Denní čtení
Biblická čtení určená na daný den, s plným textem ve vašem jazyce. Sledujte každé ráno denní čtení své tradice v aplikaci Bosko.
Ranní modlitba — první čtení
Lepší jest chudý, jenž chodí v upřímnosti své, nežli převrácený ve rtech svých, kterýž jest blázen. Jistě že bez umění duši není dobře, a kdož jest kvapných noh, hřeší. Bláznovství člověka převrací cestu jeho, ačkoli proti Hospodinu zpouzí se srdce jeho. Statek přidává přátel množství, ale chudý od přítele svého odloučen bývá. Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, neuteče. Mnozí pokoří se před knížetem, a každý jest přítel muži štědrému. Všickni bratří chudého v nenávisti jej mají; čím více přátelé jeho vzdalují se od něho! Když volá za nimi, není jich. Ten, kdož miluje duši svou, nabývá moudrosti, a ostříhá opatrnosti, aby nalezl dobré. Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, zahyne. Nesluší na blázna rozkoš, a ovšem, aby služebník nad knížaty panoval. Rozum člověka zdržuje hněv jeho, a čest jeho jest prominouti provinění. Prchlivost královská jako řvání mladého lva jest, a ochotnost jeho jako rosa na bylinu. Trápení otci svému jest syn bláznivý, a ustavičné kapání žena svárlivá. Dům a statek jest po rodičích, ale od Hospodina manželka rozumná. Lenost přivodí tvrdý sen, a duše váhavá lačněti bude. Ten, kdož ostříhá přikázaní, ostříhá duše své; ale kdož pohrdá cestami svými, zahyne. Kdo uděluje chudému, půjčuje Hospodinu, a onť za dobrodiní jeho odplatí jemu. Tresci syna svého, dokudž jest o něm naděje, a k zahynutí jeho neodpouštěj jemu duše tvá. Veliký hněv ukazuj, odpouštěje trestání, proto že poněvadž odpouštíš, potom více trestati budeš. Poslouchej rady, a přijímej kázeň, abys vždy někdy moudrý byl. Mnozí úmyslové jsou v srdci člověka, ale uložení Hospodinovo toť ostojí. Žádaná věc člověku jest dobře činiti jiným, ale počestnější jest chudý než muž lživý. Bázeň Hospodinova k životu. Takový jsa nasycen, bydlí, aniž neštěstím navštíven bývá. Lenivý schovává ruku svou za ňadra, ani k ústům svým jí nevztáhne. Ubí posměvače, ať se hlupec dovtípí; a potresci rozumného, ať porozumí umění. Syn, kterýž hanbu a lehkost činí, hubí otce, a zahání matku. Přestaň, synu můj, poslouchati učení, kteréž od řečí rozumných odvozuje. Svědek nešlechetný posmívá se soudu, a ústa bezbožných přikrývají nepravost. Nebo na posměvače hotoví jsou nálezové, a rány na hřbet bláznů.
Ranní modlitba — druhé čtení
Tedy řekl učedlníkům: Není možné, aby nepřišla pohoršení, ale běda, skrze kohož přicházejí. Lépe by mu bylo, aby žernov osličí vložen byl na hrdlo jeho, a uvržen byl do moře, než by pohoršil jednoho z těchto maličkých. Šetřte se. Zhřešil-li by pak proti tobě bratr tvůj, potresci ho, a bude-liť toho želeti, odpusť mu. A byť pak sedmkrát za den zhřešil proti tobě, a sedmkrát za den obrátil se k tobě, řka: Žel mi toho, odpusť mu. I řekli apoštolé Pánu: Přispoř nám víry. I dí Pán: Kdybyste měli víru jako zrno horčičné, řekli byste této moruši: Vykořeň se, a přesaď se do moře, a uposlechla by vás. Kdo pak jest z vás, maje služebníka, ješto oře aneb pase, aby jemu, když by se s pole navrátil, hned řekl: Poď a sedni za stůl? Anobrž zdali nedí jemu: Připrav, ať povečeřím, a opáše se, služ mi, až se najím a napím, a potom i ty jez a pí? Zdali děkuje služebníku tomu, že učinil to, což mu bylo rozkázáno? Nezdá mi se. Tak i vy, když učiníte všecko, což vám přikázáno, rcete: Služebníci neužiteční jsme. Což jsme povinni byli učiniti, učinili jsme. I stalo se, když se bral do Jeruzaléma, že šel skrze Samaří a Galilei. A když vcházel do nějakého městečka, potkalo se s ním deset mužů malomocných, kteříž stáli zdaleka. A pozdvihše hlasu, řekli: Ježíši přikazateli, smiluj se nad námi. Kteréžto on uzřev, řekl jim: Jdouce, ukažte se kněžím. I stalo se, když šli, že očištěni jsou. Jeden pak z nich uzřev, že jest uzdraven, navrátil se, s velikým hlasem velebě Boha. A padl na tvář k nohám jeho, díky čině jemu. A ten byl Samaritán. I odpověděv Ježíš, řekl: Zdaliž jich deset není očištěno? A kdež jich devět? Nenalezli se, aby vrátíce se, chválu Bohu vzdali, jediné cizozemec tento? I řekl jemu: Vstana jdi, víra tvá tě uzdravila. Byv pak otázán od farizeů, kdy přijde království Boží, odpověděl jim, a řekl: Nepřijdeť království Boží s šetřením. Aniž řeknou: Aj, tuto, aneb aj, tamto. Nebo aj, království Boží jestiť mezi vámi. I řekl učedlníkům: Přijdou dnové, že budete žádati viděti v jeden den Syna člověka, ale neuzříte. A dějíť vám: Aj, zde, aneb hle, tamto. Ale nechoďte, aniž následujte. Nebo jakož blesk osvěcující se z jedné krajiny, kteráž pod nebem jest, až do druhé, kteráž též pod nebem jest, svítí, tak bude i Syn člověka ve dni svém. Ale nejprvé musí mnoho trpěti, a zavržen býti od národu tohoto. A jakož se dálo za dnů Noé, tak bude i za dnů Syna člověka. Jedli, pili, ženili se, vdávaly se až do toho dne, v kterémž Noé všel do korábu; i přišla potopa, a zahladila všecky. A též podobně, jakž se dálo ve dnech Lotových: Jedli, pili, kupovali, prodávali, štěpovali, stavěli. Ale dne toho, když vyšel Lot z Sodomy, dštil ohněm a sirou s nebe, a zahladil všecky. Takť nápodobně bude v ten den, když se Syn člověka zjeví. V ten den kdo by byl na střeše, a nádobí jeho v domu, nesstupuj, aby je pobral; a kdo na poli, též nevracuj se zase. Pomněte na Lotovu ženu. Kdož by koli hledal duši svou zachovati, ztratíť ji; a kdož by ji koli ztratil, obživíť ji. Pravímť vám: V tu noc budou dva na loži jednom; jeden bude vzat, a druhý opuštěn. Dvě budou mleti spolu; jedna bude vzata, a druhá opuštěna. Dva budou na poli; jeden bude vzat, a druhý opuštěn. I odpověděvše, řekli jemu: Kde, Pane? On pak řekl jim: Kdežť bude tělo, tamť se shromáždí i orlice.
Večerní modlitba — první čtení
Víno činí posměvače, a nápoj opojný nepokojného; pročež každý, kdož se kochá v něm, nebývá moudrý. Hrůza královská jako řvání mladého lva; kdož ho rozhněvá, hřeší proti životu svému. Přestati od sváru jest to každému ku poctivosti, ale kdožkoli se do nich zapletá, blázen jest. Lenoch neoře pro zimu, pročež žebrati bude ve žni, ale nadarmo. Rada v srdci muže voda hluboká, muž však rozumný dosáhne jí. Větší díl lidí honosí se účinností svou, ale v pravdě takového kdo nalezne? Spravedlivý ustavičně chodí v upřímnosti své; blažení synové jeho po něm. Král sedě na soudné stolici, rozhání očima svýma všecko zlé. Kdo může říci: Očistil jsem srdce své? Čist jsem od hříchu svého? Závaží rozdílná a míra rozdílná, obé to ohavností jest Hospodinu. Po skutcích svých poznáno bývá také i pachole, jest-li upřímé a pravé dílo jeho. Ucho, kteréž slyší, a oko, kteréž vidí, obé to učinil Hospodin. Nemiluj snu, abys nezchudl, otevři oči své, a nasytíš se chlebem. Zlé, zlé, říká ten, kdož kupuje, a odejda, tedy se chlubí. Zlato a množství perel, a nejdražší klínot jsou rtové umělí. Vezmi roucho toho, kterýž slíbil za cizího, a kdo za cizozemku, základ jeho. Chutný jest někomu chléb falše, ale potom ústa jeho pískem naplněna bývají. Myšlení radou upevňuj, a s opatrnou radou veď boj. Kdo vynáší tajnost, chodí neupřímě, pročež k lahodícímu rty svými nepřiměšuj se. Kdo zlořečí otci svému neb matce své, zhasne svíce jeho v temných mrákotách. Dědictví rychle z počátku nabytému naposledy nebývá dobrořečeno, Neříkej: Odplatím se zlým; očekávej na Hospodina, a vysvobodí tě. Ohavností jsou Hospodinu závaží rozdílná, a váhy falešné neoblibuje. Od Hospodina jsou krokové muže, ale člověk jak vyrozumívá cestě jeho? Osídlo jest člověku pohltiti věc posvěcenou, a po slibu zase toho vyhledávati. Král moudrý rozptyluje bezbožné, a uvodí na ně pomstu. Duše člověka jest svíce Hospodinova, kteráž zpytuje všecky vnitřnosti srdečné. Milosrdenství a pravda ostříhají krále, a milosrdenstvím podpírá se trůn jeho. Ozdoba mládenců jest síla jejich, a okrasa starců šediny. Modřiny ran jsou lékařství při zlém, a bití vnitřnostem života.
Večerní modlitba — druhé čtení
Pavel apoštol Ježíše Krista, skrze vůli Boží, a Timoteus, Těm, kteříž jsou v Kolossis, svatým a věrným bratřím v Kristu Ježíši: Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista. Díky činíme Bohu a Otci Pána našeho Jezukrista, vždycky za vás modléce se, Slyšavše o víře vaší v Kristu Ježíši, a o lásce ke všechněm svatým, Pro naději složenou vám v nebesích, o níž jste prvé slyšeli v slovu pravdy, to jest evangelium. Kteréž jest přišlo k vám, jako i na všecken svět, a ovoce nese, jako i u vás od toho dne, v kterémž jste slyšeli, a poznali milost Boží v pravdě, Jakož jste se i naučili od Epafry, milého spoluslužebníka našeho, kterýž jest věrný k vám služebník Kristův, Kterýž také oznámil nám lásku vaši v Duchu. Protož i my, od toho dne, jakž jsme to uslyšeli, nepřestáváme modliti se za vás a žádati, abyste naplněni byli známostí vůle jeho ve vší moudrosti a rozumnosti duchovní, Abyste chodili hodně Pánu ke vší jeho líbeznosti, v každém skutku dobrém, ovoce vydávajíce a rostouce v známosti Boží, Všelikou mocí zmocněni jsouce, podlé síly slávy jeho, ke vší trpělivosti a dobrotivosti s radostí, Díky činíce Otci, kterýž hodné nás učinil účastnosti losu svatých v světle, Kterýž vytrhl nás z moci temnosti, a přenesl do království milého Syna svého, V němž máme vykoupení skrze krev jeho, totiž odpuštění hříchů, Kterýž jest obraz Boha neviditelného, prvorozený všeho stvoření. Nebo skrze něho stvořeny jsou všecky věci, kteréž jsou na nebi i na zemi, viditelné i neviditelné, buďto trůnové neb panstva, buďto knížatstva neb mocnosti; všecko skrze něho a pro něho stvořeno jest. A on jest přede vším, a všecko jím stojí. A onť jest hlava těla církve, kterýž jest počátek a prvorozený z mrtvých, aby tak on ve všem prvotnost držel, Poněvadž se zalíbilo Otci, aby v něm všecka plnost přebývala, A skrze něho aby smířil s sebou všecko, v pokoj uvodě skrze krev kříže jeho, skrze něj, pravím, buďto ty věci, kteréž jsou na zemi, buď ty, kteréž jsou na nebi. Ano i vás, někdy odcizené a nepřátely v mysli, skrze skutky zlé, nyní již smířil, Tělem svým skrze smrt, aby vás postavil svaté, a nepoškvrněné, a bez úhony před oblíčejem svým, Však jestliže zůstáváte u víře založení a pevní, a neuchylujete se od naděje evangelium, kteréž jste slyšeli, jenž jest kázáno všemu stvoření, kteréž jest pod nebem, jehož já Pavel učiněn jsem služebník. Kterýž nyní raduji se z utrpení svých pro vás, a doplňuji ostatky ssoužení Kristových na těle svém za jeho tělo, jenž jest církev, Jejíž učiněn jsem já služebník, tak jakž mi to svěřil Bůh na to, abych vám sloužil, a tak naplnil slovo Boží, To tajemství skryté od věků a národů, nyní pak zjevené svatým jeho. Jimžto Bůh ráčil známo učiniti, kteraké by bylo bohatství slavného tajemství tohoto mezi pohany, jenž jest Kristus v vás, ta naděje slávy, Kteréhož my zvěstujeme, napomínajíce všelikého člověka, a učíce všelikého člověka ve vší moudrosti, abychom postavili každého člověka dokonalého v Kristu Ježíši. O čež i pracuji, bojuje podlé té jeho mocnosti, kteráž dělá ve mně mocně.
Čtení vychází z Knihy společných modliteb z roku 1662 (volné dílo). Text Písma je volným dílem. (Bible Kralická)
Denní čtení, každé ráno
V aplikaci Bosko na vás denní čtení čekají každé ráno — označte každé jako přečtené, abyste nikdy neztratili přehled, čtěte je v kterémkoli z 30 překladů a spočiňte u krátkého zamyšlení. Denní čtení vaší tradice, sledovaná a vždy po ruce.