Denní čtení

Ranní modlitba — první čtení

Sirach 49

Ve vašem jazyce neexistuje žádné vydání této knihy, které by bylo volným dílem, proto je tento úryvek uveden v angličtině.

The memorial of Josiah is like the composition of incense Prepared by the work of the apothecary: It shall be sweet as honey in every mouth, And as music at a banquet of wine. He behaved himself uprightly in the conversion of the people, And took away the abominations of iniquity. He set his heart right toward the Lord; In the days of wicked men he made godliness to prevail. Except David and Hezekiah and Josiah, All committed trespass: For they forsook the law of the Most High; The kings of Judah failed. For they gave their power to others, And their glory to a strange nation. They set on fire the chosen city of the sanctuary, And made her streets desolate, as it was written by the hand of Jeremiah. For they entreated him evil; And yet he was sanctified in the womb to be a prophet, To root out, and to afflict, and to destroy; And in like manner to build and to plant. It was Ezekiel who saw the vision of glory, Which God showed him upon the chariot of the cherubim. For verily he remembered the enemies in storm, And to do good to those who directed their ways aright. Also of the twelve prophets May the bones flourish again out of their place. And he comforted Jacob, And delivered them by confidence of hope. How shall we magnify Zerubbabel? And he was as a signet on the right hand: So was Jesus the son of Josedek: Who in their days built the house, And exalted a people holy to the Lord, Prepared for everlasting glory. Also of Nehemiah the memorial is great; Who raised up for us the walls that were fallen, And set up the gates and bars, And raised up our homes again. No man was created upon the earth such as was Enoch; For he was taken up from the earth. Neither was there a man born like to Joseph, A governor of his kindred, a stay of the people: Yes, his bones were visited. Shem and Seth were glorified among men; And above every living thing in the creation is Adam.

Ranní modlitba — druhé čtení

Jan 10

Amen, amen pravím vám: Kdož nevchází dveřmi do ovčince ovcí, ale vchází jinudy, ten zloděj jest a lotr. Ale kdož vchází dveřmi, pastýř jest ovcí. Tomuť vrátný otvírá, a ovce hlas jeho slyší, a on svých vlastních ovec ze jména povolává, a vyvodí je. A jakž ovce své vlastní vypustí, před nimi jde, a ovce jdou za ním; nebo znají hlas jeho. Cizího pak nikoli následovati nebudou, ale utekou od něho; nebo neznají hlasu cizích. To podobenství pověděl jim Ježíš, ale oni nevěděli, co by to bylo, což jim mluvil. Tedy opět řekl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Že já jsem dvéře ovcí. Všickni, kolikž jich koli přede mnou příšlo, zloději jsou a lotři, ale neslyšeli jich ovce. Já jsem dvéře. Skrze mne všel-li by kdo, spasen bude, a vejde i vyjde, a pastvu nalezne. Zloděj nepřichází, než aby kradl a mordoval a hubil; já jsem přišel, aby život měly, a hojně měly. Já jsem ten pastýř dobrý. Dobrý pastýř duši svou pokládá za ovce. Ale nájemník a ten, kterýž není pastýř, jehož nejsou ovce vlastní, vida vlka, an jde, i opouští ovce i utíká, a vlk lapá a rozhání ovce. Nájemník pak utíká; nebo nájemník jest, a nemá péče o ovce. Já jsem ten dobrý pastýř, a známť své, a znajíť mne mé. Jakož mne zná Otec, a já znám Otce, a duši svou pokládám za ovce. A mámť i jiné ovce, kteréž nejsou z tohoto ovčince. I tyť musím přivesti; nebo hlas můj slyšeti budou. A budeť jeden ovčinec a jeden pastýř. Protož mne Otec miluje, že já pokládám duši svou, abych ji zase vzal. Nižádnýť jí nebéře ode mne, ale já pokládám ji sám od sebe. Mám moc položiti ji, a mám moc zase vzíti ji. To přikázaní vzal jsem od Otce svého. Tedy stala se opět různice mezi Židy pro ty řeči. A pravili mnozí z nich: Ďábelství má a blázní. Co ho posloucháte? Jiní pravili: Tato slova nejsou ďábelství majícího. Zdaliž ďábelství může slepých oči otvírati? Bylo pak posvícení v Jeruzalémě, a zima byla. I procházel se Ježíš v chrámě po síňci Šalomounově. Tedy obstoupili jej Židé, a řekli jemu: Dokudž duši naši držíš: Jestliže jsi ty Kristus, pověz nám zjevně. Odpověděl jim Ježíš: Pověděl jsem vám, a nevěříte. Skutkové, kteréž já činím ve jménu Otce svého, tiť svědectví vydávají o mně. Ale vy nevěříte, nebo nejste z ovcí mých, jakož jsem vám pověděl. Ovceť mé hlas můj slyší, a já je znám, a následujíť mne. A jáť život věčný dávám jim, a nezahynouť na věky, aniž jich kdo vytrhne z ruky mé. Otec můj, kterýž mi je dal, větší jest nade všecky, a žádnýť jich nemůže vytrhnouti z ruky Otce mého. Já a Otec jedno jsme. Tedy zchápali opět kamení Židé, aby jej kamenovali. Odpověděl jim Ježíš: Mnohé dobré skutky ukázal jsem vám od Otce svého. Pro který z těch skutků kamenujete mne? Odpověděli jemu Židé, řkouce. Pro dobrý skutek tebe nekamenujeme, ale pro rouhání, totiž že ty, člověk jsa, děláš se Bohem. Odpověděl jim Ježíš: Však psáno jest v zákoně vašem: Já jsem řekl: Bohové jste. Poněvadž ty nazval bohy, k nimž řeč Boží stala se, a nemůže zrušeno býti písmo, Mně pak, kteréhož posvětil Otec a poslal na svět, vy pravíte: Rouháš se, že jsem řekl: Syn Boží jsem? Nečiním-liť skutků Otce svého, nevěřte mi. Pakliť činím, byste pak mně nevěřili, skutkům věřte, abyste poznali a věřili, že Otec ve mně jest, a já v něm. Tedy opět hledali ho jíti, ale vyšel z rukou jejich. I odšel opět za Jordán na to místo, kdež nejprvé Jan křtil, a pozůstal tam. I přišli k němu mnozí, a pravili: Jan zajisté žádného divu neučinil, ale všecko, cožkoli mluvil Jan o tomto, pravé bylo. A mnozí tam uvěřili v něho.

Večerní modlitba — první čtení

Sirach 50

Ve vašem jazyce neexistuje žádné vydání této knihy, které by bylo volným dílem, proto je tento úryvek uveden v angličtině.

It was Simon, the son of Onias, the great priest, Who in his life repaired the house, And in his days strengthened the temple: And by him was built from the foundation the height of the double wall, The lofty underworks of the inclosure of the temple: In his days the cistern of waters was diminished, The brazen vessel in compass as the sea. It was he that took thought for his people that they should not fall, And fortified the city against besieging: How glorious was he when the people gathered round him At his coming forth out of the sanctuary! As the morning star in the midst of a cloud, As the moon at the full: As the sun shining forth upon the temple of the Most High, And as the rainbow giving light in clouds of glory: As the flower of roses in the days of new fruits, As lilies at the waterspring, As the shoot of the frankencense tree in the time of summer: As fire and incense in the censer, As a vessel all of beaten gold Adorned with all manner of precious stones: As an olive tree budding forth fruits, And as a cypress growing high among the clouds. When he took up the robe of glory, And put on the perfection of exultation, In the ascent of the holy altar, He made glorious the precinct of the sanctuary. And when he received the portions out of the priests’ hands, Himself also standing by the hearth of the altar, His kindred as a garland round about him, He was as a young cedar in Libanus; And as stems of palm trees compassed they him round about, And all the sons of Aaron in their glory, And the Lord’s offering in their hands, before all the congregation of Israel. And finishing the service at the altars, That he might adorn the offering of the Most High, the Almighty, He stretched out his hand to the cup, And poured out the cup of the grape; He poured out at the foot of the altar A sweet smelling savor to the Most High, the King of all. Then shouted the sons of Aaron, They sounded the trumpets of beaten work, They made a great noise to be heard, For a remembrance before the Most High. Then all the people together hurried, And fell down upon the earth on their faces To worship their Lord, the Almighty, God Most High. The singers also praised him with their voices; In the whole house was there made sweet melody. And the people implored the Lord Most High, In prayer before him that is merciful. Till the worship of the Lord should be ended; And so they accomplished his service. Then he went down, and lifted up his hands Over the whole congregation of the children of Israel, To give blessing to the Lord with his lips, And to glory in his name. And he bowed himself down in worship the second time, To declare the blessing from the Most High. And now bless you⌃ the God of all, Which everywhere does great things, Which exalts our days from the womb, And deals with us according to his mercy. May he grant us joyfulness of heart, And that peace may be in our days in Israel for the days of eternity: To intrust his mercy with us; And let him deliver us in his time! With two nations is my soul vexed, And the third is no nation: They that sit upon the mountain of Samaria, and the Philistines, And that foolish people that dwells in Sichem. I have written in this book the instruction of understanding and knowledge, I Jesus, the son of Sirach Eleazar, of Jerusalem, Who out of his heart poured forth wisdom. Blessed is he that shall be exercised in these things; And he that lays them up in his heart shall become wise. For if he do them, he shall be strong to all things: For the light of the Lord is his guide.

Večerní modlitba — druhé čtení

2. Timoteovi 1

Pavel, apoštol Ježíše Krista, skrze vůli Boží, podlé zaslíbení života, kterýž jest v Kristu Ježíši, Timoteovi milému synu: Milost, milosrdenství, pokoj od Boha Otce a Krista Ježíše Pána našeho. Díky činím Bohu, jemuž sloužím, jako i předkové, v svědomí čistém, že mám na tě ustavičnou pamět na svých modlitbách ve dne i v noci, Žádaje viděti tebe, zpomínaje na tvé slzy, abych radostí naplněn byl, Rozpomínaje se na tu víru, kteráž v tobě jest bez pokrytství, kteráž byla nejprv v bábě tvé Loidě, a v matce tvé Eunice, a tak smyslím, že i v tobě. Pro kterouž příčinu napomínám tebe, abys rozněcoval v sobě dar Boží, kterýž jest dán skrze vzkládání rukou mých. Nebo nedal nám Bůh ducha bázně, ale moci, a milování, a mysli způsobné. Protož nestyď se za svědectví Pána našeho, ani za mne, vězně jeho, ale čitedlen buď úzkostí pro evangelium podlé moci Boží, Kterýž spasil nás, a povolal povoláním svatým, ne podlé skutků našich, ale podlé uložení svého a milosti nám dané v Kristu Ježíši před časy věků, Nyní pak zjevené skrze příští patrné spasitele našeho Jezukrista, kterýž zahladil smrt, život pak na světlo vyvedl, i nesmrtelnost skrze evangelium, Jehož já ustanoven jsem kazatelem, a apoštolem, i učitelem pohanů. A pro tu příčinu toto trpím, ale nestydímť se za to; nebo vím, komu jsem uvěřil, a jist jsem tím, že mocen jest toho, což jsem u něho složil, ostříhati až do onoho dne. Mějž jistý příklad zdravých řečí, kteréž jsi slýchal ode mne, u víře a v lásce, kteráž jest v Kristu Ježíši. Výborného toho pokladu ostříhej, skrze Ducha svatého přebývajícího v nás. Víš snad o tom, že se odvrátili ode mne všickni, kteříž jsou v Azii, z nichž jest Fygellus a Hermogenes. Dejž milosrdenství Pán domu Oneziforovu; nebo často mi činil pohodlí, aniž se styděl za řetězy mé. Nýbrž přišed do Říma, pilně mne hledal, i nalezl. Dejž jemu Pán nalezti milosrdenství u Pána v onen den. A jak mi mnoho posluhoval v Efezu, ty výborně víš.