Today's Readings
The Scripture readings appointed for today, with the full text in your language. Follow the daily readings for your tradition, every morning, in the Bosko app.
Morning Prayer — First Lesson
Job 12
Odpověděv pak Job, řekl: V pravdě, že jste vy lidé, a že s vámi umře moudrost. I jáť mám srdce jako vy, aniž jsem zpozdilejší než vy, anobrž při komž toho není? Za posměch příteli svému jsem, kteréhož, když volá, vyslýchá Bůh; v posměchuť jest spravedlivý a upřímý. Pochodně zavržená jest (podlé smýšlení člověka pokoje užívajícího) ten, kterýž jest blízký pádu. Pokojné a bezpečné příbytky mají loupežníci ti, kteříž popouzejí Boha silného, jimž on uvodí dobré věci v ruku jejich. Ano zeptej se třebas hovad, a naučí tě, aneb ptactva nebeského, a oznámí tobě. Aneb rozmluv s zemí, a poučí tě, ano i ryby mořské vypravovati budou tobě. Kdo nezná ze všeho toho, že ruka Hospodinova to učinila? V jehož ruce jest duše všelikého živočicha, a duch každého těla lidského. Zdaliž ucho slov rozeznávati nebude, tak jako dásně pokrmu okoušejí? Při starcích jest moudrost, a při dlouhověkých rozumnost. Nadto pak u Boha moudrost a síla, jehoť jest rada a rozumnost. Jestliže on boří, nemůže zase stavíno býti; zavírá-li člověka, nemůže býti otevříno. Hle, tak zastavuje vody, až i vysychají, a tak je vypouští, že podvracejí zemi. U něho jest síla a bytnost, jeho jest ten, kterýž bloudí, i kterýž v blud uvodí. On uvodí rádce v nemoudrost, a z soudců blázny činí. Svazek králů rozvazuje, a pasem přepasuje bedra jejich. On uvodí knížata v nemoudrost, a mocné vyvrací. On odjímá řeč výmluvným, a soud starcům béře. On vylévá potupu na urozené, a sílu mocných zemdlívá. On zjevuje hluboké věci z temností, a vyvodí na světlo stín smrti. On rozmnožuje národy i hubí je, rozšiřuje národy i zavodí je. On odjímá srdce předním z lidu země, a v blud je uvodí na poušti bezcestné, Aby šámali ve tmě bez světla. Summou, činí, aby bloudili jako opilý.
Morning Prayer — Second Lesson
Mark 10
A vstav odtud, přišel do končin Judských skrze krajinu za Jordánem ležící. I sešli se k němu zase zástupové, a jakž obyčej měl, opět je učil. Tedy přistoupivše farizeové, otázali se ho: sluší-li muži propustiti ženu? pokoušejíce ho. On pak odpovídaje, řekl jim: Co vám přikázal Mojžíš? Kteříž řekli: Mojžíš dopustil lístek rozloučení napsati a propustiti. I odpověděv Ježíš, řekl jim: Pro tvrdost srdce vašeho napsal vám to přikázaní. Ale od počátku stvoření muže a ženu učinil je Bůh. Protoť opustí člověk otce svého i matku, a přídržeti se bude ženy své. I budou ti dva jedno tělo. A tak již nejsou dva, ale jedno tělo. Protož což Bůh spojil, člověk nerozlučuj. A v domě opět učedlníci jeho otázali se ho o též věci. I dí jim: Kdož by koli propustil manželku svou a jinou pojal, cizoloží proti ní. A jestliže by žena propustila muže svého a za jiného se vdala, cizoloží. Tedy přinášeli k němu dítky, aby se jich dotýkal. Ale učedlníci přimlouvali těm, kteříž je nesli. To viděv Ježíš, nelibě to nesl, a řekl jim: Nechte dítek jíti ke mně, a nebraňte jim, nebo takovýchť jest království Boží. Amen pravím vám: Kdož by koli nepřijal království Božího jako dítě, nikoliť do něho nevejde. A bera je na lokty své, a vzkládaje na ně ruce, požehnání jim dával. Potom když vyšel na cestu, přiběhl jeden, a poklekna před ním, otázal se ho: Mistře dobrý, co učiním, abych života věčného dědičně došel? I řekl mu Ježíš: Co mne nazýváš dobrým? Žádný není dobrý, než jediný Bůh. Přikázaní umíš: Nezcizoložíš, nezabiješ, neukradneš, nevydáš falešného svědectví, neoklamáž, cti otce svého i matku. A on odpověděv, řekl jemu: Mistře, toho všeho jsem ostříhal od své mladosti. Tedy Ježíš pohleděv na něj, zamiloval ho, a řekl jemu: Jednohoť se nedostává. Jdi, a cožkoli máš, prodej, a dej chudým, a budeš míti poklad v nebi; a poď, následuj mne, vezma kříž. On pak zarmoutiv se pro to slovo, odšel, truchliv jsa; nebo měl mnohá zboží. A pohleděv vůkol Ježíš, dí učedlníkům svým: Jak nesnadně ti, kteříž statky mají, vejdou do království Božího. Tedy učedlníci užasli se nad těmi řečmi jeho. Ježíš pak zase odpověděv, dí jim: Synáčkové, kterak nesnadné jest doufajícím v statek do království Božího vjíti. Snáze jest velbloudu skrze jehelní ucho projíti, nežli bohatému vjíti do království Božího. Oni pak více se děsili, řkouce mezi sebou: I kdož může spasen býti? A pohleděv na ně Ježíš, dí: U lidíť jest nemožné, ale ne u Boha; nebo u Boha všecko možné jest. I počal Petr mluviti k němu: Aj, my opustili jsme všecko, a šli jsme za tebou. Odpověděv pak Ježíš, řekl: Amen pravím vám, žádného není, ješto by opustil dům, neb bratří, neb sestry, neb otce, neb matku, neb manželku, neb dítky, neb rolí pro mne a pro evangelium, Aby nevzal stokrát tolik nyní v času tomto domů a bratrů a sester a matek a dítek a rolí s protivenstvím, a v budoucím věku život věčný. Mnozíť pak první budou poslední, a poslední první. Byli pak na cestě, jdouce do Jeruzaléma, a Ježíš šel napřed. I byli předěšeni, a jdouce za ním, báli se. Tedy pojav opět dvanácte, počal jim praviti, co se jemu má státi, Řka: Aj, vstupujeme do Jeruzaléma, a Syn člověka vydán bude předním kněžím {biskupům} a zákonníkům i odsoudí jej na smrt, a vydadí jej pohanům. Kteřížto posmívati se budou jemu, a ubičují ho, a uplijí i zabijí jej, ale třetího dne z mrtvých vstane. Tedy přistoupili k němu Jakub a Jan, synové Zebedeovi, řkouce: Mistře, chceme, zač bychom koli prosili tebe, abys učinil nám. On pak řekl jim: Co chcete, abych vám učinil? I řekli jemu: Dej nám, abychom jeden na pravici tvé a druhý na levici tvé seděli v slávě tvé. Ježíš pak řekl jim: Nevíte, zač prosíte. Můžete-li píti kalich, kterýž já piji, a křtíti se křtem, kterýmž já se křtím? A oni řekli jemu: Můžeme. Ježíš pak řekl jim: Kalich zajisté, kterýž já piji, píti budete, a křtem, kterýmž já se křtím, křtěni budete, Ale seděti na pravici mé neb na levici mé, neníť má věc dáti, ale kterýmž připraveno jest. A uslyšavše to deset, počali se hněvati na Jakuba a na Jana. Ale Ježíš povolav jich, řekl jim: Víte, že ti, kteříž sobě zalibují vládnouti nad národy, panujíť nad nimi; a kteříž velicí u nich jsou, moc provozují nad nimi. Ne takť bude mezi vámi. Ale kdožkoli chtěl by mezi vámi býti veliký, budiž váš služebník. A kdožkoli z vás chtěl by býti přední, budiž služebník všech. Nebo i Syn člověka nepřišel, aby mu sloužili, ale aby sloužil, a aby dal duši svou na vykoupení za mnohé. Tedy přišli do Jericho, a když vycházel on z Jericha, i učedlníci jeho a zástup mnohý, Timeův syn, Bartimeus slepý, seděl podlé cesty, žebře. A když uslyšel, že by byl Ježíš Nazaretský, počal volati a říci: Ježíši, synu Davidův, smiluj se nade mnou. I přimlouvali mu mnozí, aby mlčel. Ale on mnohem více volal: Synu Davidův, smiluj se nade mnou. Tedy zastaviv se Ježíš, kázal ho zavolati. I zavolali toho slepého, řkouce jemu: Dobré mysli buď, vstaň, volá tě. On pak povrh plášť svůj, a zchopiv se, šel k Ježíšovi. I odpověděv Ježíš, dí jemu: Co chceš, ať učiním? A slepý řekl jemu: Mistře, ať vidím. Tedy Ježíš řekl jemu: Jdi, víra tvá tě uzdravila. A hned prohlédl, a šel cestou za Ježíšem.
Evening Prayer — First Lesson
Job 13
Aj, všecko to vidělo oko mé, slyšelo ucho mé, a srozumělo tomu. Jakož vy znáte to, znám i já, nejsem zpozdilejší než vy. Jistě žeť já s Všemohoucím mluviti, a s Bohem silným o svou při jednati budu. Nebo vy jste skladatelé lži, a lékaři marní všickni vy. Ó kdybyste aspoň mlčeli, a bylo by vám to za moudrost. Slyštež medle odpory mé, a důvodů rtů mých pozorujte. Zdali zastávajíce Boha silného, mluviti máte nepravost? Aneb za něho mluviti máte lest? Zdaliž osobu jeho přijímati budete, a o Boha silného se zasazovati? Zdaž vám to k dobrému bude, když na průbu vezme vás, že jakož člověk oklamán bývá, oklamati jej chcete? V pravdě žeť vám přísně domlouvati bude, budete-li povrchně osoby jeho šetřiti. Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje, ani strach jeho nepřikvačuje vás? Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše. Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli. Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou? By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím. Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde. Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své. Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv. Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil? Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati: Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí. Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi. Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi. Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele? Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš? Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé, A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ; Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol.
Evening Prayer — Second Lesson
2 Corinthians 7
Taková tedy majíce zaslíbení, nejmilejší, očišťujmež se od všeliké poškvrny těla i ducha, konajíce posvěcení v bázni Boží. Přijmětež nás. Žádnémuť jsme neublížili, žádnému neuškodili, žádného neoklamali. Nepravím toho ku potupě, poněvadž jsem napřed pověděl, že jste v srdcích našich, abychom spolu mřeli, i spolu živi byli. Mnohéť jsem k vám v mluvení důvěrnosti, mnohoť se vámi chlubím; naplněn jsem potěšením, rozhojňujiť se v radosti ve všelikém ssoužení našem. Nebo i když jsme byli přišli do Macedonie, žádného odpočinutí nemělo tělo naše, ale ve všem ssouženi jsme byli; zevnitř boje, vnitř strachy. Ale ten, kterýž těší ponížené, potěšil nás, Bůh, skrze příchod Titův. A netoliko příchodem jeho, ale také i potěšením tím, kteréž on měl z vás, vypravovav nám o vaší veliké žádosti, o vašem kvílení, a vaší ke mně horlivé milosti, tak že jsem se velmi zradoval. A ačkoli zarmoutil jsem vás listem, nelituji toho, ač jsem byl litoval. Nebo vidím, že ten list, ačkoli na čas, zarmoutil vás. Nyní raduji se, ne že jste zarmouceni byli, ale že jste se ku pokání zarmoutili. Zarmoutili jste se zajisté podlé Boha, tak že jste k žádné škodě nepřišli skrze nás. Nebo zámutek, kterýž jest podlé Boha, ten pokání k spasení působí, jehož nikdy líto nebývá, ale zámutek světa smrt způsobuje. Ano hle, to samo, že jste podlé Boha zarmouceni byli, jakou v vás způsobilo snažnost, nýbrž omluvu, nýbrž zažhnutí hněvu, nýbrž bázeň, nýbrž žádost vroucí, nýbrž horlivost, anobrž pomstu? Všelijak prokázali jste to, že jste nevinni v té věci. A ač psal jsem vám, však ne pro toho, kterýž tu nepravost spáchal, ani pro toho, komuž se křivda stala, ale aby vám zjevena byla pilnost naše o vás před oblíčejem Božím. Protož potěšeniť jsme z potěšení vašeho. Ale mnohem hojněji zradovali jsme se z radosti Titovy, že poočerstven jest duch jeho ode všech vás, A že chlubil-li jsem se v čem vámi před ním, nebyl jsem zahanben, ale jakož všecko mluvili jsme vám v pravdě, tak i chlouba naše, kteráž byla před Titem, pravá jest shledána. Ano i srdce jeho k vám jest příchylnější, když rozpomíná se na poslušenství všech vás, kterak jste ho s bázní a s strachem přijali. Protož raduji se, že ve všem mohu se vám dověřiti.
Readings follow the 1662 Book of Common Prayer (public domain). Scripture text is in the public domain. (Bible Kralická)
Today's readings, every morning
Bosko brings the daily readings for your tradition to your day — with a reflection, the full Bible in 30 translations, and the liturgical calendar, in 18 languages.
