Denní čtení

Ranní modlitba — první čtení

Wisdom 19

Ve vašem jazyce neexistuje žádné vydání této knihy, které by bylo volným dílem, proto je tento úryvek uveden v angličtině.

But upon the ungodly there came to the end indignation without mercy; For their future also God foreknew, How that, having changed their minds to let your people go, And having speeded them eagerly on their way, They would repent themselves and pursue them. For while they were yet in the midst of their mourning, And making lamentation at the graves of the dead, They drew upon themselves another counsel of folly, And pursued as fugitives those whom with intreaties they had cast out. For the doom which they deserved was drawing them to this end, And it made them forget the things that had befallen them, That they might fill up the punishment which was yet lacking to their torments, And that your people might journey on by a marvelous road, But they themselves might find a strange death. For the whole creation, each part in its several kind, was fashioned again anew, Ministering to your several commandments, That your servants might be guarded free from hurt. Then the cloud that shadowed the camp was seen, And dry land rising up out of what before was water, Out of the Red sea an unhindered highway, And a grassy plain out of the violent surge; By which they passed over with all their army, These that were covered with your hand, Having seen strange marvels. For like horses they roamed at large, And they skipped about like lambs, Praising you, O Lord, who was their deliverer. For they still remembered the things that came to pass in the time of their sojourning, How that instead of bearing cattle the land brought forth lice, And instead of fish the river cast up a multitude of frogs. But afterwards they saw also a new race of birds, When, led on by desire, they asked for luxurious dainties; For, to solace them, there came up for them quails from the sea. And upon the sinners came the punishments Not without the tokens that were given beforehand by the force of the thunders; For justly did they suffer through their own wickednesses, For grievous indeed was the hatred which they practised toward guests. For whereas the men of Sodom received not the strangers when they came among them; The Egyptians made slaves of guests who were their benefactors. And not only so, but God will visit the men of Sodom after another sort, Since they received as enemies those who were aliens; Whereas these first welcomed with feastings, And then afflicted with dreadful toils, Them that had already shared with them in the same rights. And moreover they were stricken with loss of sight (Even as were those others at the righteous man’s doors), When, being compassed about with yawning darkness, They sought every one the passage through his own door. For as the notes of a lute vary the character of the rhythm, Even so did the elements, changing their order one with another, Continuing always the same, each in its several sound; As may clearly be divined from the sight of the things that are come to pass. For creatures of the dry land were turned into creatures of the waters, And creatures that swim trode now upon the earth: Fire kept the mastery of its own power in the midst of water, And water forgat its quenching nature: Contrariwise, flames wasted not the flesh of perishable creatures that walked among them; Neither melted they the ice-like grains of ambrosial food, that were of nature apt to melt. For in all things, O Lord, you did magnify your people, And you did glorify them and not lightly regard them; Standing by their side in every time and place.

Ranní modlitba — druhé čtení

Lukáš 9

I svolav dvanácte učedlníků svých, dal jim sílu a moc nad všelikým ďábelstvím, a aby neduhy uzdravovali. I poslal je, aby kázali království Boží, a uzdravovali nemocné. A řekl jim: Nic nebeřte na tu cestu, ani hůlky, ani mošny, ani chleba, ani peněz, ani po dvou sukních mívejte. A do kteréhožkoli domu vešli byste, tu zůstaňte, a odtud vyjděte. A kteříž by vás koli nepřijali, vyjdouce z města toho, také i ten prach z noh svých vyrazte na svědectví proti nim. I vyšedše, chodili po městečkách vůkol, zvěstujíce evangelium, a uzdravujíce všudy. Uslyšel pak Heródes čtvrták o všech věcech, kteréž se dály od něho. I rozjímal to v mysli své, proto že bylo praveno od některých, že by Jan vstal z mrtvých, A od jiných, že by se Eliáš zjevil, od některých pak, že by jeden z proroků starých vstal. I řekl Heródes: Jana jsem já sťal. Kdož pak jest tento, o kterémž já slyším takové věci? I žádostiv byl ho viděti. Vrátivše se pak apoštolé, vypravovali jemu, cožkoli činili. A pojav je, odšel soukromí na místo pusté města řečeného Betsaida. Zvěděvše pak zástupové, šli za ním; i přijal je, a mluvil jim o království Božím, a ty, kteříž uzdravení potřebovali, uzdravoval. Den pak počal se nachylovati. I přistoupivše dvanácte, řekli jemu: Propusť zástupy, ať rozejdouce se do městeček okolních a do vesnic, jdou a hledají pokrmů, nebo jsme tuto na místě pustém. I řekl jim: Dejte vy jim jísti. A oni řekli: Nemámeť víc než pět chlebů a dvě rybě, leč bychom my snad šli a nakoupili na tento všecken lid pokrmů? Nebo bylo mužů okolo pěti tisíců. I řekl učedlníkům svým. Rozkažte se jim posaditi v každém řadu po padesáti. I učinili tak, a posadili se všickni. A vzav těch pět chlebů a ty dvě rybě, vzhlédl v nebe, a dobrořečil jim, i lámal, a rozdával učedlníkům, aby kladli před zástup. I jedli, a nasyceni jsou všickni. A sebráno jest, což jim bylo ostalo drobtů, dvanácte košů. I stalo se, když se on modlil obzvláštně, že byli s ním učedlníci. I otázal se jich, řka: Kým mne praví býti zástupové? A oni odpověděvše, řekli: Janem Křtitelem, a jiní Eliášem, jiní pak, že prorok jeden z starých vstal. I řekl jim: Vy pak kým mne býti pravíte? Odpověděv Petr, řekl: Krista toho Božího. A on s pohrůžkou jim přikázal, aby toho žádnému nepravili, Pravě: Že Syn člověka musí mnoho trpěti, a potupen býti od starších a od předních kněží {biskupů} i od zákonníků, a zamordován býti, a třetího dne z mrtvých vstáti. I pravil všechněm: Chce-li kdo přijíti za mnou, zapři sám sebe, a beř svůj kříž na každý den, a následuj mne. Nebo kdož bude chtíti duši svou zachovati, ztratíť ji; a kdož ztratí duši svou pro mne, tenť ji zachová, Nebo co jest platno člověku, by všecken svět získal, kdyby sám sebe ztratil, aneb sám sebe zmrhal? Nebo kdož by se za mne styděl a za mé řeči, za tohoť se Syn člověka styděti bude, když přijde v slávě své a Otcově i svatých andělů. Ale pravímť vám jistě: Jsou někteří z stojících tuto, kteříž neokusí smrti, až uzří království Boží. I stalo se po těch řečech, jako po osmi dnech, že vzav s sebou Petra a Jakuba a Jana, vstoupil na horu, aby se modlil. A když se modlil, učiněna jest tvář jeho proměněná, a oděv jeho bílý a stkvoucí. A aj, dva muži mluvili s ním, a ti byli Mojžíš a Eliáš. Kteříž okázavše se v slávě, vypravovali o smrti jeho, kterouž měl podstoupiti v Jeruzalémě. Petr pak a ti, kteříž s ním byli, obtíženi byli snem, a procítivše, viděli slávu jeho a ty dva muže, ani stojí s ním. I stalo se, když oni odešli od něho, řekl Petr Ježíšovi: Mistře, dobréť jest nám zde býti. Protož udělejme tři stánky, tobě jeden, a Mojžíšovi jeden, a Eliášovi jeden, nevěda, co mluví. A když on to mluvil, stal se oblak, i zastínil je. Báli se pak, když onino vcházeli do oblaku. I stal se hlas z oblaku řkoucí: Tentoť jest ten Syn můj milý, toho poslouchejte. A když se ten hlas stal, nalezen jest Ježíš sám. A oni mlčeli, a nepravili žádnému v těch dnech ničeho z těch věcí, kteréž viděli. Stalo se pak druhého dne, když sstupovali s hory, potkal jej zástup mnohý. A aj, muž z zástupu zvolal, řka: Mistře, prosím tebe, vzhlédni na syna mého, neboť jediného toho mám. A aj, duch jej napadá, a on i hned křičí, a lomcuje jím slinícím se, a nesnadně odchází od něho, sápaje jím. I prosil jsem učedlníků tvých, aby jej vyvrhli, ale nemohli. I odpověděv Ježíš, řekl: Ó pokolení nevěrné a převrácené, dokudž budu u vás, a snášeti budu vás? Přiveď sem syna svého. A v tom, když on přicházel, porazil jej ďábel, a lomcoval jím. I přimluvil duchu nečistému Ježíš, a uzdravil toho mládence, a navrátil jej otci jeho. I děsili se všickni nad velikomocností Božskou. A když se všickni divili všem věcem, kteréž činil Ježíš, řekl učedlníkům svým: Složte vy v uších svých řeči tyto, neboť Syn člověka bude vydán v ruce lidské. Ale oni nesrozuměli slovu tomu, a bylo před nimi skryto, aby nevyrozuměli jemu. A nesměli se ho otázati o tom slovu. I vznikla mezi nimi hádka o to, kdo by z nich byl největší. Ježíš pak viděv přemyšlování srdce jejich, vzav dítě, postavil je podlé sebe, A řekl jim: Kdožkoli přijal by dítě toto ve jménu mém, mneť přijímá; a kdož by koli mne přijal, přijímá toho, kterýž mne poslal. Nebo kdožť jest nejmenší mezi všemi vámi, tenť bude veliký. I odpověděv Jan, řekl: Mistře, viděli jsme jednoho, an ve jménu tvém ďábly vymítá; i bránili jsme mu, proto že nechodí s námi. I dí jemu Ježíš: Nebraňtež. Nebo kdoť není proti nám, s námiť jest. I stalo se, když se doplnili dnové vzetí jeho zhůru, že on se na tom ustavil, aby šel do Jeruzaléma. I poslal posly před sebou. A oni jdouce, vešli do městečka Samaritánského, aby jemu připravili. Ale nepřijali ho, proto že oblíčej jeho byl obrácen k jití do Jeruzaléma. A viděvše to učedlníci jeho Jakub a Jan, řekli: Pane, chceš-li, ať díme, aby oheň sstoupil s nebe, a spálil je, jako i Eliáš učinil? Ale obrátiv se, potrestal jich, řka: Nevíte, čího jste vy duchu. Syn zajisté člověka nepřišel zatracovati duší lidských, ale aby spasil. I odešli do jiného městečka. Stalo se pak, když šli, že řekl jemu na cestě jeden: Pane, půjdu za tebou, kam se koli obrátíš. I řekl jemu Ježíš: Lišky doupata mají, a ptáci nebeští hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu sklonil. I řekl jinému: Poď za mnou. Ale on řekl: Pane, dopusť mi prvé jíti a pochovati otce mého. I dí jemu Ježíš: Nech ať mrtví pochovávají mrtvé své, ale ty jda, zvěstuj království Boží. I řekl opět jiný: Půjdu za tebou, Pane, ale prvé dopusť mi, ať se rozžehnám s těmi, kteříž jsou v domě mém. Řekl jemu Ježíš: Žádný, kdož vztáhna ruku svou k pluhu, ohlídal by se nazpět, není způsobný k království Božímu.

Večerní modlitba — první čtení

Sirach 1

Ve vašem jazyce neexistuje žádné vydání této knihy, které by bylo volným dílem, proto je tento úryvek uveden v angličtině.

All wisdom comes from the Lord, And is with him forever. The sand of the seas, and the drops of rain, And the days of eternity, who shall count? The height of the heaven, and the breadth of the earth, And the deep, and wisdom, who shall search them out? Wisdom has been created before all things, And the understanding of prudence from everlasting. To whom has the root of wisdom been revealed? And who has known her shrewd counsels? There is one wise, greatly to be feared, The Lord sitting upon his throne: He created her, And saw, and counted her, And poured her out upon all his works. She is with all flesh according to his gift; And he gave her freely to those who love him. The fear of the Lord is glory, and exultation, And gladness, and a crown of rejoicing. The fear of the Lord will delight the heart, And will give gladness, and joy, and length of days. Whoso fears the Lord, it will go well with him at the last, And in the day of his death he will be blessed. To fear the Lord is the beginning of wisdom; And it was created together with the faithful in the womb. With men she laid an eternal foundation; And with their seed will she be had in trust. To fear the Lord is the fulness of wisdom; And she satiateth men with her fruits. She will fill all her house with desirable things, And her garners with her produce. The fear of the Lord is the crown of wisdom, Making peace and perfect health to flourish. He both saw and counted her; He rained down skill and knowledge of understanding, And exalted the honor of those who hold her fast. To fear the Lord is the root of wisdom; And her branches are length of days. Unjust wrath can never be justified; For the sway of his wrath is his downfall. A man that is longsuffering will bear for a season, And afterward gladness will spring up to him; He will hide his words for a season, And the lips of many will tell forth his understanding. A parable of knowledge is in the treasures of wisdom; But godliness is an abomination to a sinner. If you desire wisdom, keep the commandments, And the Lord will give her to you freely: For the fear of the Lord is wisdom and instruction; And in faith and meekness is his good pleasure. Disobey not the fear of the Lord; And come not to him with a double heart. Be not a hypocrite in the mouths of men; And take good heed to your lips. Exalt not yourself, lest you fall, And bring dishonor upon your soul; And so the Lord will reveal your secrets, And will cast you down in the midst of the congregation; Because you came not to the fear of the Lord, And your heart was full of deceit.

Večerní modlitba — druhé čtení

Efezským 3

Pro tu příčinu já Pavel ten vězeň Krista Ježíše pro vás pohany, Jestliže však jste slyšeli o milosti Boží, kteréž jest mi uděleno k přisluhování vám, Že skrze zjevení oznámil mi tajemství, (jakož jsem prvé psal krátce; Z čehož můžete, čtouce, porozuměti známosti mé v tajemství Kristovu;) Kteréž za jiných věků nebylo známo synům lidským, tak jako nyní zjeveno jest svatým apoštolům jeho a prorokům skrze Ducha, Že jsou pohané spoludědicové a jednotělní, i spoluúčastníci zaslíbení jeho v Kristu skrze evangelium. Kteréhož jsem učiněn slouha z daru milosti Boží sobě dané, podlé působení moci jeho. Mně nejmenšímu ze všech svatých dána jest milost ta, abych mezi pohany zvěstoval ta nestihlá bohatství Kristova, A vysvětlil všechněm, jaké by bylo obcování tajemství skrytého od věků v Bohu, kterýž všecko stvořil skrze Ježíše Krista, Aby nyní oznámena byla knížatstvu a mocem na nebesích skrze církev rozličná moudrost Boží, Podlé předuložení věčného, kteréž uložil v Kristu Ježíši Pánu našem, V němž máme smělost a přístup s doufáním skrze víru jeho. Protož prosím, abyste nehynuli v mých ssouženích pro vás, kteráž jsou sláva vaše. Pro tuť příčinu klekám na kolena svá před Otcem Pána našeho Jezukrista, Z něhož všeliká rodina na nebi i na zemi se jmenuje, Aby vám dal, podlé bohatství slávy své, mocí posilněnu býti skrze Ducha svého na vnitřním člověku, Aby Kristus skrze víru přebýval v srdcích vašich, Abyste v lásce vkořeněni a založeni jsouce, mohli stihnouti se všechněmi svatými, kteraká by byla širokost, a dlouhost, a hlubokost, a vysokost, A poznati přenesmírnou lásku Kristovu, abyste naplněni byli ve všelikou plnost Boží. Tomu pak, kterýž mocen jest nade všecko učiniti mnohem hojněji, než my prosíme aneb rozumíme, podlé moci té, kterouž dělá v nás, Tomu buď sláva v církvi skrze Krista Ježíše po všecky věky věků. Amen.