Denní čtení
Biblická čtení určená na daný den, s plným textem ve vašem jazyce. Sledujte každé ráno denní čtení své tradice v aplikaci Bosko.
Ranní modlitba — první čtení
Jaké i tato jsou přísloví Šalomounova, kteráž shromáždili muži Ezechiáše, krále Judského: Sláva Boží jest skrývati věc, ale sláva králů zpytovati věc. Vysokosti nebes, a hlubokosti země, a srdce králů není žádného vystižení. Jako když bys odjal trůsku od stříbra, ukáže se slevači nádoba čistá: Tak když odejmeš bezbožného od oblíčeje králova, tedy utvrzen bude v spravedlnosti trůn jeho. Nestavěj se za znamenitého před králem, a na místě velikých nestůj. Nebo lépe jest, aťby řečeno bylo: Vstup sem, nežli abys snížen byl před knížetem; což vídávají oči tvé. Nevcházej v svár kvapně, tak abys naposledy něčeho se nedopustil, kdyby tě zahanbil bližní tvůj. Srovnej při svou s bližním svým, a tajné věci jiného nevyjevuj, Aťby lehkosti neučinil ten, kdož by to slyšel, až by i zlá pověst tvá nemohla jíti nazpět. Jablka zlatá s řezbami stříbrnými jest slovo propověděné případně. Náušnice zlatá a ozdoba z ryzího zlata jest trestatel moudrý u toho, jenž poslouchá. Jako studenost sněžná v čas žně, tak jest posel věrný těm, kteříž jej posílají; nebo duši pánů svých očerstvuje. Jako oblakové a vítr bez deště, tak člověk, kterýž se chlubí darem lživým. Snášelivostí nakloněn bývá vývoda, a jazyk měkký láme kosti. Nalezneš-li med, jez, pokudž by dosti bylo tobě, abys snad nasycen jsa jím, nevyvrátil ho. Zdržuj nohu svou od domu bližního svého, aby syt jsa tebe, neměl tě v nenávisti. Kladivo a meč a střela ostrá jest každý, kdož mluví falešné svědectví proti bližnímu svému. Zub vylomený a noha vytknutá jest doufání v převráceném v den úzkosti. Jako ten, kdož svláčí oděv v čas zimy, a ocet lije k sanitru, tak kdož zpívá písničky srdci smutnému. Jestliže by lačněl ten, jenž tě nenávidí, nakrm jej chlebem, a žíznil-li by, napoj jej vodou. Nebo uhlí řeřavé shromáždíš na hlavu jeho, a Hospodin odplatí tobě. Vítr půlnoční zplozuje déšť, a tvář hněvivá jazyk tajně utrhající. Lépe jest bydliti v koutě na střeše, nežli s ženou svárlivou v domě společném. Voda studená duši ustalé jest novina dobrá z země daleké. Studnice nohami zakalená a pramen zkažený jest spravedlivý z místa svého před bezbožným vystrčený. Jísti mnoho medu není dobře; tak zpytování slávy jejich není slavné. Město rozbořené beze zdi jest muž, kterýž nemá moci nad duchem svým.
Ranní modlitba — druhé čtení
I stalo se těch dnů v jeden den, když on učil lid v chrámě, a kázal evangelium, že přišli k tomu přední kněží {biskupové} a zákonníci s staršími. I řekli jemu: pověz nám, jakou mocí tyto věci činíš, aneb kdo jest ten, kterýž tobě tuto moc dal? I odpověděv, řekl jim: Otížiť se i já vás na jednu věc; protož pověztež mi: Křest Janův s nebe-li byl, čili z lidí? Oni pak uvažovali to mezi sebou, řkouce: Jestliže bychom řekli: S nebe, díť: Pročež jste tedy neuvěřili jemu? Pakli díme: Z lidí, lid všecken ukamenuje nás; nebo cele tak drží, že Jan jest prorok. I odpověděli: Že nevědí, odkud byl. I řekl jim Ježíš: Aniž já vám povím, jakou mocí toto činím. I počal lidu praviti podobenství toto: Člověk jeden štípil vinici, a pronajal ji vinařům, a sám odšel přes pole na dlouhé časy. A v čas slušný poslal k těm vinařům služebníka, aby užitek z vinice dali jemu. Ti pak vinaři zmrskavše jej, pustili prázdného. I poslal druhého služebníka. Oni pak i toho zmrskavše a zohavivše, pustili prázdného. I poslal třetího. Ale oni i toho zranivše, vystrčili ven. Tedy řekl pán té vinice: Co učiním? Pošli svého milého syna. Snad když toho uzří, ustýdnou se. Ale vinaři uzřevše jej, rozmlouvali mezi sebou, řkouce: Tentoť jest dědic; poďte, zabíme jej, aby naše bylo to dědictví. A vystrčivše jej ven z vinice, zamordovali. Což tedy učiní jim pán té vinice? Přijde a vyhladí vinaře ty, a dá vinici jiným. To uslyšavše, řekli: Odstup to. Ale on pohleděv na ně, řekl: Co jest pak to, což napsáno jest: Kámen, kterýmž pohrdli stavitelé, ten učiněn jest v hlavu úhelní? Každý, kdož padne na ten kámen, rozrazí se; a na kohož by on upadl, potřeť jej. I hledali přední kněží {biskupové} a zákonníci, jak by naň vztáhli ruce v tu hodinu, ale báli se lidu. Nebo porozuměli, že by na ně mluvil podobenství to. Tedy střehouce ho, poslali špehéře, kteříž by se spravedlivými činili, aby ho polapili v řeči, a potom jej vydali vrchnosti a v moc hejtmanu. I otázali se ho, řkouce: Mistře, víme, že právě mluvíš a učíš, a nepřijímáš osoby, ale v pravdě cestě Boží učíš. Sluší-li nám daň dávati císaři, čili nic? Ale porozuměv chytrosti jejich, dí jim: Co mne pokoušíte? Ukažte mi peníz. Čí má obraz a nápis? I odpověděvše, řekli: Císařův. On pak řekl jim: Dejtež tedy, co jest císařova, císaři, a co jest Božího, Bohu. I nemohli ho za slovo popadnouti před lidem, a divíce se odpovědi jeho, umlkli. Přistoupivše pak někteří z saduceů, (kteříž odpírají býti vzkříšení,) otázali se ho, Řkouce: Mistře, Mojžíš napsal nám: Kdyby bratr něčí umřel, maje manželku, a umřel by bez dětí, aby ji pojal bratr jeho za manželku, a vzbudil símě bratru svému. I bylo sedm bratří, a první pojav ženu, umřel bez dětí. I pojal druhý tu ženu, a umřel i ten bez dětí. Potom třetí pojal ji, též i všech těch sedm, a nezůstavivše dětí, zemřeli. Nejposléze po všech umřela i ta žena. Protož při vzkříšení, kterého z nich bude ta žena, poněvadž sedm jich mělo ji za manželku? A odpovídaje, řekl jim Ježíš: Synové tohoto věku žení se a vdávají. Ale ti, kteříž hodni jmíni budou dosáhnouti onoho věku a vzkříšení z mrtvých, ani se ženiti nebudou ani vdávati. Nebo ani umírati více nebudou moci, andělům zajisté rovni budou. A jsou synové Boží, poněvadž jsou synové vzkříšení. A že mrtví vstanou z mrtvých, i Mojžíš ukázal při onom kři, když nazývá Pána Bohem Abrahamovým, a Bohem Izákovým, a Bohem Jákobovým. Bůhť pak není mrtvých, ale živých, nebo všickni jsou jemu živi. Tedy odpověděvše někteří z zákonníků, řekli: Mistře, dobře jsi pověděl. I nesměli se jeho na nic více tázati. Řekl pak jim: Kterak praví Krista býti synem Davidovým? A sám David praví v knize žalmů: Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé, Ažť položím nepřátely tvé v podnož noh tvých? Poněvadž David jej Pánem nazývá, i kterakž syn jeho jest? I řekl učedlníkům svým přede vším lidem: Varujte se zákonníků, kteříž rádi chodí v krásném rouše, a milují pozdravování na trzích a přední stolice v školách, a první místo na večeřích. Kteříž zžírají domy vdovské pod zámyslem dlouhé modlitby. Tiť vezmou těžší odsouzení.
Večerní modlitba — první čtení
Jako sníh v létě, a jako déšť ve žni, tak nepřipadá na blázna čest. Jako vrabec přenáší se, a vlaštovice létá, tak zlořečení bez příčiny nedojde. Bič na koně, uzda na osla, a kyj na hřbet blázna. Neodpovídej bláznu podlé bláznovství jeho, abys i ty jemu nebyl podobný. Odpověz bláznu podlé bláznovství jeho, aby sám u sebe nebyl moudrý. Jako by nohy osekal, bezpráví se dopouští ten, kdož svěřuje poselství bláznu. Jakož nejednostejní jsou hnátové kulhavého, tak řeč v ústech bláznů. Jako vložiti kámen do praku, tak jest, když kdo ctí blázna. Trn, kterýž se dostává do rukou opilého, jest přísloví v ústech bláznů. Veliký pán stvořil všecko, a dává odplatu bláznu, i odměnu přestupníkům. Jakož pes navracuje se k vývratku svému, tak blázen opětuje bláznovství své. Spatřil-li bys člověka, an jest moudrý sám u sebe, naděje o bláznu lepší jest než o takovém. Říká lenoch: Lev lítý jest na cestě, lev jest v ulici. Dvéře se obracejí na stežejích svých, a lenoch na lůži svém. Schovává lenivý ruku svou za ňadra; těžko mu vztáhnouti ji k ústům svým. Moudřejší jest lenivý u sebe sám, nežli sedm odpovídajících s soudem. Psa za uši lapá, kdož odcházeje, hněvá se ne v své při. Jako nesmyslný vypouští jiskry a šípy smrtelné, Tak jest každý, kdož oklamává bližního, a říká: Zdaž jsem nežertoval? Když není drev, hasne oheň; tak když nebude klevetníka, utichne svár. Uhel mrtvý k roznícení, a drva k ohni, tak člověk svárlivý k roznícení svady. Slova utrhače jako ubitých, ale však sstupují do vnitřností života. Stříbrná trůska roztažená po střepě jsou rtové protivní a srdce zlé. Rty svými za jiného se staví ten, jenž nenávidí, ale u vnitřnosti své skládá lest. Když se ochotný ukáže řečí svou, nevěř mu; nebo sedmera ohavnost jest v srdci jeho. Přikrývána bývá nenávist chytře, ale zlost její zjevena bývá v shromáždění. Kdo jámu kopá, do ní upadá, a kdo valí kámen, na něj se obrací. Člověk jazyka ošemetného v nenávisti má ponížené, a ústy úlisnými způsobuje pád.
Večerní modlitba — druhé čtení
Páni spravedlivě a slušně s služebníky nakládejte, vědouce, že i vy Pána máte v nebesích. Na modlitbě buďte ustaviční, bdíce v tom s díků činěním, Modléce se spolu i za nás, aby Bůh otevřel nám dvéře slova, k mluvení o tajemství Kristovu, pro něž i v vězení jsem, Abych je zjevoval, tak jakž mi náleží mluviti. Choďtež v moudrosti před těmi, kteříž jsou vně, čas kupujíce. Řeč vaše vždycky budiž příjemná, ozdobená solí, tak abyste věděli, kterak byste měli jednomu každému odpovědíti. O věcech mých o všech oznámí vám Tychikus, bratr milý, a věrný slouha, a spoluslužebník v Pánu. Kteréhož jsem poslal k vám pro to samo, aby zvěděl, co se děje u vás, a potěšil srdcí vašich, S Onezimem, věrným a milým bratrem, kterýž jest tam od vás. Tiť vám všecko oznámí, co se děje u nás. Pozdravuje vás Aristarchus, spoluvězeň můj, a Marek, sestřenec Barnabášův, (o kterémž jsem vám poručil; přišel-li by k vám, přijmětež jej;) A Jezus, kterýž slove Justus, kteříž jsou Židé. Ti toliko jsou pomocníci moji v království Božím, kteříž byli mé potěšení. Pozdravuje vás Epafras, kterýž od vás jest, slouha Kristův, kterýž vždycky úsilně pracuje na modlitbách za vás, abyste stáli dokonalí a plní ve vší vůli Boží. Nebo svědectví jemu vydávám, žeť vás velmi horlivě miluje, a též i ty, kteříž jsou v Laodicii, i kteříž jsou v Hierapoli. Pozdravuje vás Lukáš lékař milý a Démas. Pozdravte bratří Laodicenských, i Nymfy, i té církve, kteráž jest v domě jeho. A když bude přečten u vás tento list, spravtež to, ať jest i v Laodicenském zboru čten; a ten, kterýž jest psán z Laodicie, i vy také přečtěte. A rcete Archippovi: Viz, abys služebnost, kterouž jsi přijal od Pána, vyplnil. Pozdravení mou rukou Pavlovou. Pamatujtež na mé vězení. Milost Boží s vámi. Amen.
Čtení vychází z Knihy společných modliteb z roku 1662 (volné dílo). Text Písma je volným dílem. (Bible Kralická)
Denní čtení, každé ráno
V aplikaci Bosko na vás denní čtení čekají každé ráno — označte každé jako přečtené, abyste nikdy neztratili přehled, čtěte je v kterémkoli z 30 překladů a spočiňte u krátkého zamyšlení. Denní čtení vaší tradice, sledovaná a vždy po ruce.