Denní čtení
Biblická čtení určená na daný den, s plným textem ve vašem jazyce. Sledujte každé ráno denní čtení své tradice v aplikaci Bosko.
První čtení
Muži pak Efraim řekli jemu: Co jsi nám to učinil, že jsi nepovolal nás, když jsi táhl k boji proti Madianským? A tuze se na něj domlouvali. Jimž odpověděl: Zdaž jsem co takového provedl, jako vy? Zdaliž není lepší paběrování Efraimovo, než vinobraní Abiezerovo? V ruce vaše dal Bůh knížata Madianská Goréba a Zéba, a co jsem já mohl takového učiniti, jako vy? I spokojil se duch jejich k němu, když mluvil ta slova. Když pak přišel Gedeon k Jordánu, přešel jej, a tři sta mužů, kteříž byli s ním, ustalí, honíce nepřátely. Protož řekl mužům Sochot: Dejte, prosím, po pecníku chleba lidu, kterýž za mnou jde, nebo ustali, a já honím Zebaha a Salmuna, krále ty Madianské. I řekl jemu jeden z knížat Sochot: Což již moc Zebahova a Salmunova jest v ruce tvé, abychom dali vojsku tvému chleba? Jimž řekl Gedeon: Z té příčiny, když dá Hospodin Zebaha a Salmuna v ruku mou, tehdy zmrskám těla vaše trním a bodláčím z pouště té. I táhl odtud do Fanuel, a podobně mluvil k nim, ale obyvatelé Fanuel odpověděli jemu tolikéž, jako muži Sochot. I řekl obyvatelům Fanuel: Když se navrátím v pokoji, zbořím věži tuto. Zebah pak a Salmun byli v Karkara spolu s vojsky svými, takměř patnácte tisíců, všickni, což jich bylo pozůstalo ze všeho vojska národů východních, zbitých pak bylo sto a dvadceti tisíc mužů bojovníků. I táhna Gedeon cestou bydlících v staních od východní strany Nobe a Jegbaa, udeřil na to vojsko, kteréžto vojsko sobě počínalo bezpečně. Když pak utíkali Zebah a Salmun, honil je, a jal oba dva ty krále Madianské, Zebaha a Salmuna, a všecko vojsko jejich předěsil. I navracel se Gedeon syn Joasův z bitvy před východem slunce. I jav mládence z obyvatelů Sochotských, vyptával se ho; kterýž sepsal mu knížata Sochot a starší jeho, sedmdesáte sedm mužů. Přišed pak k obyvatelům Sochot, řekl: Aj, Zebah a Salmun, pro něž jste mi utrhali, řkouce: Zdali moc Zebaha a Salmuna jest v ruce tvé, abychom dali ustalým mužům tvým chleba? Protož vzav starší města a trní s bodláčím z pouště té, dal na nich příklad jiným mužům Sochot. I věži Fanuel rozbořil, a pobil muže města. Potom řekl Zebahovi a Salmunovi: Jací to byli muži, kteréž jste pobili na hoře Tábor? Odpověděli oni: Takoví jako ty, jeden každý na pohledění byl jako syn královský. I dí: Bratří moji, synové matky mé byli. Živť jest Hospodin, byste byli živili je, nepobil bych vás. Tedy řekl k Jeter prvorozenému svému: Vstaň, pobí je. Ale mládenček nevytáhl meče svého, proto že se bál, nebo byl ještě mládenček. I řekl Zebah a Salmun: Vstaň ty a oboř se na nás, nebo jaký jest muž, taková i síla jeho. Vstav tedy Gedeon, zabil Zebaha a Salmuna, a vzal halže, kteréž byly na hrdlech velbloudů jejich. Potom řekli muži Izraelští Gedeonovi: Panuj nad námi i ty i syn tvůj, také syn syna tvého, nebo vysvobodil jsi nás z ruky Madianských. I odpověděl jim Gedeon: Nebuduť já panovati nad vámi, aniž panovati bude nad vámi syn můj, Hospodin panovati bude nad vámi. Řekl jim také Gedeon: Žádost tuto vzložím toliko na vás, abyste mi dali jeden každý náušnici z loupeží svých; (nebo náušnice zlaté měli, proto že Izmaelitští byli.) I odpověděli: Rádi dáme. A prostřevše roucho, metali na ně každý náušnici z loupeží svých. Byla pak váha náušnic zlatých, kteréž vyžádal, tisíc a sedm set lotů zlata, kromě halží a zlatých jableček, i roucha šarlatového, kteréž na sobě měli králové Madianští, a kromě halží, kteréž byly na hrdlech velbloudů jejich. I udělal z toho Gedeon efod, a složil jej v městě svém Ofra. I smilnil tam všecken Izrael, chodě za ním, a byl Gedeonovi i domu jeho osídlem. Madianští pak sníženi jsou před syny Izraelskými, aniž potom pozdvihli hlavy své; a tak byla v pokoji země za čtyřidceti let ve dnech Gedeonových. A odšed Jerobál syn Joasův, přebýval v domě svém. Měl pak Gedeon sedmdesáte synů, kteříž pošli z bedr jeho; nebo měl žen mnoho. Ženina také jeho, kterouž měl v Sichem, i ta porodila jemu syna, a dala mu jméno Abimelech. A když umřel Gedeon syn Joasův v starosti dobré, pochován jest v hrobě Joasa otce svého v Ofra Abiezeritského. Stalo se pak po smrti Gedeonově, že se odvrátili synové Izraelští a smilnili, jdouce za modlami, a vzali sobě Bále Berit za boha. A nerozpomenuli se synové Izraelští na Hospodina Boha svého, kterýž je vytrhl z ruky všech nepřátel jejich vůkol. A neučinili milosrdenství s domem Jerobále Gedeona, jako on všecko dobré činil Izraelovi.
Responsoriální žalm
Davidův. Požehnaný Hospodin skála má, kterýž učí ruce mé boji, a prsty mé bitvě. Milosrdenství mé a hrad můj, útočiště mé, vysvoboditel můj, a štít můj, protož v něhoť já doufám; onť mi podmaňuje lidi. Hospodine, co jest člověk, že se znáš k němu, a syn člověka, že ho sobě tak vážíš? Člověk marnosti podobný jest, dnové jeho jako stín pomíjející. Hospodine, nakloň svých nebes a sstup, dotkni se hor, a kouřiti se budou. Sešli hromobití a rozptyl je, vypusť střely své a poraz je. Vztáhni ruku svou s výsosti, vysvoboď mne, a vytrhni mne z vod mnohých, z ruky cizozemců. Jejichž ústa mluví marnost, a pravice jejich jest pravice lživá. Bože, píseň novou zpívati budu tobě na loutně, a na desíti strunách žalmy tobě prozpěvovati, Dávajícímu vítězství králům, a vysvobozujícímu Davida, služebníka svého od meče vražedlného. Vysvoboď mne, a vytrhni mne z ruky cizozemců, jejichž ústa mluví marnost, a pravice jejich pravice lživá. Aby synové naši byli jako štípkové zdárně rostoucí v mladosti své, a dcery naše jako úhelní kamenové, tesaní ku podobenství chrámu. Špižírny naše plné ať vydávají všelijaké potravy; dobytek náš ať rodí na tisíce, a na deset tisíců v stájích našich. Volové naši ať jsou vytylí; ať není vpádu ani zajetí, ani naříkání na ulicích našich. Blahoslavený lid, jemuž se tak děje, blahoslavený ten lid, jehož Hospodin Bohem jest.
Druhé čtení
Poněvadž tedy Kristus trpěl za nás na těle, i vy také týmž myšlením odíni buďte, že ten, kdož trpěl na těle, přestal od hříchu, K tomu, aby již nebyl více tělesným žádostem, ale vůli Boží v těle živ, po ten čas, což ho ještě zůstává. Dostiť jest zajisté nám na tom přeběhlém času života, v němž jsme líbosti pohanů páchali, chodivše v nestydatých chlipnostech, v žádostech, v zbytečném pití vína, v hodování, v opilství, a v ohyzdném modlosloužení. A protož když s nimi neběháte k takovému vydávání se v rozpustilost, zdá se jim to cosi nového býti, a rouhají se tomu. Tiť vydadí počet tomu, kterýž hotov jest souditi živé i mrtvé. Proto jest zajisté i mrtvým kázáno evangelium, aby souzeni byli podlé lidí z strany těla, ale živi byli podlé Boha duchem. Všemuť se pak přibližuje konec. A protož buďte středmí a bedliví k modlitbám. Přede vším pak lásku jedni k druhým opravdovou mějte; nebo láska přikryje množství hříchů. Buďte vespolek přívětiví k hostem, bez reptání. Jeden každý jakž vzal dar, tak vespolek tím sobě přisluhujte, jako dobří šafáři rozličné milosti Boží. Mluví-li kdo, mluviž jako řeči Boží; jestliže kdo přisluhuje, čiň to jako z moci, kteréž jemu uděluje Bůh, aby ve všem slaven byl Bůh skrze Jezukrista, kterýž má slávu a císařství na věky věků. Amen. Nejmilejší, nebudiž vám divný ten přišlý na vás oheň, pro zkušení vás, jako by se vám něco nového přihodilo. Ale z toho, že jste účastni utrpení Kristových, radujte se, abyste i při zjevení slávy jeho radovali se s veselím. Trpíte-li pohanění pro jméno Kristovo, blahoslavení jste. Nebo Duch ten slávy a Boží na vás odpočívá, kterýž z strany jich zajisté rouhán, ale z strany vaší oslavován bývá. Žádný pak z vás netrp jako vražedlník, neb zloděj, neb zločinec, neb všetečný. Jestliže pak jako křesťan, nestyď se za to, ale oslavuj Boha v té částce. Nebo jest čas, aby se začal soud od domu Božího. A poněvadž nejprv od nás, jakýž bude konec těch, kteříž nejsou povolni evangelium Božímu? A poněvadž spravedlivý sotva k spasení přichází, bezbožný a hříšník kde se ukáže? A protož i ti, kteříž trpí podlé vůle Boží, jakožto věrnému stvořiteli ať poroučejí duše své, dobře činíce.
Evangelium
Přibližoval se pak svátek přesnic, kterýž slove velikanoc. I hledali přední kněží {biskupové} a zákonníci, kterak by jej vyhladili; nebo obávali se lidu. Tedy vstoupil satan do Jidáše, přijmím Iškariotského, kterýž byl z počtu dvanácti. A on odšed, mluvil s předními kněžími {biskupy}, a s úředníky, kterak by ho jim zradil. I zradovali se, a smluvili s ním, že mu chtí peníze dáti. I slíbil, a hledal příhodného času, aby ho jim zradil bez zástupu. Tedy přišel den přesnic, v kterémž zabit měl býti beránek. I poslal Petra a Jana, řka: Jdouce, připravte nám beránka, abychom jedli. A oni řekli mu: Kde chceš, ať připravíme? On pak řekl jim: Aj, když vcházeti budete do města, potkáť vás člověk, dčbán vody nesa. Jdětež za ním do domu, do kteréhož vejde. A díte hospodáři toho domu: Vzkazuje tobě Mistr: Kde jest síň, kdež budu jísti beránka s učedlníky svými? A onť vám ukáže večeřadlo veliké podlážené. Tam připravte. I odšedše, nalezli, jakž jim pověděl, a připravili beránka. A když přišel čas, posadil se za stůl, a dvanácte apoštolů s ním. I řekl jim: Žádostí žádal jsem tohoto beránka jísti s vámi, prvé než bych trpěl. Nebo pravímť vám, žeť ho již více nebudu jísti, ažť se naplní v království Božím. A vzav kalich, a díky činiv, řekl: Vezměte jej a dělte mezi sebou. Nebo pravím vám, žeť nebudu píti z plodu vinného kořene, ažť království Boží přijde. A vzav chléb, a díky činiv, lámal a dal jim, řka: To jest tělo mé, kteréž se za vás dává. To čiňte na mou památku. Takž i kalich, když bylo po večeři, řka: Tento kalich jest ta nová smlouva v mé krvi, kteráž se za vás vylévá. Ale aj, ruka zrádce mého se mnou za stolem. A Syn zajisté člověka jde, tak jakž jest uloženo, ale běda člověku tomu, kterýž ho zrazuje. Tedy oni počali vyhledávati mezi sebou, kdo by z nich byl, kterýž by to měl učiniti. Stal se pak i svár mezi nimi, kdo by z nich zdál se býti největší. On pak řekl jim: Králové národů panují nad nimi, a kteříž moc mají nad nimi, dobrodincové slovou. Ale vy ne tak. Nýbrž kdož největší jest mezi vámi, budiž jako nejmenší, a kdož vůdce jest, jako sloužící. Nebo kdo větší, ten-li, kterýž sedí, čili ten, kterýž slouží? Zdali ne ten, kterýž sedí? Ale já mezi vámi jsem jako ten, kterýž slouží. Vy pak jste ti, kteříž jste v mých pokušeních se mnou zůstali. A jáť vám způsobuji, jakož mi způsobil Otec můj, království, Abyste jedli a pili za stolem mým v království mém, a seděli na stolicích, soudíce dvanáctero pokolení Izraelské. I řekl Pán: Šimone, Šimone, aj, satan vyprosil, aby vás tříbil jako pšenici. Ale jáť jsem prosil za tebe, aby nezhynula víra tvá. A ty někdy obrátě se, potvrzuj bratří svých. A on řekl jemu: Pane, s tebou hotov jsem i do žaláře i na smrt jíti. On pak dí: Pravím tobě, Petře, nezazpíváť dnes kohout, až prvé třikrát zapříš, že neznáš mne. I řekl jim: Když jsem vás posílal bez pytlíka, a bez mošny, a bez obuvi, zdali jste v čem nedostatek měli? A oni řekli: V ničemž. Tedy dí jim: Ale nyní, kdo má pytlík, vezmi a též i mošnu; a kdož meče nemá, prodej sukni svou, a kup sobě. Nebo pravím vám, že se ještě to písmo naplniti musí na mně: A s nešlechetnými počten jest. Nebo ty věci, kteréž svědčí o mně, konec berou. Oni pak řekli: Pane, aj, dva meče teď. A on řekl jim: Dostiť jest. A vyšed, šel podlé obyčeje svého na horu Olivovou, a šli za ním i učedlníci jeho. A když přišel na místo, řekl jim: Modlte se, abyste nevešli v pokušení. A sám vzdáliv se od nich, jako by mohl kamenem dohoditi, a poklek na kolena, modlil se, Řka: Otče, chceš-li, přenes kalich tento ode mne, ale však ne má vůle, ale tvá staň se. I ukázal se jemu anděl s nebe, posiluje ho. A jsa v boji, horlivěji se modlil. I učiněn jest pot jeho jako krůpě krve tekoucí na zemi. A vstav od modlitby, a přišed k učedlníkům, nalezl je, ani spí zámutkem. I řekl jim: Co spíte? Vstaňte a modlte se, abyste nevešli v pokušení. A když on ještě mluvil, aj, zástup, a ten, kterýž sloul Jidáš, jeden ze dvanácti, šel napřed, a přiblížil se k Ježíšovi, aby jej políbil. Ježíš pak řekl jemu: Jidáši, políbením Syna člověka zrazuješ. A vidouce ti, kteříž při něm byli, k čemu se chýlí, řekli jemu: Pane, budeme-liž bíti mečem? I udeřil jeden z nich služebníka nejvyššího kněze {biskupova}, a uťal ucho jeho pravé. A Ježíš odpověděv, řekl: Nechtež až potud. A dotek se ucha jeho, uzdravil jej. I dí Ježíš těm, kteříž přišli na něho, předním kněžím {biskupům} a úředníkům chrámu a starším: Jako na lotra vyšli jste s meči a s kyjmi. Ješto na každý den býval jsem s vámi v chrámě, a nevztáhli jste rukou na mne. Ale totoť jest ta vaše hodina, a moc temnosti. I javše jej, vedli, a uvedli do domu nejvyššího kněze {biskupova}. Petr pak šel za ním zdaleka. A když zanítili oheň u prostřed síně, a posadili se vůkol, sedl Petr mezi ně. A uzřevši ho jedna děvečka, an sedí u ohně, a pilně naň pohleděvši, řekla: I tento byl s ním. On pak zapřel ho, řka: Ženo, neznám ho. A po malé chvíli jiný, vida jej, řekl: I ty z nich jsi. Petr pak řekl: Ó člověče, nejsem. A potom asi po jedné hodině jiný potvrzoval, řka: V pravdě i tento s ním byl, nebo také Galilejský jest. I řekl Petr: Člověče, nevím, co pravíš. A hned, když on ještě mluvil, kohout zazpíval. I obrátiv se Pán, pohleděl na Petra. I rozpomenul se Petr na slovo Páně, kterak jemu byl řekl: Že prvé než kohout zazpívá, třikrát mne zapříš. I vyšed ven Petr, plakal hořce. Muži pak ti, kteříž drželi Ježíše, posmívali se jemu, tepouce ho. A zakrývajíce ho, bili jej v tvář, a tázali se ho, řkouce: Prorokuj, kdo jest, kterýž tebe udeřil? A jiného mnoho, rouhajíce se, mluvili proti němu. A když byl den, sešli se starší lidu a přední kněží {biskupové} a zákonníci, a vedli ho do rady své, Řkouce: Jsi-li ty Kristus? Pověz nám. I dí jim: Povím-li vám, nikoli neuvěříte. A pakli se vás co otíži, neodpovíte mi, ani nepropustíte. Od této chvíle Syn člověka sedne na pravici moci Boží. I řekli všickni: Tedy jsi ty Syn Boží? On pak řekl jim: Vy pravíte, nebo já jsem. A oni řekli: Což ještě potřebujeme svědectví? Však jsme sami slyšeli z úst jeho.
Denní plán postupného čtení celé Bible. Text Bible je volným dílem. (Bible Kralická)
Denní čtení, každé ráno
V aplikaci Bosko na vás denní čtení čekají každé ráno — označte každé jako přečtené, abyste nikdy neztratili přehled, čtěte je v kterémkoli z 30 překladů a spočiňte u krátkého zamyšlení. Denní čtení vaší tradice, sledovaná a vždy po ruce.