástup. A měli rybiček maličko. Jichž požehnav, kázal i ty před ně klásti. I jedli a nasyceni jsou; a sebrali, což pozůstalo drobtů, sedm košů. Těch pak, kteříž jedli, bylo okolo čtyř tisíců. I propustil je. Potom hned vstoupiv na lodí s učedlníky svými, přeplavil se do krajin Dalmanutských. I vyšli farizeové, a počali se s ním hádati, hledajíce od něho znamení s nebe, pokoušejíce ho. A on vzdech duchem svým, dí: Co pokolení toto znamení hledá? Amen pravím vám: Nebude dáno znamení pokolení tomuto. A opustiv je, vstoupil zase na lodí, i plavil se dále. I zapomenuli s sebou vzíti chlebů, a neměli než jeden chléb s sebou na lodí. Tedy přikazoval jim, řka: Vizte a pilně se šetřte kvasu farizejského a kvasu Heródesova. I přemyšlovali, řkouce jeden k druhému: Chleba nemáme. A znaje to Ježíš, řekl jim: Co přemyšlujete o tom, že chleba nemáte? Ještě neznáte, ani nerozumíte? Ještě máte oslepené své srdce? Oči majíce, nevidíte? A uši majíce, neslyšíte? A nepomníte, Že jsem pět chlebů lámal mezi pět tisíců? Kolik jste plných košů drobtů sebrali? Řekli jemu: Dvanácte. A když také sedm chlebů mezi čtyři tisíce, kolik jste plných košů drobtů vzali? I řkou jemu: Sedm. I řekl jim: Kterakž nerozumíte? I přišel do Betsaidy, a přivedli k němu slepého, prosíce ho, aby se ho dotekl. I ujav toho slepého za ruku, vyvedl jej ven z městečka, a plinuv na oči jeho, a vloživ na něj ruce, otázal se ho, viděl-li by co. A on pohleděv zhůru, řekl: Znamenám lidi; nebo vidím, že chodí jako stromové. Potom opět vložil ruce na oči jeho, a kázal mu hleděti zhůru. I uzdraven jest, tak že i zdaleka jasně viděl všecky. I odeslal jej do domu jeho, řka: Aniž do toho městečka choď, aniž komu z městečka prav. Tedy vyšel Ježíš a učedlníci jeho do městeček Cesaree Filipovy. A na cestě tázal se učedlníků svých, řka jim: Kým mne praví býti lidé? Kteříž odpověděli: Janem Křtitelem, a jiní Eliášem, jiní pak jedním z proroků. Tedy on řekl jim: Vy pak kým mne býti pravíte? Odpověděv Petr, řekl jemu: Ty jsi Kristus. I přikázal jim s pohrůžkou, aby o něm žádnému nepravili. I počal učiti je, že Syn člověka musí mnoho trpěti, a potupen býti od starších a předních kněží {biskupů} a zákonníků, a zabit býti, a ve třech dnech z mrtvých vstáti. A zjevně to slovo mluvil. Protož chytiv jej Petr, počal mu domlouvati. Kterýžto obrátiv se, a pohleděv na učedlníky své, přimluvil Petrovi, řka: Jdiž za mnou, satane; nebo nechápáš, co jest Božího, ale co lidského. A svolav zástup s učedlníky svými, řekl jim: Chce-li kdo za mnou přijíti, zapři sebe sám, a vezmi kříž svůj, a následuj mne. Nebo chtěl-li by kdo duši svou zachovati, ztratíť ji; pakli by kdo ztratil duši svou pro mne a pro evangelium, tenť ji zachová. Nebo co prospěje člověku, by všecken svět získal, a své duši škodu učinil? Aneb jakou dá člověk odměnu za duši svou? Nebo kdož by se koli za mne styděl a za má slova v tomto pokolení cizoložném a hříšném, i Syn člověka styděti se bude za něj, když přijde v slávě Otce svého s anděly svatými.
Večerní modlitba — první čtení
Odpověděv pak Job, řekl: I ovšem vím, žeť tak jest; nebo jak by mohl člověk spravedliv býti před Bohem silným? A chtěl-li by se hádati s ním, nemohl by jemu odpovědíti ani na jedno z tisíce slov. Moudrého jest srdce a silný v moci. Kdo zatvrdiv se proti němu, pokoje užil? On přenáší hory, než kdo shlédne, a podvrací je v prchlivosti své. On pohybuje zemí z místa jejího, tak že se třesou sloupové její. On když zapovídá slunci, nevychází, a hvězdy zapečeťuje. On roztahuje nebe sám, a šlapá po vlnách mořských. On učinil Arktura, Oriona, Kuřátka a hvězdy skryté na poledne. On činí věci veliké, a to nevystižitelné a divné, jimž není počtu. Ano jde-li mimo mne, tedy nevidím; ovšem když pomíjí, neznamenám ho. Tolikéž jestliže co uchvátí, kdo mu to rozkáže navrátiti? Kdo dí jemu: Co činíš? Nezdržel-li by Bůh hněvu svého, klesli by před ním spolu spuntovaní, jakkoli mocní. Jakž bych já tedy jemu odpovídati, a jaká slova svá proti němu vyhledati mohl? Kterémuž, bych i spravedliv byl, nebudu odpovídati, ale před soudcím svým pokořiti se budu. Ač bych pak i volal, a on mi se ozval, neuvěřím, aby vyslyšel hlas můj, Poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny. Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne hořkostmi. Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí? Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží. Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého. Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje. Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá; Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest? Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí. Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu. Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se: Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš. Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval? Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své, Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé. Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud. Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba. Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil, Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně.
Večerní modlitba — druhé čtení
Víme zajisté, že byl-li by tohoto našeho zemského přebývání stánek zbořen, stavení od Boha máme, příbytek ne rukou udělaný, věčný v nebesích. Pročež i v tomto vzdycháme, v příbytek svůj, kterýž jest s nebe, oblečeni býti žádajíce, Jestliže však oblečení, a ne nazí nalezeni budeme. Nebo kteříž jsme v tomto stánku, lkáme, jsouce obtíženi, poněvadž bychom nechtěli svlečeni býti, ale přiodíni, aby pohlcena byla smrtelnost od života. Ten pak, kdož nás tak k tomu způsobil, Bůhť jest, kterýž také dal nám závdavek Ducha. Protož doufanlivé mysli vždycky jsouce, a vědouce, že dokudž pohostinu jsme v tomto těle, vzdáleni jsme ode Pána, (Nebo skrze víru chodíme, ne skrze vidění,) Doufanlivéť pak mysli jsme, a oblibujeme raději vyjíti z těla, a přijíti ku Pánu. Protož i usilujeme buď v těle pohostinu jsouce, buďto z těla se berouce, jemu se líbiti. Všickni my zajisté ukázati se musíme před soudnou stolicí Kristovou, aby přijal jeden každý to, což skrze tělo působil, podlé toho, jakž práce čí byla, buď v dobrém, neb ve zlém. Protož znajíce tu hrůzu Páně, lidem k víře sloužíme, Bohuť pak známi jsme. A nadějiť mám, že i svědomí vašemu známi jsme. Neboť ne sami sebe opět vám chválíme, ale příčinu vám dáváme, abyste se chlubili námi, a abyste to měli proti těm, kteříž se v tvárnosti chlubí, a ne v srdci. Nebo buď že nesmyslní jsme, Bohu; buď že jsme rozumní, vám. Láska zajisté Kristova víže nás, Jakožto ty, kteříž tak soudíme, že poněvadž jeden za všecky umřel, tedyť všickni zemřeli, a že za všecky umřel, aby ti, kteříž živi jsou, již ne sami sobě živi byli, ale tomu, kterýž za ně umřel i z mrtvých vstal. A tak my již od toho času žádného neznáme podlé těla. A ačkoli jsme znali Krista podlé těla, ale nyní již více neznáme. Protož jestli kdo v Kristu, nové stvoření jest. Staré věci pominuly, aj, nové všecko učiněno jest. To pak všecko jest z Boha, kterýž smířil nás s sebou skrze Jezukrista, a dal nám služebnost smíření toho. Neboť Bůh byl v Kristu, v mír uvodě svět s sebou, nepočítaje jim hříchů jejich, a složil v nás to slovo smíření. Protož my na místě Kristově poselství dějíce, jako by Bůh skrze náš žádal, prosíme na místě Kristově, smiřte se s Bohem. Nebo toho, kterýž hříchu nepoznal, za nás učinil hříchem, abychom my učiněni byli spravedlností Boží v něm.
Čtení vychází z Knihy společných modliteb z roku 1662 (volné dílo). Text Písma je volným dílem. (Bible Kralická)
Denní čtení, každé ráno
V aplikaci Bosko na vás denní čtení čekají každé ráno — označte každé jako přečtené, abyste nikdy neztratili přehled, čtěte je v kterémkoli z 30 překladů a spočiňte u krátkého zamyšlení. Denní čtení vaší tradice, sledovaná a vždy po ruce.