Denní čtení
Biblická čtení určená na daný den, s plným textem ve vašem jazyce. Sledujte každé ráno denní čtení své tradice v aplikaci Bosko.
Ranní modlitba — první čtení
Takéť se i nad tím děsí srdce mé, až se pohybuje z místa svého. Poslouchejte pilně hřmotného hlasu jeho, a zvuku z úst jeho pocházejícího. Pode všecka nebesa jej rozprostírá, a světlo své k krajům země. Za nímž zvučí hlukem, a hřímá hlasem důstojnosti své, aniž mešká s jinými věcmi, když se slýchá hlas jeho. Bůh silný hřímá hlasem svým předivně, činí veliké věci, a však nemůžeme rozuměti, jak. Sněhu zajisté říká: Buď na zemi, tolikéž pršce dešťové, ano i přívalu násilnému. Zavírá ruku všelikého člověka, aby žádný z lidí nemohl konati díla svého. Tehdáž i zvěř vchází do skrýše, a v peleších svých obývá. Z skrýše vychází vichřice, a od půlnoční strany zima. Dchnutím Bůh silný dává mráz, až se široké vody zavírají. Také i při svlažování země pohybuje oblakem, a rozhání mračno světlem svým. A tentýž sem i tam obrací se moudrostí jeho, aby činil, což by mu koli přikázal na tváři okršlku zemského. Buď k trestání, neb pro zemi svou, buď k prokazování dobrotivosti, spraví to, že se postaví. Pozorujž toho, Jobe, zastav se a podívej se divům Boha silného. Víš-li, kdy Bůh ukládá co o těch věcech, aneb kdy chce osvěcovati světlem oblaky své? Znáš-li, jak se vznášejí oblakové, a jiné divy dokonalého v uměních? A že tě roucho tvé zahřívati bude, když Bůh zemi pokojnou činí větry poledními? Roztahoval-li jsi s ním nebesa trvánlivá, k zrcadlu slitému podobná? Poukaž nám, co bychom řekli jemu; nebo nemůžeme ani řeči zpořádati pro temnost. Zdaž jemu kdo oznámí, co bych já mluvil? Pakli by kdo za mne mluvil, jistě že by byl sehlcen. Ano nyní nemohou patřiti lidé na světlo, když jest jasné na oblacích, když je vítr prochází a vyčišťuje, Od půlnoční strany s jasnem jako zlato přicházeje, ale v Bohu hroznější jest sláva. Všemohoucí, jehož vystihnouti nemůžeme, ač jest veliký v moci, však soudem a přísnou spravedlností netrápí. Protož bojí se ho lidé; neohlédá se na žádného z těch, kdož jsou moudrého srdce.
Ranní modlitba — druhé čtení
Stalo se pak, když se zástup na něj valil, aby slyšeli slovo Boží, že on stál podlé jezera Genezaretského. I uzřel dvě lodí, any stojí u jezera, rybáři pak sstoupivše z nich, vypírali sítí. I vstoupiv na jednu z těch lodí, kteráž byla Šimonova, prosil ho, aby od země odvezl maličko. A posadiv se, učil z lodí zástupy. A když přestal mluviti, dí k Šimonovi: Vez na hlubinu, a rozestřete síti své k lovení. I odpověděv Šimon, řekl jemu: Mistře, přes celou noc pracovavše, nic jsme nepopadli, ale k slovu tvému rozestru síť. A když to učinili, zahrnuli množství veliké ryb, tak že se trhala síť jejich. I ponukli tovaryšů, kteříž byli na druhé lodí, aby přišli a pomohli jim. I přišli a naplnili obě lodí, tak že se pohřižovaly. To uzřev Šimon Petr, padl k nohám Ježíšovým, řka: Odejdi ode mne, Pane, neboť jsem člověk hříšný. Hrůza zajisté byla jej obklíčila, i všecky, kteříž s ním byli, nad tím lovením ryb, kteréž byli popadli, A též Jakuba a Jana, syny Zebedeovy, kteříž byli tovaryši Šimonovi. I dí Šimonovi Ježíš: Nebojž se. Již od tohoto času lidi budeš loviti. A přivezše k břehu lodí, a všecko opustivše, šli za ním. I stalo se, když byl v jednom městě, a aj, muž plný malomocenství. A uzřev Ježíše, padl na tvář, a prosil ho, řka: Pane, kdybys chtěl, můžeš mne očistiti. I vztáhl ruku, dotekl se ho, řka: Chci, buď čist. A hned odešlo od něho malomocenství. I přikázal jemu, aby žádnému nepravil, ale jdi, ukaž se knězi, a obětuj za očištění své, jakož přikázal Mojžíš, na svědectví jim. Tedy rozhlašovala se více řeč o něm, a scházeli se zástupové mnozí, aby jej slyšeli, a uzdravováni byli od něho v svých nemocech. On pak odcházel na pouště, a modlil se. I stalo se v jeden den, že on učil. A seděli také tu i farizeové a zákona učitelé, kteříž se byli sešli ze všech městeček Galilejských a Judských i z Jeruzaléma, a moc Páně přítomna byla k uzdravování jich. A aj, muži nesli na loži člověka, kterýž byl šlakem poražený, i hledali vnésti ho a položiti před něj. A nenalezše, kterou by jej stranou vnesli pro zástup, vstoupili na dům, a skrze podlahu spustili jej s ložem u prostřed před Ježíše. Kterýžto viděv víru jejich, řekl mu: Člověče, odpuštěniť jsou tobě hříchové tvoji. Tedy počali přemyšlovati zákonníci a farizeové, řkouce: Kdo jest tento, kterýž mluví rouhání? Kdo může odpustiti hříchy, jediné sám Bůh? Poznav pak Ježíš myšlení jejich, odpovídaje, řekl jim: Co přemyšlujete v srdcích svých? Co jest snáze říci: Odpouštějí se tobě hříchové tvoji, čili říci: Vstaň a choď? Ale abyste věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštěti hříchy, řekl šlakem poraženému: Toběť pravím: Vstaň, a vezma lože své, jdi do domu svého. A hned vstav před nimi, vzal, na čemž ležel, i odšel do domu svého, velebě Boha. I užasli se všickni, a velebili Boha, a naplněni jsou bázní, řkouce: Viděli jsme dnes divné věci. A potom vyšel a uzřel celného, jménem Léví, sedícího na cle. I řekl jemu: Poď za mnou. A opustiv všecko, vstav, šel za ním. I učinil jemu hody veliké Léví v domě svém, a byl zástup veliký publikánů i jiných, kteříž s ním stolili. Tedy reptali zákonníci a farizeové, řkouce učedlníkům jeho: Proč s publikány a hříšníky jíte a pijete? I odpověděv Ježíš, řekl jim: Nepotřebujíť zdraví lékaře, ale nemocní. Nepřišelť jsem volati spravedlivých, ale hříšných ku pokání. A oni řekli jemu: Proč učedlníci Janovi postí se často a modlí se, podobně i farizejští, tvoji pak jedí a pijí? On pak řekl jim: Zdali můžete synům ženicha, dokudž s nimi jest ženich, kázati se postiti? Přijdouť pak dnové, když odjat bude od nich ženich, tehdážť se budou postiti v těch dnech. Pravil pak jim i podobenství. Že žádný záplaty roucha nového nepřišívá k rouchu vetchému; sic jinak to nové roztrhuje, a vetchému nepřipadá záplata z nového. A žádný nevlévá vína nového do nádob starých; sic jinak víno nové rozpučí nádoby, a samo vyteče, a nádoby se pokazí. Ale víno nové v nádoby nové má lito býti, a obé bude zachováno. A aniž kdo, když pije staré, hned chce nového, ale díť: Staré lepší jest.
Večerní modlitba — první čtení
Tedy odpověděl Hospodin Jobovi z vichru, a řekl: Kdož jest to, jenž zatemňuje radu řečmi neumělými? Přepaš nyní jako muž bedra svá, a nač se tebe tázati budu, oznam mi. Kdes byl, když jsem zakládal zemi? Pověz, jestliže máš rozum. Kdo rozměřil ji, víš-li? Aneb kdo vztáhl pravidlo na ni? Na čem podstavkové její upevněni jsou? Aneb kdo založil úhelný kámen její, Když prozpěvovaly spolu hvězdy jitřní, a plésali všickni synové Boží? Aneb kdo zavřel jako dveřmi moře, když vyšlo z života, a zjevilo se? Když jsem mu položil oblak za oděv, a mrákotu místo plének jeho, Když jsem jemu uložil úsudek svůj, přistaviv závory a dvéře, I řekl jsem: Až potud vycházeti budeš, a dále nic, tu, pravím, skládati budeš dutí vlnobití svého. Zdaž jsi kdy za dnů svých rozkázal jitru? Ukázal-lis záři jitřní místo její, Aby uchvacovala kraje země, a bezbožní aby z ní vymítáni byli? Tak aby proměnu přijímala jako vosk pečetní, oni pak aby nedlouho stáli jako roucho, A aby bezbožným zbraňováno bylo světla jejich, a rámě vyvýšené zlámáno bylo? Přišel-lis až k hlubinám mořským? A u vnitřnosti propasti chodil-lis? Jsou-li tobě zjeveny brány smrti? A brány stínu smrti viděl-lis? Shlédl-lis širokosti země? Oznam, jestliže ji znáš všecku. Která jest cesta k obydlí světla, a které místo temností, Že bys je pojal v meze jeho, poněvadž bys srozumíval stezkám domu jeho? Věděl-lis tehdáž, že jsi měl se naroditi, a počet dnů tvých jak veliký býti má? Přišel-lis až ku pokladům sněhu? A poklady krupobití viděl-lis, Kteréž chovám k času ssoužení, ke dni bitvy a boje? Kterými se cestami rozděluje světlo, kteréž rozhání východní vítr po zemi? Kdo rozdělil povodní tok, a cestu blýskání hromovému, Tak aby pršel déšť i na tu zemi, kdež není lidí, na poušť, kdež není člověka, Aby zapájel místa planá a pustá, a k zrůstu přivodil trávu mladistvou? Má-liž déšť otce? A kdo plodí krůpěje rosy? Z čího života vychází mráz? A jíní nebeské kdo plodí? Až i vody jako v kámen se proměňují, a svrchek propasti zamrzá. Zdali zavázati můžeš rozkoše Kuřátek, aneb stahování Orionovo rozvázati? Můžeš-li vyvoditi hvězdy polední v čas jistý, aneb Arktura s syny jeho povedeš-li? Znáš-li řád nebes? Můžeš-li spravovati panování jejich na zemi? Můžeš-li pozdvihnouti k oblaku hlasu svého, aby hojnost vod přikryla tebe? Ty-liž vypustíš blýskání, aby vycházela? Zdaliž řeknou tobě: Aj teď jsme? Kdo složil u vnitřnostech lidských moudrost? Aneb kdo dal rozumu stižitelnost? Kdo vypravovati bude o nebesích moudře? A láhvice nebeské kdo nastrojuje, Aby svlažená země zase stuhnouti mohla, a hrudy se v hromadě držely? Honíš-liž ty lvu loupež? A hltavost lvíčat naplňuješ-liž, Když se stulují v peleších svých, ustavičně z skrýší číhajíce? Kdo připravuje krkavci pokrm jeho, když mladí jeho k Bohu silnému volají, a toulají se sem i tam pro nedostatek pokrmu?
Večerní modlitba — druhé čtení
Protož v svobodě, kterouž Kristus nás osvobodil, stůjte, a nezapletejte se zase v jho služebnosti. Aj, já Pavel pravím vám, že budete-li se obřezovati, Kristus vám nic neprospěje. A zase osvědčuji všelikému člověku, kterýž se obřezuje, že jest povinen všecken zákon naplniti. Zbavili jste se Krista, kteřížkoli v zákoně ospravedlněni býti hledáte; vypadli jste z milosti. My zajisté duchem z víry naděje spravedlnosti očekáváme. Nebo v Kristu Ježíši ani obřízka nic neprospívá, ani neobřízka, ale víra skrze lásku dělající. Běželi jste dobře. Kdo vám překazil, abyste pravdy neposlouchali? Neníť ta rada z toho, kterýž vás volá. Maličko kvasu všecko těsto nakvašuje. Jáť mám naději o vás v Pánu, že nic jiného smýšleti nebudete; ale ten, kterýž kormoutí vás, trpěti bude soud, kdožť jest on koli. Já pak, bratří, káži-li také obřízku, i pročež ještě protivenství trpím? Tedy jest vyprázdněno pohoršení kříže. Ó by také odřezáni byli, kteříž vás nepokojí. Nebo vy v svobodu povoláni jste, bratří, toliko abyste pod zámyslem té svobody nepovolovali tělu, ale skrze lásku posluhujte sobě vespolek. Nebo všecken zákon v jednom slovu se zavírá, totiž v tom: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého. Pakli se vespolek koušete a žerete, hleďtež, abyste jedni od druhých zkaženi nebyli. Ale pravímť: Duchem choďte, a žádosti těla nevykonáte. Nebo tělo žádá proti Duchu, a Duch proti tělu. Ty pak věci jsou sobě vespolek odporné, tak abyste ne, což byste chtěli, to činili. Jestliže pak Duchem vedeni býváte, nejste pod zákonem. Zjevníť jsou pak skutkové těla, jenž jsou: Cizoložstvo, smilstvo, nečistota, chlipnost, Modloslužba, čarování, nepřátelství, svárové, nenávisti, hněvové, dráždění, různice, sekty, Závisti, vraždy, opilství, hodování, a těm podobné věci. Kteréž kdokoli činí, toť vám předpovídám, jakož jsem i prvé pravil, že království Božího dědicové nebudou. Ovoce pak Ducha jestiť: Láska, radost, pokoj, tichost, dobrotivost, dobrota, věrnost, krotkost, středmost. Proti takovýmť není zákon. Nebo kteříž jsou Kristovi, ti své tělo ukřižovali s vášněmi a s žádostmi. Jsme-liť Duchem živi, Duchem i choďme. Nebývejme marné chvály žádostivi, jedni druhých popouzejíce, a jedni druhým závidíce.
Čtení vychází z Knihy společných modliteb z roku 1662 (volné dílo). Text Písma je volným dílem. (Bible Kralická)
Denní čtení, každé ráno
V aplikaci Bosko na vás denní čtení čekají každé ráno — označte každé jako přečtené, abyste nikdy neztratili přehled, čtěte je v kterémkoli z 30 překladů a spočiňte u krátkého zamyšlení. Denní čtení vaší tradice, sledovaná a vždy po ruce.