Today's Readings
The Scripture readings appointed for today, with the full text in your language. Follow the daily readings for your tradition, every morning, in the Bosko app.
First Reading
Proverbs 19
Lepší jest chudý, jenž chodí v upřímnosti své, nežli převrácený ve rtech svých, kterýž jest blázen. Jistě že bez umění duši není dobře, a kdož jest kvapných noh, hřeší. Bláznovství člověka převrací cestu jeho, ačkoli proti Hospodinu zpouzí se srdce jeho. Statek přidává přátel množství, ale chudý od přítele svého odloučen bývá. Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, neuteče. Mnozí pokoří se před knížetem, a každý jest přítel muži štědrému. Všickni bratří chudého v nenávisti jej mají; čím více přátelé jeho vzdalují se od něho! Když volá za nimi, není jich. Ten, kdož miluje duši svou, nabývá moudrosti, a ostříhá opatrnosti, aby nalezl dobré. Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, zahyne. Nesluší na blázna rozkoš, a ovšem, aby služebník nad knížaty panoval. Rozum člověka zdržuje hněv jeho, a čest jeho jest prominouti provinění. Prchlivost královská jako řvání mladého lva jest, a ochotnost jeho jako rosa na bylinu. Trápení otci svému jest syn bláznivý, a ustavičné kapání žena svárlivá. Dům a statek jest po rodičích, ale od Hospodina manželka rozumná. Lenost přivodí tvrdý sen, a duše váhavá lačněti bude. Ten, kdož ostříhá přikázaní, ostříhá duše své; ale kdož pohrdá cestami svými, zahyne. Kdo uděluje chudému, půjčuje Hospodinu, a onť za dobrodiní jeho odplatí jemu. Tresci syna svého, dokudž jest o něm naděje, a k zahynutí jeho neodpouštěj jemu duše tvá. Veliký hněv ukazuj, odpouštěje trestání, proto že poněvadž odpouštíš, potom více trestati budeš. Poslouchej rady, a přijímej kázeň, abys vždy někdy moudrý byl. Mnozí úmyslové jsou v srdci člověka, ale uložení Hospodinovo toť ostojí. Žádaná věc člověku jest dobře činiti jiným, ale počestnější jest chudý než muž lživý. Bázeň Hospodinova k životu. Takový jsa nasycen, bydlí, aniž neštěstím navštíven bývá. Lenivý schovává ruku svou za ňadra, ani k ústům svým jí nevztáhne. Ubí posměvače, ať se hlupec dovtípí; a potresci rozumného, ať porozumí umění. Syn, kterýž hanbu a lehkost činí, hubí otce, a zahání matku. Přestaň, synu můj, poslouchati učení, kteréž od řečí rozumných odvozuje. Svědek nešlechetný posmívá se soudu, a ústa bezbožných přikrývají nepravost. Nebo na posměvače hotoví jsou nálezové, a rány na hřbet bláznů.
Responsorial Psalm
Psalm 49
Přednímu kantoru z synů Chóre, žalm. Slyšte to všickni národové, pozorujte všickni obyvatelé zemští. Tak z lidu obecného, jako z povýšených, tak bohatý, jako chudý. Ústa má mluviti budou moudrost, a přemyšlování srdce mého rozumnost. Nakloním k přísloví ucha svého, a při harfě vykládati budu přípovídku svou. I proč se báti mám ve dnech zlých, aby nepravost těch, kteříž mi na paty šlapají, mne obklíčiti měla? Kteříž doufají v svá zboží, a množstvím bohatství svého se chlubí. Žádný bratra svého nijakž vykoupiti nemůže, ani Bohu za něj dáti mzdy vyplacení, (Neboť by velmi drahé musilo býti vyplacení duše jejich, protož nedovedeť toho na věky), Aby živ byl věčně, a neviděl porušení. Nebo se vídá, že i moudří umírají, blázen a hovadný člověk zaroveň hynou, zboží svého i cizím zanechávajíce. Myšlení jejich jest, že domové jejich věční jsou, a příbytkové jejich od národu do pronárodu; pročež je po krajinách nazývají jmény svými. Ale člověk v slávě netrvá, jsa podobný hovadům, kteráž hynou. Taková snažnost jejich jest bláznovstvím při nich, však potomci jejich ústy svými to schvalují. Sélah. Jako hovada v pekle skladeni budou, smrt je žráti bude, ale upřímí panovati budou nad nimi v jitře; způsob pak oněchno aby zvetšel, z příbytku svého octnou se v hrobě. Ale Bůh vykoupí duši mou z moci pekla, když mne přijme. Sélah. Neboj se, když by někdo zbohatl, a když by se rozmnožila sláva domu jeho. Při smrti zajisté ničeho nevezme, aniž sstoupí za ním sláva jeho. Ačťkoli duši své, pokudž jest živ, lahodí; k tomu chválí jej i jiní, když sobě čistě povoluje: A však musí se odebrati za věkem otců svých, a na věky světla neuzří. Summou: Člověk jsa ve cti, neusrozumí-li sobě, bývá učiněn podobný hovadům, kteráž hynou.
Second Reading
Hebrews 3
A protož, bratří svatí, povolání nebeského účastníci, spatřujte apoštola a nejvyššího kněze {biskupa} vyznání našeho, Krista Ježíše, Věrného tomu, kdož jej ustanovil, jako i Mojžíš byl ve všem domě jeho. Tím větší zajisté slávy tento nad Mojžíše jest hoden, čím větší má čest stavitel nežli sám dům. Nebo všeliký dům ustaven bývá od někoho, ten pak, kdož všecky tyto věci ustavěl, Bůh jest. A Mojžíš zajisté věrný byl v celém domě jeho, jako služebník, na osvědčení toho, což potom mělo mluveno býti. Ale Kristus, jako Syn, panuje nad domem svým. Kterýžto dům my jsme, jestliže tu svobodnou doufanlivost, a tu chloubu naděje až do konce pevnou zachováme. Protož jakž praví Duch svatý: Dnes, uslyšeli-li byste hlas jeho, Nezatvrzujtež srdcí svých, jako při onom popuzení v den pokušení toho na poušti; Kdež pokoušeli mne otcové vaši, zkusiliť mne, a viděli skutky mé po čtyřidceti let. Protož hněviv jsem byl na pokolení to, a řekl jsem: Tito vždycky bloudí srdcem, a nepoznávají cest mých. Pročež přisáhl jsem v hněvě svém, že nevejdou v odpočinutí mé. Viztež, bratří, aby snad v někom z vás nebylo srdce zlé a nevěrné, kteréž by odstupovalo od Boha živého. Ale napomínejte se vespolek po všecky dny, dokudž se dnes jmenuje, aby někdo z vás nebyl zatvrzen oklamáním hřícha. Účastníci zajisté Krista učiněni jsme, jestliže však ten počátek podstaty až do konce pevný zachováme. Protož dokudž se říká: Dnes, uslyšeli-li byste hlas jeho, nezatvrzujte srdcí svých, jako při onom popuzení. Nebo někteří slyševše, popouzeli ho, ale ne všickni, kteříž vyšli z Egypta skrze Mojžíše. Na které se pak hněval čtyřidceti let? Zdali ne na ty, kteříž hřešili, jejichž těla padla na poušti? A kterým zapřisáhl, že nevejdou do odpočinutí jeho? Však těm, kteříž byli neposlušní. A vidíme, žeť nemohli vjíti pro nevěru.
Gospel
Mark 6
I vyšel odtud a přišel do vlasti své, a šli za ním učedlníci jeho. A když bylo v sobotu, počal učiti v škole, a mnozí slyšíce, děsili se, řkouce: Odkud tento má tyto věci? A jaká jest to moudrost, kteráž jest dána jemu, že i takové moci dějí se skrze ruce jeho? Zdaliž tento není ten tesař, syn Marie, bratr pak Jakubův a Jozesův a Judův a Šimonův? A zdaliž nejsou i sestry jeho zde u nás? I horšili se na něm. I řekl jim Ježíš: Není prorok beze cti, jediné v vlasti své a v rodině své a v domě svém. I nemohl tu divu žádného učiniti, jediné málo nemocných, vzkládaje na ně ruce, uzdravil. I podivil se jejich nevěře, a obcházel vůkol po městečkách, uče. A svolav k sobě těch dvanácte, počal je posílati po dvou a dvou, a dal jim moc nad duchy nečistými. A přikázal jim, aby ničeho nebrali na cestu, jediné toliko hůl, ani mošny, ani chleba, ani do opasku peněz, Ale aby obuté měli nohy v střevíce, a neobláčeli dvou sukní. A pravil jim: Kdežkoli vešli byste do domu, tu ostaňte, dokudž nevyšli byste odtud. A kdož by koli vás nepřijali, ani vás neposlouchali, vyjdouce odtud, vyrazte prach z noh svých na svědectví jim. Amen pravím vám: Lehčeji bude Sodomským a Gomorským v den soudný než městu tomu. Tedy vyšedše, kázali, aby pokání činili. A ďábelství mnohá vymítali, a mazali olejem mnohé nemocné, i uzdravovali. A uslyšev o tom Heródes král, (nebo zjevné učiněno bylo jméno jeho,) pravil, že Jan Křtitel vstal z mrtvých, a protož divové dějí se skrze něho. Jiní pak pravili, že jest Eliáš; a jiní pravili, že jest prorok, aneb jako jeden z těch proroků. To uslyšev Heródes, řekl: Totoť jest ten Jan, kteréhož jsem já sťal. Ontě z mrtvých vstal. Ten zajisté Heródes poslav, jal Jana, a vsadil jej do žaláře pro Herodiadu manželku Filipa bratra svého, že ji byl za manželku pojal. Nebo pravil Jan Heródesovi: Neslušíť tobě míti manželky bratra svého. Herodias pak lest skládala proti němu, a chtěla jej o hrdlo připraviti, ale nemohla. Nebo Heródes ostýchal se Jana, věda jej býti muže spravedlivého a svatého. I šetřil ho, a slýchaje jej, mnoho i činil, a rád ho poslouchal. Když pak přišel den příhodný, v němž Heródes, pamatuje den svého narození, učinil večeři knížatům svým a hejtmanům a předním mužům z Galilee, A když dcera té Herodiady tam vešla a tancovala, a zalíbila se Heródesovi i spoluhodovníkům, řekl král děvečce: Pros mne, zač chceš, a dámť. I přisáhl jí: Že začkoli prositi budeš, dám tobě, by pak bylo až do polovice království mého. Ona pak vyšedši, řekla mateři své: Zač budu prositi? A ona řekla: Za hlavu Jana Křtitele. A všedši hned s chvátáním k králi, prosila, řkuci: Chci, abys mi dal hned na mise hlavu Jana Křtitele. Král pak zarmoutiv se velmi, pro přísahu a pro spoluhodovníky nechtěl jí oslyšeti. Protož král ten poslav hned kata, rozkázal přinesti hlavu Janovu. A on odšed, sťal jej v žaláři, a přinesl hlavu jeho na mise, a dal ji děvečce, a děvečka dala ji mateři své. Tedy uslyševše to učedlníci jeho, přišli, a vzali tělo jeho, a pochovali je v hrobě. Tehdy sšedše se apoštolé k Ježíšovi, zvěstovali jemu všecko, i to, co činili, i co učili. I řekl jim: Poďte vy sami obzvláštně na pusté místo, a odpočiňte maličko. Nebo bylo množství těch, kteříž přicházeli a odcházeli, tak že ani k jídlu chvíle neměli. I plavili se na lodí na pusté místo soukromí. A vidouce je zástupové, že jdou pryč, poznali jej mnozí. I zběhli se tam ze všech měst pěšky, a předešli je, a shromáždili se k němu. Tedy vyšed Ježíš, uzřel zástup mnohý, a slitovalo mu se jich, že byli jako ovce, nemajíce pastýře. I počal je učiti mnohým věcem. A když se již prodlilo, přistoupivše k němu učedlníci jeho, řekli: Pustéť jest toto místo, a již se prodlilo. Propusť je, ať jdouce do okolních vesnic a městeček, nakoupí sobě chleba; nebo nemají, co by jedli. On pak odpověděv, řekl jim: Dejte vy jim jísti. I řkou jemu: Jdouce, koupíme za dvě stě grošů chleba, a dáme jim jísti? I dí jim: Kolik chlebů máte? Jděte a zvězte. A když zvěděli, řekli: Pět, a dvě rybě. I rozkázal jim, aby se kázali posaditi všechněm po houfích na zelené trávě. I usadili se rozdílně, po stu a po padesáti. A vzav těch pět chlebů a ty dvě rybě, popatřiv do nebe, dobrořečil, i lámal chleby, a dal učedlníkům svým, aby kladli před ně. A dvě rybě rozdělil mezi všecky. I jedli všickni, a nasyceni jsou. Potom sebrali drobtů dvanácte košů plných, i z ryb. A bylo těch, kteříž jedli ty chleby, okolo pěti tisíců mužů. A hned přinutil učedlníky své, aby vstoupili na lodí, a předešli jej přes moře k Betsaidě, až by on propustil zástup. A propustiv je, šel na horu, aby se modlil. A když byl večer, byla lodí u prostřed moře, a on sám na zemi. A viděl je, a oni se s těžkostí plavili; (nebo byl vítr odporný jim.) A při čtvrtém bdění nočním přišel k nim, chodě po moři, a chtěl jich pominouti. Oni pak uzřevše jej, an chodí po moři, domnívali se, že by obluda byla. I zkřikli. (Nebo jej všickni viděli, a zstrašili se.) Ale hned promluvil k nim a řekl jim: Doufejtež, jáť jsem, nebojte se. I vstoupil k nim na lodí, a utišil se vítr; a oni mnohem více sami v sobě se děsili a divili. Nebo nerozuměli z strany chlebů; bylo zajisté srdce jejich zhrublo. A přeplavivše se, přišli do země Genezaretské, a tu lodí přistavili. A když vyšli z lodí, hned jej poznali. A běhajíce po vší krajině té, počali na ložcích nositi nemocné, kdežkoli uslyšeli o něm, že by byl. A kamžkoli vcházel do městeček neb do měst neb do vsí, na ulicech kladli neduživé, a prosili ho, aby se aspoň podolka roucha jeho dotkli. A kolikož jich koli se jeho dotklo, uzdraveni byli.
A daily plan reading through Scripture in course. Bible text is in the public domain. (Bible Kralická)
Today's readings, every morning
Bosko brings the daily readings for your tradition to your day — with a reflection, the full Bible in 30 translations, and the liturgical calendar, in 18 languages.
