Denní čtení
Biblická čtení určená na daný den, s plným textem ve vašem jazyce. Sledujte každé ráno denní čtení své tradice v aplikaci Bosko.
Ranní modlitba — první čtení
Když sedneš k jídlu se pánem, pilně šetř, co jest před tebou. Jinak vrazil bys nůž do hrdla svého, byl-li bys lakotný. Nežádej lahůdek jeho, nebo jsou pokrm oklamavatelný. Neusiluj, abys zbohatl; od opatrnosti své přestaň. K bohatství-liž bys obrátil oči své? Poněvadž v náhle mizí; nebo sobě zdělalo křídla podobná orličím, a zaletuje k nebi. Nejez chleba člověka závistivého, a nežádej lahůdek jeho. Nebo jak on sobě tebe váží v mysli své, tak ty pokrmu toho. Díť: Jez a pí, ale srdce jeho není s tebou. Skyvu svou, kterouž jsi snědl, vyvrátíš, a zmaříš slova svá utěšená. Před bláznem nemluv, nebo pohrdne opatrností řečí tvých. Nepřenášej mezníku starodávního, a na pole sirotků nevcházej. Silnýť jest zajisté ochránce jejich; onť povede při jejich proti tobě. Zaveď k učení mysl svou, a uši své k řečem umění. Neodjímej od mladého kázně; nebo umrskáš-li jej metlou, neumřeť. Ty metlou jej mrskávej, a tak duši jeho z pekla vytrhneš. Synu můj, bude-li moudré srdce tvé, veseliti se bude srdce mé všelijak ve mně; A plésati budou ledví má, když mluviti budou rtové tvoji pravé věci. Nechť nezávidí srdce tvé hříšníku, ale raději choď v bázni Hospodinově celý den. Nebo poněvadž jest odplata, naděje tvá nebude podťata. Slyš ty, synu můj, a buď moudrý, a naprav na cestu srdce své. Nebývej mezi pijány vína, ani mezi žráči masa. Nebo opilec a žráč zchudne, a ospánlivost v hadry obláčí. Poslouchej otce svého, kterýž tě zplodil, aniž pohrdej matkou svou, když se zstará. Pravdy nabuď, a neprodávej jí, též moudrosti, umění a rozumnosti. Náramně bývá potěšen otec spravedlivého, a ten, kdož zplodil moudrého, veselí se z něho. Nechať se tedy veselí otec tvůj a matka tvá, a ať pléše rodička tvá. Dej mi, synu můj, srdce své, a oči tvé cest mých ať ostříhají. Nebo nevěstka jest jáma hluboká, a studnice těsná žena cizí. Onať také jako loupežník úklady činí, a zoufalce na světě rozmnožuje. Komu běda? komu ouvech? komu svady? komu křik? komu rány darmo? komu červenost očí? Těm, kteříž se zdržují na víně; těm, kteříž chodí, aby vyhledali strojené víno. Nehleď na víno rdící se, že vydává v koflíku záři svou, a přímo vyskakuje. Naposledy jako had uštípne, a jako štír ušťkne. Oči tvé hleděti budou na cizí, a srdce tvé mluviti bude převrácené věci, A budeš jako ten, kterýž spí u prostřed moře, a jako ten, kterýž spí na vrchu sloupu bárky. Díš: Zbili mne, a nestonal jsem, tloukli mne, a nečil jsem; když procítím, dám se zase v to.
Ranní modlitba — druhé čtení
A všed, bral se přes Jericho. A aj, muž, jménem Zacheus, a ten byl hejtman nad celnými, a byl bohatý. I žádostiv byl viděti Ježíše, kdo by byl; a nemohl pro zástup, nebo postavy malé byl. A předběh napřed, vstoupil na strom planého fíku, aby jej viděl; nebo tudy měl jíti. A když přišel k tomu místu, pohleděv zhůru Ježíš, uzřel jej, i řekl jemu: Zachee, spěšně sstup dolů, nebo dnes v domu tvém musím zůstati. I sstoupil rychle, a přijal jej radostně. A viděvše to všickni, reptali, řkouce: K člověku hříšnému se obrátil. Stoje pak Zacheus, řekl Pánu: Aj, polovici statku svého, Pane, dávám chudým, a oklamal-li jsem v čem koho, navracuji to čtvernásob. I dí jemu Ježíš: Dnes spasení stalo se domu tomuto, proto že i on jest syn Abrahamův. Nebo přišel Syn člověka, aby hledal a spasil, což bylo zahynulo. Toho když oni poslouchali, promluvil k nim dále podobenství, proto že byl blízko od Jeruzaléma, a že se oni domnívali, že by se hned mělo zjeviti království Boží. I řekl: Člověk jeden rodu znamenitého odšel do daleké krajiny, aby přijal království, a zase se navrátil. I povolav desíti služebníků svých, dal jim deset hřiven, a řekl jim: Kupčtež, dokudž nepřijdu. Měšťané pak jeho nenáviděli ho, a poslali poselství za ním, řkouce: Nechcemeť, aby tento kraloval nad námi. I stalo se, když se navrátil, přijav království, že rozkázal zavolati těch svých služebníků, kterýmž byl dal peníze, aby zvěděl, jak kdo mnoho získal. I přišel první, řka: Pane, hřivna tvá deset hřiven získala. I řekl jemu: To dobře, služebníče dobrý. Že jsi nad málem byl věrný, mějž moc nad desíti městy. A druhý přišel, řka: Pane, hřivna tvá získala pět hřiven. I tomu řekl: I ty budiž nad pěti městy. A jiný přišel, řka: Pane, aj, teď hřivna tvá, kterouž jsem měl složenou v šátku. Nebo jsem se bál tebe, ješto jsi člověk přísný; béřeš, čeho jsi nepoložil, a žneš, čeho jsi nerozsíval. I řekl jemu: Z úst tvých soudím tebe, služebníče zlý. Věděl jsi, že jsem já člověk přísný, bera, což jsem nepoložil, a žna, čehož jsem nerozsíval. I proč jsi tedy nedal peněz mých na stůl, a já přijda, byl bych je vzal i s užitky. I řekl těm, kteříž tu stáli: Vezměte od něho tu hřivnu, a dejte tomu, kterýž má deset hřiven. I řekli jemu: Pane, máť deset hřiven. Jistě pravím vám: Že každému, kdož má, bude dáno, ale od toho, kterýž nemá, i to, což má, bude odjato. Ty pak nepřátely mé, kteříž nechtěli, abych nad nimi kraloval, přiveďte sem, a zmordujte přede mnou. To pověděv, šel napřed, vstupuje k Jeruzalému. I stalo se, když se přiblížil k Betfagi a k Betany, k hoře, kteráž slove Olivetská, poslal dva učedlníky své, Řka: Jděte do městečka, kteréž proti vám jest. Do kteréhož vejdouce, naleznete oslátko přivázané, na němž nikdy žádný z lidí neseděl. Odvěžtež je, a přiveďte ke mně. A optal-liť by se vás kdo, proč odvazujete, tak díte jemu: Proto že Pán ho potřebuje. Tedy odšedše ti, kteříž byli posláni, nalezli, jakž jim byl pověděl. A když odvazovali to oslátko, řekli páni jeho k nim: Proč odvazujete oslátko? A oni řekli: Pán ho potřebuje. I přivedli je k Ježíšovi, a vloživše roucha svá na to oslátko, vsadili na ně Ježíše. A když on jel, stlali roucha svá na cestě. Když se pak již přibližoval k místu tomu, kudyž scházejí s hory Olivetské, počalo všecko množství učedlníků radostně chváliti Boha hlasem velikým ze všech divů, kteréž byli viděli, Řkouce: Požehnaný král, kterýž se béře ve jménu Páně. Pokoj na nebi, a sláva na výsostech. Ale někteří z farizeů, kteříž tu byli v zástupu, řekli jemu: Mistře, potresci učedlníků svých. I odpověděv, řekl jim: Pravímť vám: Budou-li tito mlčeti, kamení hned bude volati. A když se přiblížil, uzřev město, plakal nad ním, Řka: Ó kdybys poznalo i ty, a to aspoň v takový tento den tvůj, které by věci ku pokoji tobě byly, ale skrytoť jest to nyní před očima tvýma. Nebo přijdou na tě dnové, obklíčí tě nepřátelé tvoji valem, a oblehnou tebe, a ssouží tě se všech stran. A s zemí srovnají tě, i syny tvé v tobě, a nenechajíť v tobě kamene na kameni, proto že jsi nepoznalo času navštívení svého. A všed do chrámu, počal vymítati prodavače a kupce z něho, Řka jim: Psáno jest: Dům můj dům modlitby jest, vy jste jej pak učinili peleší lotrovskou. I učil na každý den v chrámě. Přední pak kněží {biskupové} a zákonníci i přední v lidu hledali ho zahladiti. Ale nenalezli, co by učinili. Nebo všecken lid jej sobě liboval, poslouchaje ho.
Večerní modlitba — první čtení
Nenásleduj lidí zlých, aniž žádej bývati s nimi. Nebo o zhoubě přemýšlí srdce jejich, a rtové jejich o trápení mluví. Moudrostí vzdělán bývá dům, a rozumností upevněn. Skrze umění zajisté pokojové naplněni bývají všelijakým zbožím drahým a utěšeným. Muž moudrý jest silný, a muž umělý přidává síly. Nebo skrze rady opatrné svedeš bitvu, a vysvobození skrze množství rádců. Vysoké jsou bláznu moudrosti; v bráně neotevře úst svých. Kdo myslí zle činiti, toho nešlechetným nazovou. Zlé myšlení blázna jest hřích, a ohavnost lidská posměvač. Budeš-li se lenovati ve dni ssoužení, špatná bude síla tvá. Vytrhuj jaté k smrti; nebo od těch, ješto se chýlí k zabití, což bys se zdržel? Díš-li: Aj, nevěděli jsme o tom: zdaliž ten, jenž zpytuje srdce, nerozumí, a ten, kterýž jest strážce duše tvé, nezná, a neodplatí každému podlé skutků jeho? Synu můj, jez med, nebo dobrý jest, a plást sladký dásním tvým. Tak umění moudrosti duši tvé. Jestliže ji najdeš, onať bude mzda, a naděje tvá nebude vyťata. Nečiniž úkladů, ó bezbožníče, příbytku spravedlivého, a nekaz odpočinutí jeho. Nebo ač sedmkrát padá spravedlivý, však zase povstává, bezbožníci pak padají ve zlém. Když by padl nepřítel tvůj, neraduj se, a když by klesl, nechať nepléše srdce tvé, Aby snad nepopatřil Hospodin, a nelíbilo by se to jemu, a odvrátil by od něho hněv svůj. Nehněvej se příčinou zlostníků, aniž následuj bezbožných. Nebo zlý nebude míti odplaty; svíce bezbožných zhasne. Boj se Hospodina, synu můj, i krále, a k neustavičným se nepřiměšuj. Nebo v náhle nastane bída jejich, a pomstu obou těch kdo zná? Také i toto moudrým náleží: Přijímati osobu v soudu není dobré. Toho, kdož říká bezbožnému: Spravedlivý jsi, klnouti budou lidé, a v ošklivost jej vezmou národové. Ale kteříž kárají, budou potěšeni, a přijde na ně požehnání dobrého. Bude líbati rty toho, kdož mluví slova pravá. Nastroj vně dílo své, a sprav je sobě na poli; potom také vystavíš dům svůj. Nebývej svědkem všetečným proti bližnímu svému, aniž lahodně namlouvej rty svými. Neříkej: Jakž mi učinil, tak mu učiním; odplatím muži tomu podlé skutku jeho. Přes pole muže lenivého šel jsem, a přes vinici člověka nemoudrého, A aj, porostlo všudy trním, přikryly všecko kopřivy, a ohrada kamenná její byla zbořená. A vida to, posoudil jsem toho; vida, vzal jsem to k výstraze. Maličko pospíš, maličko zdřímeš, maličko složíš ruce, abys poležel, V tom přijde jako pocestný chudoba tvá, a nouze tvá jako muž zbrojný.
Večerní modlitba — druhé čtení
Protož povstali-li jste s Kristem, vrchních věcí hledejte, kdež Kristus na pravici Boží sedí. O svrchní věci pečujte, ne o zemské. Nebo zemřeli jste, a život váš skryt jest s Kristem v Bohu. Když se pak ukáže Kristus, život náš, tehdy i vy ukážete se s ním v slávě. Protož mrtvěte oudy své zemské, smilstvo, nečistotu, chlipnost, žádost zlou, i lakomství, jenž jest modlám sloužení. Pro kteréž věci přichází hněv Boží na syny zpurné. V kterýchž i vy někdy chodili jste, když jste živi byli v nich. Ale nyní složtež i vy všecko to, hněv, prchlivost, zlobivost, zlořečení, i mrzkomluvnost z úst svých. Nelžete jedni na druhé, když jste svlékli s sebe starého člověka s skutky jeho, A oblékli toho nového, obnovujícího se k známosti, podlé obrazu toho, kterýž jej stvořil, Kdežto není Řek a Žid, obřízka a neobřízka, cizozemec a Scýta, služebník a svobodný, ale všecko a ve všech Kristus. Protož oblectež se jako vyvolení Boží, svatí, a milí, v střeva milosrdenství, v dobrotivost, nízké o sobě smýšlení, krotkost, trpělivost, Snášejíce jeden druhého, a odpouštějíce sobě vespolek, měl-li by kdo proti komu žalobu. Jako i Kristus odpustil vám, tak i vy. Nadto pak nade všecko v lásku, kteráž jest svazek dokonalosti. A pokoj Boží vítěziž v srdcích vašich, k němuž i povoláni jste v jedno tělo; a buďtež vděčni. Slovo Kristovo přebývejž v vás bohatě se vší moudrostí, učíce a napomínajíce sebe vespolek žalmy, a zpěvy, a písničkami duchovními, s milostí zpívajíce v srdci svém Pánu. A všecko, cožkoli činíte v slovu neb v skutku, všecko čiňte ve jménu Pána Ježíše, díky činíce Bohu a Otci skrze něho. Ženy poddány buďte mužům svým tak, jakž sluší, v Pánu. Muži milujte ženy své, a nemějte se přísně k nim. Dítky poslouchejte rodičů ve všem; nebo to jest dobře libé Pánu. Otcové nepopouzejte k hněvivosti dítek svých, aby sobě nezoufaly. Služebníci poslušni buďte ve všem pánů tělesných, ne na oko sloužíce, jako ti, jenž se usilují lidem líbiti, ale v sprostnosti srdce, bojíce se Boha. A všecko, což byste koli činili, z té duše čiňte, jako Pánu, a ne lidem, Vědouce, že ode Pána vzíti máte odplatu dědictví; nebo Pánu Kristu sloužíte. Kdož by pak nepravost páchal, odměnu své nepravosti vezme. A neníť přijímání osob u Boha.
Čtení vychází z Knihy společných modliteb z roku 1662 (volné dílo). Text Písma je volným dílem. (Bible Kralická)
Denní čtení, každé ráno
V aplikaci Bosko na vás denní čtení čekají každé ráno — označte každé jako přečtené, abyste nikdy neztratili přehled, čtěte je v kterémkoli z 30 překladů a spočiňte u krátkého zamyšlení. Denní čtení vaší tradice, sledovaná a vždy po ruce.