Denní čtení

Ranní modlitba — první čtení

Tobit 11

Ve vašem jazyce neexistuje žádné vydání této knihy, které by bylo volným dílem, proto je tento úryvek uveden v angličtině.

After these things Tobias also went his way, blessing God because he had prospered his journey; and he blessed Raguel and Edna his wife. Then he went on his way until they drew near to Nineveh. Raphael said to Tobias, “Don’t you know, brother, how you left your father? Let’s run forward before your wife, and prepare the house. But take in your hand the gall of the fish.” So they went their way, and the dog went after them. Anna sat looking around toward the path for her son. She saw him coming, and said to his father, “Behold, your son is coming with the man that went with him!” Raphael said, “I know, Tobias, that your father will open his eyes. Therefore anoint his eyes with the gall, and being pricked therewith, he will rub, and willl make the white films fall away. Then he will see you.” Anna ran to him, and fell upon the neck of her son, and said to him, “I have seen you, my child! I am ready to die.” They wept both. Tobit went toward the door and stumbled; but his son ran to him, and took hold of his father. He rubbed the gall on his father’s eyes, saying, “Cheer up, my father.” When his eyes began to hurt, he rubbed them. Then the white films scaled away from the corners of his eyes; and he saw his son, and fell upon his neck. He wept, and said, “Blessed are you, O God, and blessed is your name forever! Blessed are all your holy angels! For you scourged, and had mercy on me. Behold, I see my son Tobias.” And his son went in rejoicing, and told his father the great things that had happened to him in Media. Tobit went out to meet his daughter-in-law at the gate of Nineveh, rejoicing, and blessing God. Those who saw him go marveled, because he had received his sight. Tobit gave thanks before them, because God had shown mercy on him. When Tobit came near to Sarah his daughter-in-law, he blessed her, saying, “Welcome, daughter! Blessed is God who has brought you to us, and blessed are your father and your mother.” And there was joy among all his kindred who were at Nineveh. Achiacharus and Nasbas his brother’s son came. Tobias’ wedding feast was kept seven days with great gladness.

Ranní modlitba — druhé čtení

Marek 6

I vyšel odtud a přišel do vlasti své, a šli za ním učedlníci jeho. A když bylo v sobotu, počal učiti v škole, a mnozí slyšíce, děsili se, řkouce: Odkud tento má tyto věci? A jaká jest to moudrost, kteráž jest dána jemu, že i takové moci dějí se skrze ruce jeho? Zdaliž tento není ten tesař, syn Marie, bratr pak Jakubův a Jozesův a Judův a Šimonův? A zdaliž nejsou i sestry jeho zde u nás? I horšili se na něm. I řekl jim Ježíš: Není prorok beze cti, jediné v vlasti své a v rodině své a v domě svém. I nemohl tu divu žádného učiniti, jediné málo nemocných, vzkládaje na ně ruce, uzdravil. I podivil se jejich nevěře, a obcházel vůkol po městečkách, uče. A svolav k sobě těch dvanácte, počal je posílati po dvou a dvou, a dal jim moc nad duchy nečistými. A přikázal jim, aby ničeho nebrali na cestu, jediné toliko hůl, ani mošny, ani chleba, ani do opasku peněz, Ale aby obuté měli nohy v střevíce, a neobláčeli dvou sukní. A pravil jim: Kdežkoli vešli byste do domu, tu ostaňte, dokudž nevyšli byste odtud. A kdož by koli vás nepřijali, ani vás neposlouchali, vyjdouce odtud, vyrazte prach z noh svých na svědectví jim. Amen pravím vám: Lehčeji bude Sodomským a Gomorským v den soudný než městu tomu. Tedy vyšedše, kázali, aby pokání činili. A ďábelství mnohá vymítali, a mazali olejem mnohé nemocné, i uzdravovali. A uslyšev o tom Heródes král, (nebo zjevné učiněno bylo jméno jeho,) pravil, že Jan Křtitel vstal z mrtvých, a protož divové dějí se skrze něho. Jiní pak pravili, že jest Eliáš; a jiní pravili, že jest prorok, aneb jako jeden z těch proroků. To uslyšev Heródes, řekl: Totoť jest ten Jan, kteréhož jsem já sťal. Ontě z mrtvých vstal. Ten zajisté Heródes poslav, jal Jana, a vsadil jej do žaláře pro Herodiadu manželku Filipa bratra svého, že ji byl za manželku pojal. Nebo pravil Jan Heródesovi: Neslušíť tobě míti manželky bratra svého. Herodias pak lest skládala proti němu, a chtěla jej o hrdlo připraviti, ale nemohla. Nebo Heródes ostýchal se Jana, věda jej býti muže spravedlivého a svatého. I šetřil ho, a slýchaje jej, mnoho i činil, a rád ho poslouchal. Když pak přišel den příhodný, v němž Heródes, pamatuje den svého narození, učinil večeři knížatům svým a hejtmanům a předním mužům z Galilee, A když dcera té Herodiady tam vešla a tancovala, a zalíbila se Heródesovi i spoluhodovníkům, řekl král děvečce: Pros mne, zač chceš, a dámť. I přisáhl jí: Že začkoli prositi budeš, dám tobě, by pak bylo až do polovice království mého. Ona pak vyšedši, řekla mateři své: Zač budu prositi? A ona řekla: Za hlavu Jana Křtitele. A všedši hned s chvátáním k králi, prosila, řkuci: Chci, abys mi dal hned na mise hlavu Jana Křtitele. Král pak zarmoutiv se velmi, pro přísahu a pro spoluhodovníky nechtěl jí oslyšeti. Protož král ten poslav hned kata, rozkázal přinesti hlavu Janovu. A on odšed, sťal jej v žaláři, a přinesl hlavu jeho na mise, a dal ji děvečce, a děvečka dala ji mateři své. Tedy uslyševše to učedlníci jeho, přišli, a vzali tělo jeho, a pochovali je v hrobě. Tehdy sšedše se apoštolé k Ježíšovi, zvěstovali jemu všecko, i to, co činili, i co učili. I řekl jim: Poďte vy sami obzvláštně na pusté místo, a odpočiňte maličko. Nebo bylo množství těch, kteříž přicházeli a odcházeli, tak že ani k jídlu chvíle neměli. I plavili se na lodí na pusté místo soukromí. A vidouce je zástupové, že jdou pryč, poznali jej mnozí. I zběhli se tam ze všech měst pěšky, a předešli je, a shromáždili se k němu. Tedy vyšed Ježíš, uzřel zástup mnohý, a slitovalo mu se jich, že byli jako ovce, nemajíce pastýře. I počal je učiti mnohým věcem. A když se již prodlilo, přistoupivše k němu učedlníci jeho, řekli: Pustéť jest toto místo, a již se prodlilo. Propusť je, ať jdouce do okolních vesnic a městeček, nakoupí sobě chleba; nebo nemají, co by jedli. On pak odpověděv, řekl jim: Dejte vy jim jísti. I řkou jemu: Jdouce, koupíme za dvě stě grošů chleba, a dáme jim jísti? I dí jim: Kolik chlebů máte? Jděte a zvězte. A když zvěděli, řekli: Pět, a dvě rybě. I rozkázal jim, aby se kázali posaditi všechněm po houfích na zelené trávě. I usadili se rozdílně, po stu a po padesáti. A vzav těch pět chlebů a ty dvě rybě, popatřiv do nebe, dobrořečil, i lámal chleby, a dal učedlníkům svým, aby kladli před ně. A dvě rybě rozdělil mezi všecky. I jedli všickni, a nasyceni jsou. Potom sebrali drobtů dvanácte košů plných, i z ryb. A bylo těch, kteříž jedli ty chleby, okolo pěti tisíců mužů. A hned přinutil učedlníky své, aby vstoupili na lodí, a předešli jej přes moře k Betsaidě, až by on propustil zástup. A propustiv je, šel na horu, aby se modlil. A když byl večer, byla lodí u prostřed moře, a on sám na zemi. A viděl je, a oni se s těžkostí plavili; (nebo byl vítr odporný jim.) A při čtvrtém bdění nočním přišel k nim, chodě po moři, a chtěl jich pominouti. Oni pak uzřevše jej, an chodí po moři, domnívali se, že by obluda byla. I zkřikli. (Nebo jej všickni viděli, a zstrašili se.) Ale hned promluvil k nim a řekl jim: Doufejtež, jáť jsem, nebojte se. I vstoupil k nim na lodí, a utišil se vítr; a oni mnohem více sami v sobě se děsili a divili. Nebo nerozuměli z strany chlebů; bylo zajisté srdce jejich zhrublo. A přeplavivše se, přišli do země Genezaretské, a tu lodí přistavili. A když vyšli z lodí, hned jej poznali. A běhajíce po vší krajině té, počali na ložcích nositi nemocné, kdežkoli uslyšeli o něm, že by byl. A kamžkoli vcházel do městeček neb do měst neb do vsí, na ulicech kladli neduživé, a prosili ho, aby se aspoň podolka roucha jeho dotkli. A kolikož jich koli se jeho dotklo, uzdraveni byli.

Večerní modlitba — první čtení

Tobit 12

Ve vašem jazyce neexistuje žádné vydání této knihy, které by bylo volným dílem, proto je tento úryvek uveden v angličtině.

And Tobit called his son Tobias, and said to him, “See, my child, that the man which went with you have his wages, and you must give him more.” And he said to him, “Father, it is no harm to me to give him the half of those things which I have brought; for he has led me for you in safety, and he cured my wife, and brought my money, and likewise cured you.” The old man said, “It is due to him.” And he called the angel, and said to him, “Take half of all that you all have brought.” Then he called them both privily, and said to them, “Bless God, and give him thanks, and magnify him, and give him thanks in the sight of all that live, for the things which he has done with you. It is good to bless God and exalt his name, showing forth with honor the works of God. Don’t be slack to give him thanks. It is good to keep close the secret of a king, but to reveal gloriously the works of God. Do good, and evil won’t find you. Good is prayer with fasting, alms, and righteousness. A little with righteousness is better than much with unrighteousness. It is better to give alms than to lay up gold. Alms delivers from death, and it purges away all sin. Those who give alms and do righteousness will be filled with life; but those who sin are enemies to their own life. Surely I will keep nothing closed from you. I have said, ‘It is good to keep close the secret of a king, but to reveal gloriously the works of God.’ And now, when you prayed, and Sarah your daughter-in-law, I brought the memorial of your prayer before the Holy One. When you buried the dead, I was with you likewise. And when you did not delay to rise up, and leave your dinner, that you might go and cover the dead, your good deed was not hidden from me. I was with you. And now God sent me to heal you and Sarah your daughter-in-law. I am Raphael, one of the seven holy angels, which present the prayers of the saints, and go in before the glory of the Holy One.” And they were both troubled, and fell upon their faces; for they were afraid. And he said to them, “Don’t be afraid. You will all have peace; but bless God forever. For I came not of any favor of my own, but by the will of your God. Therefore bless him forever. All these days I appeared to you. I didn’t eat or drink, but you all saw a vision. Now give God thanks, because I ascend to him that sent me. Write in a book all the things which have been done.” Then they rose up, and saw him no more. They confessed the great and wonderful works of God, and how the angel of the Lord had appeared to them.

Večerní modlitba — druhé čtení

2. Korintským 2

Toto jsem pak sobě uložil, abych k vám zase s zámutkem nepřišel. Nebo jestliže já vás zarmoutím, i kdo jest, ješto by mne obveselil, než ten, kterýž jest ode mne zarmoucen? A toto samo psal jsem vám, abych přijda, neměl zámutku z těch, z nichž bych se měl radovati, doufaje o všech o vás, že radost má jest všech vás. Nebo z velikého ssoužení a bolesti srdce psal jsem vám, s mnohými slzami, ne abyste zarmouceni byli, ale abyste poznali lásku, kterouž k vám velikou mám. Jestližeť pak kdo zarmoutil, ne mneť zarmoutil, ale poněkud, (abych nepřetížil,) všecky vás. Dostiť má takový na tom trestání od mnohých, Tak abyste naproti tomu již raději odpustili, a potěšili ho, aby snad přílišným zámutkem nebyl sehlcen takový. Protož prosím vás, abyste utvrdili k němu lásku. Nebo i proto psal jsem, abych zkušením zvěděl, jste-li ve všem poslušni. Komuž pak vy co odpouštíte, i já. Nebo i já, jestliže jsem co odpustil, komuž jsem odpustil, pro vás jsem učinil, před oblíčejem Kristovým, abychom nebyli oklamáni od satana. Neboť nejsou nám myšlení jeho neznámá. Když jsem pak přišel do Troady, příčinou evangelium Kristova, ačkoli dvéře mi otevříny byly skrze Pána, však neměl jsem upokojení v duchu svém, proto že jsem nenalezl Tita, bratra svého. Ale požehnav jich, odšel jsem do Macedonie. Bohu pak chvála, kterýž vždycky dává nám vítězství v Kristu, a vůni známosti své zjevuje skrze nás na každém místě. Neboť jsme Kristova vůně dobrá Bohu v těch, kteříž k spasení přicházejí, i v těch, kteříž hynou, Těmto zajisté vůně smrtelná k smrti, oněmno pak vůně života k životu. Ale k tomu kdo jest způsobný? Neboť nejsme, jako mnozí, cizoložící slovo Boží, ale jako z upřímnosti, ale jako z Boha, před oblíčejem Božím, o Kristu mluvíme.